18 CO 365/2021-240 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že každý ze žalobců je vlastníkem ideální 1/6 pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 203 m², jehož součástí je stavba č. popisné 193, rodinný dům a pozemku parcelní [číslo] zahrada, o výměře 258 m², vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Suchdol, obec Praha u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (výrok I.), odmítl žalobu v části, v níž se žalobce ad a) domáhá zřízení služebnosti doživotního užívání prvního patra rodinného domu [adresa], [obec], stojícího na pozemku parc. [číslo] zapsaného v kat. úz. [obec], okres hl. m. [obec], obec Praha, na [list vlastnictví] (výrok II.) a uložil žalobcům zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Takto rozhodl rozsudkem o protinávrhu vyloučeném k samostatnému projednání v řízení vedeném před soudem I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se žalovaní (tehdy v pozici žalobců) domáhali vyklizení [jméno] [příjmení] (v tomto řízení žalobce ad a/) a jeho dcery [jméno] z domu [adresa] zapsaného na [list vlastnictví] pro obec Praha, k. ú. [obec] v ulici [ulice a číslo], který je v jejich vlastnictví. [příjmení] [příjmení] se však protinávrhem domáhal vrácení dříve poskytnutého daru prvé žalované (své dceři), a to ideální 1/6 pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 203 m2, jehož součástí je též stavba [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 258 m2, vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Suchdol, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy]. Předpokladem pro poskytnutí daru však bylo, že jej 1. žalovaná ponechá v nemovitosti bydlet a v katastru nemovitostí dojde v jeho prospěch k zápisu věcného břemene doživotního užívání. V mezidobí však došlo k nárůstu konfliktního jednání mezi žalobcem a oběma žalovanými. Žalobce ad a) dne [datum] odstoupil od darovací smlouvy pro prodlení se zápisem věcného břemena do katastru nemovitostí a rovněž zažádal o vrácení daru dopisem ze dne [datum]. Reakcí obdarované dcery však bylo podání shora citované žaloby sp. zn. [spisová značka], kterou se domáhá vyklizení předmětných nemovitostí. Žalobce ad b) (bratr žalobce ad a) a zároveň strýc 1. žalované) uzavřel s prvou žalovanou, dne [datum], darovací smlouvu na další ideální 1/6 stejných nemovitostí. Pro hrubé porušení dobrých mravů spočívajících v podání žaloby na vyklizení rodinného domu vůči žalobci ad a) žalovanými požadoval vrácení daru. Eventuálně žalobce ad a) navrhl zřídit v jeho prospěch služebnost doživotního užívání prvního patra rodinného domu blíže v žalobě specifikovaného. 3. Žalovaní ke své obraně tvrdili, že mezi nimi uzavřená darovací smlouva na 1/3 nemovitosti nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, vyklizení je dovoleným výkonem jejich vlastnického práva vůči žalovaným. Naopak vrácení předmětných spoluvlastnických podílů by byl výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť pro vrácení daru nebyl ani důvod. 4. Soud I. stupně, s odkazem na předchozí zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, dovodil svoji mezinárodní příslušnost i rozhodné české právo. S ohledem na závazný pokyn odvolacího soudu se po provedení listinných důkazů zabýval nejprve posouzením platnosti darovací smlouvy ze dne [datum] (uzavřené mezi žalobcem ad a/ a žalovanou). Její, žalobci tvrzenou, neplatnost však neshledal. Pokud důvodem neplatnosti měla být skutečnost, že nedošlo k zápisu práva odpovídajícího věcnému břemeni doživotního užívání pro žalobce ad a), poukázal na fakt, že k zastavení vkladového řízení na zapsání práva věcného břemene došlo po zpětvzetí návrhu žalobce ad a) a žalované, v darovací smlouvě žádný závazek žalované k podání návrhu na vklad věcného břemene vyjádřen není. Tvrzení žalobců o tom, že porušení závazku z darovací smlouvy a o zřízení věcného břemene„ má přímý vliv na platnost celé smlouvy“, je tak z hlediska hmotného práva nonsens. Jednak jde o dvě smlouvy, byť pojaté do jednoho listinného dokumentu, jednak absentuje závazek žalované k podání takového návrhu. I v případě, kdy by takový závazek žalované v uvedené smlouvy vyjádřen byl, z žádného hmotněprávního ustanovení nelze dovodit, že neplnění závazku plynoucího z jedné smlouvy automaticky znamená neplatnost smlouvy druhé (byť spolu časově a věcně souvisí). Tvrzená vzájemná závislost darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene nemá oporu v hmotném právu. Případná neplatnost smlouvy o zřízení věcného břemene nemá právní význam pro smlouvu darovací, což se i následně ukázalo v řízení před Katastrálním úřadem. [příjmení] a skutkové souvislosti, za nichž byla uzavřena darovací smlouva mezi žalovanými, jež jsou vylíčeny v bodě III. 1 vzájemného návrhu, nejsou právními skutečnostmi, s nimiž hmotné právo spojovalo vznik, změnu či zánik práv a povinností a tvrzení o uzavření darovací smlouvy čistě za účelem zamezení možnosti vrácení daru, je ničím nepodloženou spekulací žalobců. 