20 CO 22/2022-87 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované z duplicitní platby ve výši [částka], provedené v rámci vzájemného vztahu ze smlouvy o reklamě ze dne [datum], z níž jí žalovaná postupnými platbami ve výši [částka], [částka] a [částka] vrátila pouze polovinu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení nároku a námitku započtení svého nároku na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s úhradou smluvního plnění ve výši [částka]. 2. Soud I. stupně z provedených důkazů učinil zjištění, podrobně popsaná v odstavcích 5. – 13. napadeného rozsudku a uzavřel, že mezi účastnicemi byl podnikatelský vztah ve smyslu § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch. zák.) a žalobkyně zaplatila žalované (v roce [rok]) duplicitně částku [částka], o čemž fakticky nebyl mezi stranami spor. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 451 odst. l a 2 zákona č. 40/1940 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.) a žalobkyně ji vyzvala k vrácení duplicitní platby přípisem ze dne [datum], současně jí vystavila fakturu [číslo] označenou jako„ pohledávka“ z titulu přeplatku faktury [číslo] ve výši [částka] se splatností dne [datum]. Žalovaná na tuto výzvu částečně plnila, dne [anonymizována dvě slova] [rok] zaplatila [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Z emailové komunikace vyplývá, že žalovaná jednala s úmyslem hradit předmětnou pohledávku, [jméno] [příjmení] (předseda představenstva žalované) předem dne [datum] žádal o sdělení čísla účtu pro zaslání částečné platby. Celkem žalovaná zaplatila ve třech splátkách částku [částka], představující přesně polovinu uvedené pohledávky žalobkyně. V emailu ze dne [datum] [jméno] [příjmení] sdělil, že„ jsme ti zaplatili na základě přemlouvání od [jméno] [anonymizováno] z dvojité platby na účet“. Žalovaná tak v emailové korespondenci potvrdila, že část předmětné pohledávky uhradila. K námitce promlčení žalované části pohledávky soudu I. stupně uvedl, že splatnost pohledávky nastala dne [datum], čtyřletá promlčecí doba dle § 397 obch. zák. by uběhla [datum], avšak částečné plnění žalované mělo podle § 407 odst. 1 a 3 obch. zák. účinky uznání zbytku dluhu a od tohoto uznání běžela nová čtyřletá promlčecí doba. V této souvislosti znovu připomněl emailovou komunikaci stran, z níž je zřejmé, že žalovaná uznávala závazek vrátit žalobkyni duplicitní platbu a v uvedených třech splátkách její polovinu uhradila. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne [datum] a námitka promlčení proto není důvodná. 3. Žalovaná dále namítla započtení své pohledávky ve výši [částka] z titulu smluvní pokuty, požadované za prodlení žalobkyně s platbami sedmi faktur v letech [rok] a [rok], kterou měla vůči žalobkyni uplatnit fakturou ze dne [datum]. Žalobkyně popřela doručení této faktury a uvedla, že v říjnu [rok] jí žalovaná zaslala pouze doklady o provedení reklamy, které žalobkyně potřebovala pro účely kontroly ze strany finančního úřadu. Soud I. stupně poukázal na to, že žalovaná dne [datum] v emailové komunikaci sdělila, že„ zaslala celou dokumentaci poštou“ a nezmínila se o smluvní pokutě ve výši [částka]. V roce [rok] (email ze dne [datum]) přitom žalobkyně žádala o vrácení duplicitní platby a žalovaná v odpovědi sdělila, že již má zajištěno financování. V emailu ze dne [datum] žalovaná žádala o zaslání aktuálního čísla účtu s tím, že budou„ dělat částečnou platbu“. Otázka smluvní pokuty byla nastolena ve vzájemné komunikaci poprvé v roce [rok], kdy žalovaná žalobkyni sdělila, že pokud by pohledávka nebyla promlčena, může v obraně použít pohledávku ze smluvní pokuty. Soud I. stupně shledal nepravděpodobným, že by žalovaná v roce [rok] uplatnila vůči žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] a přesto by následně vůči žalobkyni v letech [rok] až [rok] umořovala pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka] (o [částka] méně, než kolik činila tvrzená pohledávka žalované ze smluvní pokuty), aniž by otázka smluvní pokuty byla až do roku [rok] v komunikaci obou stran zmíněna. Současně dovodil, že pohledávka žalované je vzhledem k jejímu zpochybnění žalobkyní pohledávkou nejistou a ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilou k započtení. S tímto odůvodněním žalobě včetně úroku z prodlení vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 33 rozsudku. 4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na námitce promlčení s poukazem na to, že soud I. stupně nepřihlédl k jejímu tvrzení o mylném provedení platby dne [datum] ve výši [částka], což prokazovala poznámkou„ za co, bez [anonymizováno]“ ve své knize pohledávek a závazků a svou reakci na předžalobní výzvu. Zdůraznila, že poslední úhradu na vrácení duplicitní platby provedla dne [datum] a s odkazem na § 2054 odst. 2„ [anonymizováno]“ dovozovala, že soud I. stupně měl ve smyslu výpovědi svědka [příjmení], který mimo jiné uvedl, že duplicitní platba měla být vrácena z pohledávky žalované za [právnická osoba] a že zaslání poloviny duplicitní platby byl ze strany žalované jen projev dobré vůle (čemuž koresponduje i obsah emailu ze dne [datum]), přihlédnout k širšímu kontext vztahů účastníků. Uzavřela, že částečné platby, které poukázala žalobkyni, nebyly žádným uznávacím projevem, ale šlo pouze o projev její dobré vůle. Nesouhlasila dále s posouzení její pohledávky ve výši [částka] jako nezapočitatelné, k čemuž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) zdůraznila, že obě pohledávky vycházejí ze stejného právního vztahu a existenci ujednání o smluvní pokutě ani prodlení s platbami faktur žalobkyně nesporovala. Ke sporné skutečnosti doručení faktury s vyúčtováním smluvní pokuty žalobkyni navrhovala žalovaná důkazy výslechy svědků [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které soud I. stupně neprovedl. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání se ztotožnila se závěry soudu I. stupně, které se žalovaná snaží zpochybnit řadou zavádějících tvrzení. Zdůraznila, že žalovaná jí dle předložené faktury měla fakturovat úrok z prodlení, nikoli smluvní pokutu, a již z tohoto důvodu je její kompenzační námitka irelevantní. Žalovaná se ke svému tvrzení, že fakturu vyhotovila a odeslala v roce [rok], zjevně snažila najít v historii podací lístek (ze dne [datum]), na který by mohla„ napasovat“ zaslání faktury se smluvní pokutou, ačkoliv je evidentní, že byl zasílán reklamní materiál, čemuž odpovídá váha zásilky, stran které žalovaná dodatečně vykonstruovala tvrzení, že zasílala výpisy z účtu, prokazující tvrzení. Ze skutečnosti, že i po uvedeném datu žalovaná plnila na úhradu předmětného dluhu, je jasné, že žádnou smluvní pokutu vůči žalobkyni v roce [rok] neuplatnila a v té době žádnou pohledávku za žalobkyní nevedla. Ze strany žalované se jedná o nesmyslnou a účelovou obranu, kterou začala operovat až v roce [rok]. Plnění žalované nebylo nijak vázáno na plnění [právnická osoba], z výpovědí svědků je zřejmé, že žalovaná neměla na zaplacení a byla jí nabídnuta pomoc od uvedené společnosti, aby bylo z čeho pohledávku uhradit. Rovněž tvrzení o mylné platbě ve výši [částka] je nesmyslné a účelové, jelikož úhradou této částky spolu s předcházejícími platbami byla uhrazena přesná polovina dluhu a v souladu s právní úpravou by takovou námitku by musela žalovaná uvést bez zbytečného odkladu po provedení platby. Oproti jednoznačnému nároku žalobkyně je pohledávka žalované nejistá, neboť žalovaná by musela prokazovat oprávněnost i řádně uplatnění nároku na smluvní pokutu. 6. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a odvolání opodstatněným neshledal. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a s jeho skutkovými i právními závěry se odvolací soud převážně, s níže uvedenou výhradou k posouzení námitky započtení, ztotožnil. Duplicitu plnění žalobkyně v rámci jejich právního vztahu ze smlouvy o reklamě a její bezdůvodnost žalovaná nesporovala. Soud I. stupně správně aplikoval na vztah účastnic právní úpravu [účinnost] (srov. § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014, o.z.), neboť duplicitní platba byla provedena v roce [rok] a žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák. Promlčení tohoto nároku se rovněž řídí práv