16 CO 360/2021-218 — Městský soud v Praze

<i>A. Průběh řízení před soudem prvního stupně:</i> 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a výrokem pod bodem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal zaplacení výše uvedené částky s tvrzením, že žalovaný dluží žalobci tuto částku, která se rovná odměně za zprostředkování nákupu lukrativních nemovitostí v centru [obec], konkrétně v ulici [ulice], když k nákupu nemovitostí došlo prostřednictvím odkupu obchodních podílů ve firmě [právnická osoba] Žalobce měl tuto koupi zprostředkovat, a to na základě ústně uzavřené smlouvy o zprostředkování, jejímž předmětem měly být i další činnosti, jako právní prověrka prodávajícího a též i provedení účetního auditu prodávajícího, jakož i konzultační služby. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí, když k uzavření zprostředkovatelské smlouvy mezi účastníky nedošlo a účastníci se nikdy nedohodli ani na takto tvrzené odměně za případné zprostředkování. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že v průběhu řízení byl žalobce soudem I. stupně vyzván k doplnění a ke konkretizaci svých skutkových tvrzení i důkazních návrhů, a to především k otázce, co přesně bylo obsahem tvrzené zprostředkovatelské smlouvy, jaké konkrétní kroky byly ze strany žalobce v tomto ohledu učiněny, na základě jakého ujednání měl žalobce poskytovat žalovanému konzultační služby a též zajistit právní a účetní prověrku prodávajících. Dále byl vyzván k doplnění tvrzení, za jakou odměnu měly být tyto služby poskytnuty respektive, jak byla odměna ve výši [částka] mezi účastníky dohodnuta. Žalobce byl soudem I. stupně poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Původně totiž žalobce konkrétní způsob sjednání ústní zprostředkovatelské smlouvy v žalobě netvrdil, respektive uvedl, že zpracoval„ investiční memorandum“ a na základě tohoto memoranda došlo až poté k uzavření zprostředkovatelské smlouvy. Po poučení soudem I. stupně o nutnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout k těmto skutkovým tvrzením relevantní důkazy žalobce začal nově tvrdit, že zprostředkovatelská smlouva měla být uzavřena dne [datum] při ústní schůzce mezi statutárním zástupcem žalobce a žalovaným. Mělo tedy dojít k uzavření zprostředkovatelské smlouvy ještě před zasláním investičního memoranda žalovanému dne [datum]. 5. Soud I. stupně zhodnotil, že text předmětného„ investičního memoranda“ není ničím jiným, nežli zcela standardní a obecnou vizí jakési„ blíže neurčené budoucnosti“ a z této listiny nevyplývá povinnost žalobce vytvořit pro žalovaného příležitost k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů mezi společníky [právnická osoba] s.r.o. a osobou žalovaného. Soud I. stupně dále uzavřel, že žalobce opakovaně k prokázání svých skutkových tvrzení navrhoval výslech statutárního zástupce žalobce (účastnický výslech), který však soud I. stupně neprovedl, neboť v průběhu řízení nikterak neosvědčil naplnění zákonné podmínky pro výslech ve smyslu § 131 o. s. ř. tedy skutečnost, že jím tvrzené skutečnosti nelze prokázat jinak. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce svá skutková tvrzení v průběhu řízení měnil a z provedených důkazů (listinných a svědeckých výpovědí) nevyplynulo uzavření tvrzené zprostředkovatelské smlouvy mezi účastníky. S činností prezentovaný žalobcem jako„ činnosti zprostředkovatelské“ nevyplývá, že by žalobce pracoval jako zprostředkovatel pro žalovaného coby zájemce. Žalobce tvrdil, že oslovil žalovaného s určitou nabídkou odkupu obchodních podílů ve [právnická osoba] s.r.o. avšak z provedeného dokazování vyplynulo, že obchodní podíl koupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova], což ostatně mezi účastníky nebylo sporné. Žalobce nikdy v řízení netvrdil, že by přímo pro žalovaného vyhledal zájemce za účelem uzavření smlouvy, ale v podstatě tvrdil to, že jistým způsobem vypomáhal při vyjednávání dotyčné akvizice obchodních podílů. Žalobce vlastně fakticky pracoval jako zprostředkovatel pro pana [příjmení], což byl společník [právnická osoba] s.r.o. jakožto zájemce o převod obchodních podílů této společnosti, a nikoli pro žalovaného. 