5. Dále se zabýval právními úkony, jimiž se žalobci domáhali vrácení darů. Konstatoval, že k nim došlo až poté, co žalovaná oba spoluvlastnické podíly převedla na žalovaného (k zápisu vlastnického práva došlo s účinky ke dni [datum]). Přípis žalobce ad a) z [datum] obsahuje projev vůle, jímž odstupuje od darovací smlouvy z důvodu neposkytnutí součinnosti se zápisem věcného břemene doživotního užívání. Soud I. stupně tak dovodil, že tímto písemným projevem se žalobce ad a) nedomáhal vrácení daru z důvodu vymezených § 630 obč. zák., ale o odstoupil od smlouvy pro tvrzené„ prodlení“ žalované. V případě darovací smlouvy hmotné právo odstoupení (ust. § 40 obč. zák. – zjevně však míněno ust. § 48 obč. zák. – poznámka odvolacího soudu) nepřipouštělo a obsahovalo ustanovení o speciálním postupu, tj. možnost se domáhat vrácení daru ze zákonem vymezených důvodů. Přípis žalobce ad b) ze dne [datum], adresovaný právní zástupkyni žalované, obsahově odpovídá postupu předvídanému ustanovením § 630 obč. zák., ale s ohledem na časovou souvislost shora, kdy tento projev vůle byl učiněn až po té, co již žalovaná ve vlastnictví předmět daru neměla, platí shora řečené. Obě darovací smlouvy, jimiž žalovaná získala darem spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech, každý ve výši 1/6, shledal soud I. stupně platně uzavřenými. 6. Platnost darovací smlouvy uzavřené mezi oběma žalovanými nebyla dle závěrů soudu I. stupně provedeným dokazováním zpochybněna. Soudem I. stupně nebyl shledán rozpor s dobrými mravy, neboť jediným argumentem žalobců byla jejich nepodložená spekulace o tvrzeném úmyslu zamezení vrácení daru. Převodem vlastnického práva prvá žalovaná realizovala své právo vlastníka a nelze ani uvažovat o ohrožení potřeby bydlení žalobce ad a) (v rozsudku písařskou chybnou uvedeno prvého žalovaného – poznámka odvolacího soudu), neboť výše jeho spoluvlastnického podílu, který své dceři daroval (1/6), bez dalšího neumožňuje užívání předmětných nemovitostí. Neboť předpokladem úspěšnosti žaloby o vrácení daru je skutečnost, že obdarovaný je stále vlastníkem věci, není prvá žalovaná věcně ″aktivně″ legitimována, protože není vlastníkem předmětných nemovitostí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]). Závěr o nedostatku pasivní legitimace druhého žalovaného vyplývá z toho, že nebyl stranou darovací smlouvy ani ve vztahu k jednomu z žalobců; nároky plynoucí z ust. § 630 obč. zák. se ho tak nedotýkají. Z těchto důvodů žalobu zamítl, aniž by bylo nutno se zabývat otázkou promlčení. Ve vztahu k „ eventuálnímu petitu“, u kterého přes poučení odvolací soudu i soudu I. stupně nedošlo k odstranění vad, soud I. stupně žalobu dle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba žalobci. Namítli, že rozhodnutí soudu I. stupně nereflektuje připomínky obsažené ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] a k doplněnému dokazování soud I. stupně přistoupil mimo ústní jednání, neboť na dalším ústním jednání konaném po zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu provedl k důkazu toliko výpis z katastru nemovitostí. Obsah napadeného rozsudku tak neodpovídá provedenému dokazování před soudem I. stupně. Soud I. stupně se nevypořádal ani s argumentační linií žalobců, dle které žalobce ad a) své dceři daroval 1/6 předmětné nemovitosti s tím, že současně mělo dojít ke zřízení věcného břemene doživotního užívání nemovitosti, a proto také svojí 1/6 nemovitosti daroval 1. žalované i jeho bratr (žalobce ad b/). Přitom dle nového občanského zákoníku je darování, které je neoddělitelně spojené se zřízením věcného břemene, upraveno jako výminek a z tohoto pohledu je zřejmé, že žalobci mohli odstoupit od darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene v okamžiku, kdy bylo jasné, že žalovaná i po opakované výzvě ke splnění svých povinností smlouvu o zřízení věcného břemena do katastru nemovitostí nezapsala. Neodůvodněný závěr soudu I. stupně, že odstoupení od darovací smlouvy j