20 CO 38/2022-199 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žaloba„ o vzájemném návrhu ze dne [datum]“, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobkyni přiznala náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto o vyloučení vzájemného návrhu žalované v původním řízení ([právnická osoba]) ze dne [datum] na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], k samostatnému řízení. Žalovaná (žalobkyně v tomto řízení) se uvedené částky domáhala na žalobkyni (žalované v tomto řízení) v rámci své obrany proti žalobě o zaplacení [částka] z titulu dlužných úhrad za plnění podle servisní smlouvy účastníků a smlouvy o zajištění webhostingových služeb. Tvrdila, že v jednotlivých v návrhu specifikovaných obdobích provedla bezhotovostní úhrady specifikovaných částek na účet bez právního titulu a domáhal se jejich vydání z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná (původní žalobkyně) navrhla zamítnutí vzájemného návrhu. Uvedla, že tento návrh neobsahuje dostatečně určitá tvrzení, se žalobkyní byla nicméně od roku [rok] v obchodním vztahu, spočívajícím ve spolupráci na vytváření webových stránek, a poskytovala jí plnění, za něž obdržela smluvenou odměnu na základě vystavených faktur. 2. Soud I. stupně učinil z předložených listin – výpisů z účtu žalobkyně a z faktur, doložených žalovanou, skutková zjištění, popsaná v odstavcích [číslo]. Konstatoval, že řízení bylo ve smyslu § 118b odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) koncentrováno při jednání dne [datum] a žalobkyně byla současně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána k doložení nárokovaných plateb čitelnými výpisy z účtu. Na jejich doložení dne [datum] reagovala žalovaná vyjádřením ze dne [datum], v němž v rámci své obrany doložila faktury, vystavené na poukázané částky. Námitku prolomení koncentrace, vznesenou žalobkyní, neshledal soud I. stupně s odkazem na Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] důvodnou, neboť žalované musel být poskytnut prostor k vyjádření a doplnění důkazů k žalobkyní předloženým výpisům z účtu. Soud I. stupně zjistil, že jednotlivé platby žalobkyně, poukázané žalované v období od srpna 2016 do října [rok], odpovídají částkou a dobou plnění fakturám žalované, vystaveným za provedení specifikovaných služeb (jmenované práce na webu), viz odstavec 50 rozsudku. S odkazem na §§ 2991 odst. 1, 2993a 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) dovodil, že namítané platby žalovaná od žalobkyně obdržela na základě vyúčtování za poskytnuté služby v oblasti [anonymizováno] (programování webových stránek a e-shopu), které jsou podrobně specifikovány v jednotlivých fakturách, proti nimž žalobkyně v rámci reklamace jednotlivých služeb nic nenamítla. Nejedná se proto o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 2991 o.z., které by měla vracet podle § 2993 o.z. Existence vzájemných vztahů účastníků vyplývá z kontextu celého vedeného řízení. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalované přiznal podle 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 57 rozsudku. 3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Zopakovala svou námitku o prolomení koncentrace řízení s poukazem na to, že vyjádření žalované ze dne [datum] bylo z hlediska běhu koncentrační lhůty opožděné, neboť mělo být podáno ve 14denní lhůtě od data konání jednání dne [datum] nejpozději do [datum], a soud I. stupně proto neměl jí předloženými fakturami provádět důkaz. Dovozovala dále, že žalovaná neprokázala existenci právního titulu k přijetí předmětných částek, neboť faktura jako účetní doklad není důkazem o právním vztahu a žalobkyně popírá pravost a správnost předestřených faktur. Rozhodnutí soudu I. stupně je v tomto směru nepřezkoumatelné a jeho odůvodnění nevyhovuje § 157 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a uznal žalovanou povinnou zaplatit jí [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že měla právo vyjádřit se k žalobkyní předloženým důkazům a svá tvrzení důkazně doložit. Existence smluvního vztahu účastníků vyplývá z předložených faktur, na jejich základě žalovaná plnila jednotlivé částky. 5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. l písm. c), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a odvolání neshledal opodstatněným. Z obsahu spisu se podává, že vzájemný návrh, projednávaný v předmětném řízení, byl vznesen žalobkyní v procesním postavení žalované jako obrana proti nároku žalované v procesním postavení žalobkyně na zaplacení částky [částka] z titulu neuhrazených plateb za služby, poskytované na základě servisní smlouvy ze dne [datum] a smlouvy o zajištění webhostingových služeb ze dne [datum] Odvolacímu soudu je známo z úřední činnosti, že o tomto nároku bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] se závazným právním názorem, že specifikace prací za sjednanou paušální odměnu je (oproti závěru soudu I. stupně) je obsažena ve smlouvách (konkrétně se žalobkyně zavázala provádět pro žalovanou podporu a údržbu vymezených internetových aplikaci a poskytovat jí virtuální servery na síti internet pro jmenované internetové adresy, včetně zajištění přenosu dat) žalobkyně je povinna prokazovat, že tyto práce v rozhodném období prováděla a žalovaná je povinná ke své námitce o jejich vadách prokazovat reklamaci vad. Předmětný nárok, vzešlý ze vzájemného návrhu, soudem I. stupně nepřípadně vyloučeného k samostatnému projednání, je nutno posuzovat v kontextu uvedeného vztahu účastníků ze smluv, jež lze charakterizovat jako smlouvy příkazní s prvky smluv o dílo ve smyslu §§ 2430 a 2586 o. z. 6. Žalobkyně v tomto řízení nepodala žádné vysvětlení, proč platby, z nichž generuje svůj nárok, ve prospěch žalované prováděla, pakliže jimi nehradila služby žalobkyně na základě vystavených faktur, neuvedla ani žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že plnila v omylu. Žalovaná pak případně poukázala na to, že podle § 2997 odst. 1 věta druhá o.z. nemá právo na vrácení plnění ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Z obsahu žalovanou předložených faktur se nicméně podává, že se jedná o platby za obdobné služby, jaké jsou předmětem výše uvedených smluv (jak to obecně vyjádřil soud I. stupně práce v oblasti [anonymizováno]), z čehož je zřejmé, že mezi účastnicemi byl již před uzavřením zmíněných písemných smluv navázán shodný či obdobný smluvní vztah. Žalobkyní provedené platby podle zjištění soudu I. stupně zcela odpovídají co do výše částek i doby plnění fakturaci žalované za provedené služby. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně shledává nepochybným, že se nejednalo o platby bez právního důvodu. V podmínkách fungování obchodní společnosti se totiž jeví samotný předpoklad, že dlouhodobě (déle než l rok) hradila faktury za plnění, které si neobjednala a nebylo jí poskytnuto, zcela absurdní. V kontextu s původním řízením je zjevné, že žalobkyně předmětný nárok vykonstruovala výlučně za účelem obrany proti nároku žalované, z pohledu § 2991 a násl. o.z. nemá opodstatnění a ve světle toho se obecně pojatá námitka žalobkyně proti pravosti a správnosti faktur její jako čistě účelová. 7. Neopodstatněná je i námitka žalobkyně proti procesnímu postupu soudu I. stupně. Podle obsahu spisu vyzval soud I. stupně při ústním jednání dne [datum] žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání plnění sporných částek na účet žalované, což žalobkyně splnila předložením výpisů z účtu [datum]. Není rozhodné, že dříve předložila tyto výpisy v nečitelné podobě, neboť svou důkazní povinnost splnila až na základě výzvy soudu. Teprve poté mohla žalovaná splnit důkazní povinnost k prokázání důvodu plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), o níž měla být soudem I. stupně rovněž poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř., učinila tak však dříve (před konáním dalšího ústního jednání [datum]), než se jí tohoto poučení dostalo. Na danou procesní situaci proto plně dopadá soudem I. stupně zmíněná judikatura Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], srov. též rozhodnutí sp.zn. [spisová značka]) k otázce koncentrace řízení, jejíž meze ve věci překročeny nebyly. Z hlediska splnění důkazní povinností žalované a včasnosti jejích důkazních návrhů není rozhodné, že žalovaná nepodala vyjádření ve čtrnáctidenní lhůtě, k níž se podle obsahu záznamu z jednání dne [datum]