18 CO 252/2022-311 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně c) domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu žalobkyně a) na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu žalobkyně b) na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok III.), zamítl žalobu žalobkyně d) na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok IV.), zamítl žalobu žalobkyně e) na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok V.), zamítl žalobu žalobce f) na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok VI.), uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok VII.) a dále uložil žalobcům povinnost zaplatit [anonymizováno] - Obvodnímu soudu pro Prahu 9 na tlumočném částku ve výši [částka] (výrok VIII.) a na svědečném částku ve výši [částka] (výrok IX.). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobci a) až f) po žalované domáhali úhrady částek v souhrnné výši [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tím, že pro žalovanou na základě ústní smlouvy prováděli průvodcovské služby spočívající v provádění zájezdů v [anonymizováno] a v zahraničí. Zájezdy objednávala žalovaná a žalobci je realizovali na základě písemného dokladu, z něhož bylo patrné místo konání zájezdu, termín zájezdu, použitý dopravní prostředek, případně řidič, jméno průvodce a seznam účastníků zájezdu. [jméno] zájezdů byly stanoveny v tabulce odměn průvodců z roku [rok]. Odměny jednotlivých průvodců pak byly určovány v závislosti na délce zájezdu, počtu osob. Konkrétně žalobkyně a) po žalované požadovala úhradu za provedení [anonymizováno] zájezdů do [anonymizováno] (včetně [anonymizováno]), [anonymizováno], [obec], [anonymizována dvě slova] a [obec] [anonymizováno], v období od [datum] do [datum]. Žalobkyně a) vystavila žalované fakturu [anonymizováno] [rok] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností [datum] (na žádost žalované žalobkyně faktury upravila na datum vystavení na [datum], se splatností do [datum]), která zůstala neuhrazena. Žalobkyně b) požadovala po žalované úhradu v celkové výši [částka] za provedení 2 zájezdů do [anonymizováno]. První zájezd se uskutečnil ve dnech 29. 2. až [datum]. Za tento zájezd byla vystavena faktura [číslo] [rok] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností dne [datum]. Druhý zájezd se uskutečnil ve dnech 8. 2. až [datum]. Za tento zájezd byla vystavena faktura [číslo] [rok] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností [datum]. Ani jedna z faktur nebyla zaplacena. Žalobkyně c) požadovala úhradu za 2 zájezdy do [obec] uskutečněné ve dnech 1. 2. až [datum] a 8. 2. až [datum]. Žalobkyně c) vystavila žalované fakturu [číslo] [rok] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností 14 dnů. Na tuto fakturu bylo do podání žaloby zaplaceno celkem [částka], a žalobkyně c) se proto domáhala úhrady zbylé částky ve výši [částka]. Žalobkyně d) provedla pro žalovanou celkem 3 zájezdy do [obec] a na zámky do [anonymizováno], v období od [anonymizováno] do [datum], od 29. 2. do [datum] a od 25. 1. do [datum]. [příjmení] fakturu [číslo] [rok] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností [datum], která nebyla uhrazena. Žalobkyně e) provedla pro žalovanou celkem 11 zájezdů, a to do [anonymizováno], [obec] a [obec], v období od [anonymizováno] do [datum]. Za tyto zájezdy byla vystavena faktura č. A76 [rok] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností [datum]. Na tuto fakturu bylo žalovanou částečně plněno částkou ve výši [částka] a žalobkyně e) se žalobou domáhala úhrady zbytku. Konečně žalobce f) realizoval pro žalovanou celkem 5 zájezdů do [obec], a to v termínech 22. - [datum], 7. - [datum], 4. - [datum], 18 - [datum], 25. - [datum]. Za tyto zájezdy byla vystavena faktura [číslo] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností [datum], faktura [číslo] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností [datum] a faktura [číslo] na částku [částka], ze dne [datum], se splatností [datum] Ani jedna z faktur nebyla zaplacena. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nezpochybnila, že jsou žalobci průvodci a v minulosti pro ni realizovali zájezdy. Popírala však, že by mezi ní a žalobci došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, na jejímž základě by žalobci pro žalovanou prováděli průvodcovské služby. Podrobně se pak vyjadřovala ke každému jednotlivému nároku, který vůči ní žalobci svojí žalobou uplatnili. Pro stručnost se na tuto argumentaci žalované odkazuje (viz bod 2. odůvodnění rozsudku I. stupně). 4. Soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení ve vztahu k žalobkyni c) částečně zastavil, a to co do částky [částka], kterou jí žalovaná v průběhu řízení před I. stupněm zaplatila. 5. Dále vycházel soud I. stupně při svém rozhodování ze skutkových zjištění, která byla podrobně popsána pod body 5. až 16. odůvodnění rozsudku. Na jejich základě pak učinil závěr, že žalobci jako průvodci na zájezdech v [anonymizováno] a zahraničí v minulosti realizovali pro žalovanou zájezdy. V řízení se jim však nepodařilo prokázat, že by žalobou dotčené objednávky na průvodcovské služby vytvořila a organizovala pouze žalovaná společnost. Současně že by průvodcovské služby učinili žalobci v tvrzených datech a v tvrzeném rozsahu právě pro žalovanou. Žalobci také neprokázali výpočet odměn pro průvodcovské služby učiněné v roce [rok] a [rok]. Po právní stránce soud I. stupně věc hodnotil s odkazem na [ustanovení pr. předpisu]“), a dovodil, že byť v minulosti žalobci prováděli pro žalovanou průvodcovské služby na základě ústního ujednání, které bylo posouzeno jako inominátní smlouva, tak řádně neprokázali uzavření takovéto smlouvy v žalobou uplatněných případech. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle úspěchu ve věci a přiznal je s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. žalované. Neúspěšným žalobcům zároveň uložil povinnost zaplatit náklady státu představované tlumočným a svědečným. 6. Proti tomuto rozsudku podali žalobci a), b), d), e), a f) odvolání, které odůvodnili odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), c), d), f) a g) o. s. ř. V odvolání nejprve shrnuli průběh řízení před soudem I. stupně. Nesprávnost rozhodnutí shledávali zejména v tom, že nebylo přihlédnuto k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Poukazovali na to, že soud I. stupně učinil na základě provedených důkazů nesprávná skutková zjištění a následně věc také nesprávně právně posoudil. Argumentovali především tím, že se soud I. stupně vůbec nezabýval otázkou obchodních zvyklostí mezi stranami, obzvláště když spolu strany dlouhodobě spolupracovaly. Poukazovali rovněž na to, že žalovaná srozumitelně nevysvětlila, proč na některé faktury částečně plnila, proto měla být soudem I. stupně poučena dle § 118a o. s. ř., což se však nestalo. S ohledem na uvedené se žalobci a), b), d), e), a f) domáhali vydání rozhodnutí, kterým by odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobcům a), b), d), e), a f) přizná částky, které uplatnili v žalobním návrhu včetně požadovaného příslušenství, a současně stanoví žalované povinnost uhradit jim náklady řízení. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v petitu odvolacího návrhu figuruje rovněž návrh žalobkyně c), avšak z obsahu odvolání jasně vyplývá, že odvolání podávají výlučně žalobci a), b) d), e) a f), proto odvolací soud tento„ návrh“ posoudil jako písařskou chybu a dále se jím nezabýval. 7. Žalovaná se k odvolání žalobců a), b), d), e), a f) nevyjádřila. 8. Na prvém místě odvolací soud konstatuje, že se v případě žalobkyně e), dříve než přistoupil k věcnému přezkoumání napadeného rozsudku, zabýval přípustností jí podaného odvolání. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující [částka], k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. Příslušenstvím pohledávky se podle § 513 o. z. rozumí úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že bylo-li rozsudkem ve věci samé rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím [částka] a nejde-li o rozsudek pro zmeškání nebo rozsudek pro uznání, není odvolání přípustné do žádného výroku rozsudku. Za situace, kdy soud I. stupně svým výrokem V. zamítl žalobu žalobkyně e) na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, odvolací soud odvolání žalobkyně e) bez věcného projednání jako nepřípustné odmítl postupem dle § 218 písm. b) o. s. ř. (viz výrok VII.) a současně rozhodl dle § 224 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když úspěšné žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly (viz výrok VIII.). 9. Odvolací soud zopakoval dokazování fakturou [anonymizováno] [rok] (č. l. 23), objednávkou (č. l. 24), detailem objednávky