20 CO 2/2022-208 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu dluhu z půjček, poskytnutých žalované dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], z nichž žalovaná přes výzvy nic neuhradila. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že uvedené platby byly zálohovými platbami nájemného na základě nájemní smlouvy, sjednané mezi ní a společností [právnická osoba], kterou formálně vlastní matka žalobce a fakticky ovládá žalobce, ohledně nájmu nebytových prostor v [anonymizováno] [obec]. S uvedenou společností vede žalovaná stran tohoto nájmu samostatný spor. 2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 11 až 17 napadeného rozsudku, uzavřel, že z účtu žalobce byla na účet žalované zaslána dvěma shora uvedenými platbami celkem částka [částka], což je mezi účastníky nesporné. Žalobce v řízení neprokázal existenci smlouvy o půjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a žalovaná neprokázala své tvrzení, že se jednalo o platby nájemného za společnost [právnická osoba] Podle výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (jednatelka společnosti [právnická osoba] a matka žalobce), korespondující s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] (účetní společnosti), žalobce nehradil za společnost žádné platby a prostory v [anonymizováno] [obec] společnost ani neužívala (jednatelka popřela i uzavření nájemní smlouvy, jejíž pravost a pravdivost však není předmětem řízení). Samotná poznámka„ záloha [obec]“ neprokazuje, že mělo jít o platbu nájemného za uvedenou společnost, žalobce věrohodně tvrdí, že se jednalo o platby, určené na rekonstrukci [anonymizováno] provozovaného žalovanou (v rámci přátelských vztahů žalobce a jednatele žalované). [příjmení] žalovanou navržených důkazů, popsaných v odstavci 19 rozsudku, není způsobilá prokázat, že dotyčné platby žalobce představují plnění za [právnická osoba] [anonymizováno] se souhlasem této společnosti ve smyslu § 1936 odst. l o.z. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by žalobce měl za případný závazek [právnická osoba] [anonymizováno] ručit či jej jinak zajišťovat ve smyslu § 1937 odst. 1 o.z. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná neprokázala právní titul, na jehož základě by si mohla finanční prostředky, poskytnuté žalobcem, ponechat, proto se z její strany jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z., které je podle § 2993 o.z. povinna žalobci vrátit s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, stanovené ve výzvě ze dne [datum] ([datum]), podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a žalobci přiznal podle § 142 odst. l zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 39 rozsudku. 3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a soudu I. stupně vytkla nesprávné skutkové a právní závěry a neúplná skutková zjištění. Dovozovala, že vztahy žalované se žalobcem a společností [právnická osoba] je nutno posuzovat ve vzájemné souvislosti, jelikož tuto společnost fakticky ovládal a řídil žalobce, jehož matka byla toliko v pozici„ bílého koně“, proto jeho prostřednictvím v rámci přátelských vztahů plnila nájemné dopředu formou vysokých záloh. Výpovědi žalobce a [jméno] [příjmení] jsou nevěrohodné, jelikož mají zájem na výsledku řízení, a svědkyně [příjmení] je s nimi ekonomicky propojena. Žalovaná navrhovala provedení důkazů, jimiž hodlala prokazovat faktickou pozici žalobce ve společnosti [právnická osoba] a faktické vztahy mezi ním a touto společností a písmoznalecký posudek ohledně podpisu nájemní smlouvy mezi žalovanou a [právnická osoba] ze dne [datum], jakož i účastnický výslech svého jednatele, který se sice nedostavil z důvodu zdravotního stavu, ale mohl být znovu předvolán. Závěry soudu I. stupně jsou nesprávné, spekulativní a založené na nedostatečném dokazování, nedostatečně též zhodnotil skutečnost, že šlo o zálohové platby a pokud byly určeny na rekonstrukci, byl jejich právní důvod dán. Ustanovení § 1936 o. z. na předmětnou věc nedopadá, neboť i bez souhlasu věřitele je dán právní titul k plnění za jiného a nejde tedy o bezdůvodné obohacení. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl nebo, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že nikdy ve prospěch žalované nehradil za společnost [právnická osoba] nájemné ani jinou platbu, k čemuž ani nebyl důvod, neboť nájemní smlouva uzavřena nebyla. Tvrzení žalované, že se mělo jednat o zálohy na nájemné, je účelové a odvolání je postaveno na spekulacích, jimiž se žalovaná snaží odvrátit pozornost od podstaty věci a v zájmu oddálení splnění své povinnosti navrhuje náročné a zdlouhavé dokazování, které by k ničemu nevedlo, jak uzavřel soud I. stupně. 5. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř, odvolání však důvodným neshledal. Odvolací soud se ztotožnil se přiléhavě argumentovanými skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, jimiž nejsou odvolací námitky způsobilé významně otřást a proto na ně lze pro stručnost převážně odkázat. 6. Žalobci lze přisvědčit v jeho poukazu na to, že odvolací námitky vycházejí ze spekulativní domněnky žalované o tom, že společnost [právnická osoba] matky žalobce v rozhodné době ovládal a jednal za ni výlučně žalobce. Taková domněnka však byla vyvrácena zejména výpovědi svědkyně [příjmení], účetní uvedené společnosti, o jejíž věrohodnosti nemá ani odvolací soud důvod pochybovat, která vypověděla, že o účetních záležitostech společnosti jednala výlučně s její jednatelkou. Je nepochybné, že žalobce měl na jednání [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o v rozhodné době určitý vliv (který sám připustil, když vypověděl, že v rámci dříve přátelských vztahů s jednatelem žalované přiměl matku, aby žalované poslala [částka] jako kauci na budoucí nájemní smlouvu, konečně aktuálně je od [datum] také jednatelem společnosti.) Samotná tato skutečnost však nemůže nic změnit na základním zjištění, že dotyčné plnění bez ohledu na jeho označení poskytl žalované žalobce ze svého soukromého účtu a nikoliv dotyčná společnost. Žalovanou navrhované důkazy (ať již v rámci koncentrace řízení nebo za použití„ zpochybnění věrohodnosti“ slyšených osob mimo její rámec) tak nemohou vést ke zjištění, jež by mohlo mít na závěr soudu ve věci podstatný vliv, jak již vysvětlil soud I. stupně v odstavci 19 svého rozsudku. Soud I. stupně případně poukázal na § 1936 odst. l o.z., z něhož se podává, že dluh je splněn třetí osobou jen tehdy, je-li plněno se souhlasem dlužníka. Takovou skutečnost jediná jednatelka [právnická osoba] v rozhodné době svědkyně [jméno] [příjmení] ve výpovědí korespondující s výpovědí svědkyně [příjmení] jednoznačně popřela a prostřednictvím listin či výpovědí a výslechu případných zaměstnanců této společnosti, z nichž byl měly být zjišťovány poměry ve společnosti či finanční toky mezi ní a žalobcem, ve své konkrétnosti prokazatelná není. Pro rozhodnutí věci proto není podstatné, jak již správně uzavřel soud I. stupně, zda byla či nebyla mezi [právnická osoba] a žalovanou uzavřena zmíněná nájemní smlouva. Žalobce ani žalovaná právní důvod k plnění sporných částek žalobcem žalované neprokázali a soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaná je povinna toto plnění žalobci vrátit z titulu bezdůvodného obohacení podle §§ [číslo] a [číslo] o.z, povinnost k jehož vydání nastupuje, jestliže k vrácení neoprávněně získaných majetkových hodnot nemůže dojít v rámci konkrétního právního vztahu mezi účastníky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. 7. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, která sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne [datum]) po [částka] podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 odst. 1 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s paušální částkou náhrady výdajů [částka] za každý podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši [částka].