16 CO 47/2022-136 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. žalobu o zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl a výrokem III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. 2. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal jako insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] zaplacení [částka] jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu pro [část Prahy] (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba řízení v délce více jak 10 let a 8 měsíců je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zaplacení částky [částka] jako žalobce. Jednalo se o spor o náhradu škody vzniklé zanedbáním dohledu konkurzního soudu, a i když nešlo o řízení jednoduché, celková doba řízení dle žalobce neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci. Žalobce vyčíslil výši přiměřeného zadostiučinění na částku [částka] s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši [částka] (za první dva roky v poloviční výši). 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., ve výši [částka], jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], původně zahájeném u Okresního soudu ve [obec]. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku dne [datum] poskytla relutární náhradu ve výši [částka]. Posuzované řízení mělo pro žalobce nižší význam, neboť vedl řadu dalších sporů, a to v řádech milionů korun, od roku [rok] nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a sám na sebe podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, do něhož se přihlásilo 20 věřitelů s pohledávkami v celkové hodnotě [částka]. [příjmení] nároku se žalobce domáhal z titulu odpovědnosti správce konkurzní podstaty po správci samotném, a to v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], kdy po neúspěchu v uvedeném řízení, již nemohl být v nejistotě ohledně výsledku namítaného řízení. Pro snížený význam žalovaná ponížila základní částku o 10 % a pro složitost o 30 %. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný. 4. Žalobce ve svém podání ze [datum] potvrdil obdržení částky ve výši [částka] od žalované, ale s ohledem na podání dovolání v posuzovaném řízení navrhl přerušení řízení do skončení dovolacího řízení. Usnesením z [datum] bylo řízení k návrhu žalobce přerušeno. Dne [datum] byla věc u Nejvyššího soudu ČR vyřízena. Protože byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne [datum]. 6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] byla podána k Okresnímu soudu ve [obec] žaloba o zaplacení částky [částka] jako náhrady škody proti žalované [příjmení], a to [právnická osoba] s.r.o., [IČO], ve věci škody vzniklé v řízení probíhajícím pod sp. zn. [spisová značka] u Krajského soudu v Hradci Králové, v němž byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka [právnická osoba], kdy žalobci vznikla škoda neoprávněným soupisem majetku [právnická osoba] s.r.o. do konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], kdy hotovostní prostředky společnosti byly zařazeny do prostředků úpadce a bylo s nimi disponováno. Ačkoliv o tom byl informován konkursní soud, nebyla učiněna náprava a nebyly společnosti vráceny. Dne [datum] se konalo jednání, na němž OS ve [obec] vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil OS pro [část Prahy]. Dále v bodu 7 odůvodnění podrobně popsal průběh posuzovaného řízení, které ke dni rozhodování soudu I. stupně dosud neskončilo. 7. Zjištěný skutkový stav posoudil dle § 1,§ 13, § 14, § 15 a § 31a zák. č. 82/1996 Sb. Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobci od [datum], kdy byla podána žaloba, 12 let a 10 měsíců a dosud nebylo skončeno. Konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Posuzované řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci nebyly shledány průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. Pokud jde o formu zadostiučinění, dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Vycházel z částky [částka] za první dva roky a z částky [částka] za každý další rok řízení a částky [částka] za jeden měsíc řízení a dospěl k základní částce [částka]. Tuto částku korigoval dle § 31a odst. 3 s ohledem na okolnosti případu. Pro skutkovou a právní složitost věci snížil základní částku o 30%. Řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, proto přistoupil ke snížení o 20%. Pro použití dalších kritérií neshledal důvody a dospěl k závěru, že žalobci jako přiměřené zadostiučinění náleží základní částka snížená o 50%. S ohledem na poskytnuté zadostiučinění žalovanou ve výši [částka] přiznal žalobci dalších [částka]. Úrok z prodlení přiznal dle § 1970 o.z. od [datum] a výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 3 o.s.ř. 8. Rozsudek napadli včasným odvoláním žalobce i žalovaná. 9. Žalobce namítal, že napadený rozsudek především nezohlednil, že posuzované řízení nebylo ke dni vydání rozhodnutí stále ukončeno (jakkoli si je žalobce vědom, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum] Cpjn 206/2010 lze přiměřené zadostiučinění přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno). Žalobce však v předmětném řízení podal dovolání, o kterém bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí. Aktuálně byl v předmětném řízení odvolacím soudem, tj. Městským soudem v Praze vydán rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto tak, že rozsudek soudu prvého stupně se v zamítavém výroku o věci samé co do požadavku na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení potvrzuje. Žalobce hodlá využít mimořádného opravného prostředku, tj. podat ve věci dovolání a věc tak bude opětovně řešit Nejvyšší soud. V každém případě ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo dosud řízení ukončeno a již jen tato skutečnost odůvodňuje navýšení přiměřeného zadostiučinění, neboť předmětné řízení je vedeno od [datum], tj. ke dni sepisu odvolání již 13 let a 1 měsíc. Dále i nesouhlasil se snížením o 20% s ohledem na skutečnost, že řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy. Žalobce má za to, že spor v řízení sp.zn. [spisová značka] nebyl nijak mimořádně složitý, a to ani skutkově, ani právně. Jedná se o spor, kde je třeba primárně posoudit, zda částka [částka] byla bývalým správcem konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] [jméno] [příjmení], [příjmení] zařazena do konkurzní podstaty úpadce v září [rok] oprávněně či neoprávněně. Žalobce se v předmětném řízení domáhá náhrady škody a tvrdí, že uvedené hotovostní prostředky žalobce (resp. [právnická osoba] s.r.o.) byly do konkurzní podstaty pojaty neoprávněně. Žalobce má za to, že věc po právní stránce není nijak mimořádně složitá, po skutkové stránce se řešilo zejména to, zda se jednalo o hotovost na pokladně nebo zda byla provedena platba na úpadce, což opět není nijak mimořádně složitá záležitost po skutkové stránce. Ačkoliv obě strany sporu využívaly svých procesních práv a navrhovaly důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze dle žalobce uzavřít, že věc byla po právní a skutkové stránce složitá natolik, že se vymykala běžným situacím a že to zakládá důvod pro snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění. Ani okolnost, že v řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, nemůže sama o sobě vést k závěru, že je na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, navíc o 20%. Tento závěr soudu nemá oporu v základních prizmatech, jimiž je na přiměřené zadostiučinění nahlíženo, jak jsou uvedena v Stanovisku NS Cpjn 206/2010. Žalobce má proto za to, že bylo na místě vyhovět žalobě v plné výši, s výjimkou částky [částka], kterou již žalobce od žalované skutečně obdržel. V tomto směru žalobce sděluje, že v této části, tj. co do částky [částka