6. Dále se soud I. stupně zabýval tím, zda případně některé úkony žalobce skutečně pro žalovaného neprovedl, a to bez smluvního základu, tj. zda by uvedený vztah nebylo možné posoudit podle zásad bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně uzavřel, že pokud žalobce skutečně vykonal určité činnosti v souvislosti s uzavřením smlouvy o převodu obchodních podílů, pak by bylo možné uvažovat o možnosti vzniku bezdůvodného obohacení v důsledku takové činnosti, ovšem pouze u účastníků samotné smlouvy o převodu obchodních podílů, tedy u strany kupující nebo u strany prodávající. Žalovaný však rozhodně nebyl účastníkem smlouvy o převodu obchodních podílů, a proto nelze dovozovat přímý prospěch žalovaného. Žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že by vykonal činnosti, respektive nějakou konkrétní činnost na základě konkrétní objednávky, natož pak na základě objednávky žalovaného. Ať již mezi žalobcem a žalovaným došlo k některým schůzkám či k jednáním, ohledně výše zmiňované akvizice, žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že by výsledky těchto jednání bylo možné považovat za zprostředkovatelskou aktivitu žalobce ve prospěch žalovaného, jakožto zájemce o zprostředkování, anebo že žalovaný získal majetkovou hodnotou, kterou by se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud I. stupně odkázal na ustanovení § 2445 odst. 1 občanského zákoníku a uzavřel, že žalobce neprokázal, že by mezi ním a žalovaným skutečně byla uzavřena jím tvrzená smlouva o zprostředkování ve smyslu ustanovení § 2445 občanského zákoníku, a proto žalobu zamítl, když ani další navrhované důkazy nemohly prokázat vznik této zprostředkovatelské smlouvy. 7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to zejména náklady právního zastoupení za úkony specifikované v bodě 34. odůvodnění napadeného rozsudku. <i>B. Odvolání a vyjádření k odvolání:</i> 8. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, ve kterém namítl, že soud I. stupně porušil zásadu předvídatelnosti svého rozhodnutí, nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy a na základě takto provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci. Odvolatel odkázal na skutečnost, že soud I. stupně vydal ve věci platební rozkaz a tím dal najevo, že má nárok žalobce za osvědčený. Pokud soud I. stupně tuto svou změnu nevysvětlil, je dle žalobce rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný. Je tak dána vada, pro kterou musí být rozhodnutí zrušeno. Z tohoto pohledu je pro žalobce rozsudek překvapivý a nepředvídatelný. Soud I. stupně na několika místech odůvodnění rozsudku vytýká žalobci, že nedokázal unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když neprokázal existenci a obsah tvrzené zprostředkovatelské smlouvy. Současně však soud I. stupně zamítl provedení důkazů, které žalobce k prokázání svých tvrzení navrhoval. Jde o účastnický výslech statutárního zástupce žalobce pana [příjmení] a dále výslechu pana [jméno] [jméno] [příjmení], výslech advokátů JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] a dále neprovedl ani znalecký posudek k ocenění předmětné činnosti žalobce pro žalovaného. Neprovedení účastnického výslechu pana [příjmení], vysvětlil soud I. stupně tak, že tento důkaz byl navržen k prokázání tvrzení, k němuž žalobce navrhl i jiné důkazy, čímž měl dát žalobci najevo, že tvrzení lze prokázat i jinak a není dán důvod pro účastnický výslech. Takovýto postup soudu je dle žalobce vadný, kdy základem sporu je ústně uzavřena zprostředkovatelská smlouva, která je nepojmenovanou smlouvou se znaky smlouvy o zprostředkování, přičemž žalobce ve svém podání jasně uvedl, že tato smlouva byla uzavřena ústně na osobním jednání mezi panem [příjmení], statutárním zástupcem žalobce a přímo žalovaným, kterého se neúčastnila jakákoliv třetí osoba, a že tedy uzavření a obsah smlouvy je možné doložit toliko účastnickými výslechy a následným jednáním stran. Závěr soudu o nadbytečnosti provedení důkazu výslechem statutárního zástupce žalobce je tak vadou řízení. Soud I. stupně jako důvod neprovedení uvedených důkazů uvedl, že žalobcem nebylo specifikováno tvrzení, k jehož prokázání má být konkrétní důkaz použit. Tento závěr soudu I. stupně je neudržitelný, což lze doložit na výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], když tento důkaz soud I. stupně provedl, avšak v dalším případě neprovedl další důkazy navržené žalobcem. Z tohoto pohledu soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprov