20 CO 426/2021-208 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím, žalobu ohledně [částka] s příslušenstvím zamítl a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky [částka] z titulu pojistného plnění na základě smlouvy o havarijním pojištění z pojistné události ze dne [datum], spočívající v odcizení střešního boxu a dalšího vybavení (zadní řada sedadel, gumová podložka na podlahu, plastový schůdek) jeho vozidla vozidla VW Caravelle, [registrační značka], včetně vypáčení zámku pravých předních dveří vozidla. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a namítla promlčení nároku, nedostatek své věcné pasivní legitimace a neprokázanou existenci a výši škody. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o havarijním pojištění, včetně pojištění odcizení, se spoluúčastí žalobce v rozsahu 3 %, minimálně [částka] a s připojištěním střešního boxu a jeho nosiče, která trvala do [datum] 24.00 hodin, tedy i v době pojistné události. Tvrzení žalobce, že součástmi a příslušenstvím jeho vozidla byly odcizené věci, bylo prokázané výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], švagrové žalobce. Z technického průkazu soud I. stupně zjistil, že předmětné vozidlo bylo poprvé registrováno [datum], do České republiky bylo dovezeno a poprvé registrováno [datum], v době pojistné události bylo staré cca 12 a půl roku. Žalobce o faktickém stáří a stavu odcizených věcí neposkytl žádné informace, soud I. stupně proto vycházel z téhož stáří i u odcizených věcí. S odkazem na § 2, § 8 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, § 442 odst. 1, 2, [ustanovení pr. předpisu], ve spojení s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (o. z.), uzavřel, že žaloba je co do základu po právu a na základě rámcové znalosti o možnosti získat obdobně opotřebené věci na vrakovištích za použití § 136 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) dovodil, že střešní box s držákem renomované značky Neumann, u něhož muselo dojít k zásadní amortizaci, je možno tímto způsobem zajistit za [částka], řadu sedadel za [částka] a gumovou podložku a plastové schůdky maximálně za [částka]. Škoda na vypáčeném zámku odpovídá částce [částka], neboť je nutné pořídit zámek nový. Námitku promlčení neshledal soud I. stupně opodstatněnou s poukazem na to, že tříletá promlčecí doba začala běžet rok po pojistné události a žaloba byla podána včas dne [datum] (§ 122 odst. 2, § 101 obč. zák. ve spojení s § 8 zákona o pojistné smlouvě ve znění účinném v době pojistné události). S tímto odůvodněním žalobě s ohledem na spoluúčast žalobce ve výši [částka] vyhověl co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od podání žaloby ve smyslu návrhu žalobce (s poznámkou, že úrok bylo možné žádal po uplynutí 15 dnů od ukončení šetření pojistné události) a ve zbytku nároku žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil s odkazem na § 150 o.s.ř. tím, že„ žalovaná, ačkoliv hodnotila žalobu jako šlendriánskou, nedoloženou, sama postupovala obdobným způsobem a namítla bez zjištění potřebných podkladů promlčení nároku, ačkoliv promlčen nebyl“. 3. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku o náhradě nákladů podala žalovaná včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkla nesprávnou aplikaci § 136 o. s. ř. s poukazem na to, že jeho odhad ceny odcizených součástí vozidla není ničím podložený, když sama žaloba je od počátku„ postavena na vodě“. Žalobce nemá k dispozici žádné nabývací doklady k odcizeným věcem, není znám stav věcí, datum jejich pořízení a není doloženo, že žalobce byl jejich vlastníkem. Soud I. stupně uvěřil svědkyni, aniž si mohl být jistý, že detailně zkoumala cestou kolem auta žalobce jeho vnitřní prostory, zejména sedačky a gumové podložky. Žalovaná dále brojila proti výroku o náhradě nákladů řízení s přesvědčením, že hodnocení jejího vyjádření není pro aplikaci § 150 o.s.ř. přiléhavé. Navrhla, aby odvolací soud vyhovující výrok rozsudku změnil, žalobu zcela zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a náhradu nákladů řízení odvolacího. 4. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně Ve vyjádření k odvolání uvedl, že bylo prokázáno jeho vlastnictví vozidla, včetně odcizeného vybavení, což potvrdila i svědkyně [příjmení], jež si následně nemohla nepovšimnout chybějící řady sedadel jakožto obvyklé součásti vozidla. Skutečnost, že specifikované věci byly v den pojistné události odcizeny, vyplývá i z předložených listinných důkazů, zejména z protokolu o trestním oznámení, sepsaného v úzké časové souvislosti s pojistnou událostí. Stejné věci byly uvedeny i v zápisu o poškození vozidla, sepsaného mobilním technikem žalované dne [datum]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 418/2009) žalobce dovozoval správnost úvahy soudu I. stupně, vycházející ze stáří vozidla, poprvé registrovaného [datum], a stejného stáří a opotřebení odcizených věcí. Dále žalobce dovozoval správnost rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení většinově úspěšné žalované podle § 150 o.s.ř. s poukazem na obstrukční způsob vedení řízení z její strany. 5. Z obsahu odvolání žalované lze dovodit uplatnění odvolacích důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu, napadeném tímto odvoláním, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, odvolání však důvodným neshledal. Soud I. stupně postupoval s ohledem na vznik pojistné události dne [datum] za použití § 3028 o. z. podle odpovídající právní úpravy, obsažené v zákoně č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a v občanském zákoníku, účinném do 31. 12.2013, byť mu lze vytknout, že se nezabýval podmínkami pojistné smlouvy. Správně uzavřel, že za trvání smlouvy účastníků o havarijním pojištění nastala pojistná událost, zámek vozidla žalobce byl vypáčen a byly mu odcizeny součásti a příslušenství jeho vozidla, specifikované v bezprostřední časové souvislosti s pojistnou událostí shodně jako v žalobě v protokole o trestním oznámení, sepsaném dne [datum], a v zápise o poškození motorového vozidla ze dne [datum]. Souladná s těmito důkazy je i výpověď svědkyně [příjmení], která potvrdila existenci i odcizení dotyčných součástí a příslušenství vozidla, včetně střešního boxu a řady sedadel, což je příslušenství vozidla stěží přehlédnutelné. V kontextu všech provedených důkazů lze mít odcizení uvedených součástí a příslušenství vozidla žalobce za prokázané a s ohledem na charakter dotyčných věcí a jejich spojení s užíváním vozidla není rozumný důvod k pochybnostem o jejich vlastnictví. Žalobce ostatně v pojistné smlouvě žalobce střešní box včetně jeho nosiče jako zvláštní výbavu vozidla uvedl. Za situace, kdy výši vzniklé škody nebylo možné pro absenci výchozích údajů spolehlivě zjistit, určil při vědomí zásady hospodárnosti řízení soud I. stupně správně její rozsah za použití § 136 o.s.ř. na základě úvahy, vycházející při zjištěném stáří vozidla z obecné zkušenosti o obvyklé ceně odcizených dílů na vrakovištích. [příjmení], k níž tímto způsobem dospěl, představuje minimální možnou žalobci vzniklou škodu a proti takto zjištěné výši pojistného plnění nelze mít zásadní výhrady ani z pohledu § 37 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě a čl. 5 bod 2. Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel VPPHAV [číslo], jimiž odvolací soud provedl důkaz v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. Podle zmíněného smluvního ujednání je pojistná hodnota nejvyšší možná majetková újma, která může v důsledku pojistné události nastat. Je současně horní hranicí pojistného plnění při jedné pojistné události a po celou dobu pojištění odpovídá obvyklé ceně vozidla, včetně pojištěné výbavy. Podle čl. 11 bod 2. písm. a) uvedených pojistných podmínek se též v případě poškození vozidla pojistným plněním rozumí účelně vynaložené náklady na opravu i za použití nových náhradních dílů nebo částí vozidla, maximálně však do výše obvyklé ceny vozidla před pojistnou událostí. Popsaná smluvní ujednání pojistné smlouvy účastníků plně podporují závěr, že soud I. stupně dospěl na základě minimalizace vzniklé škody ke správné výši pojistného plnění žalované. Odvolací soud proto vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V zamítavém výroku o věci samé zůstal rozsudek podle § 206 odst. 2 o.s.ř. odvolání žalované nedotčen. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně na základě úvahy o převažujícím úspěchu žalované chybně. Rozhodnutí soudu I. stupně o výši plnění je založeno na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. a náhrada nákladů řízení proto náleží podle § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobci. O náhradě nákladů řízení soud rozhoduje ve smyslu § 151 odst. 1 o.s.ř. i bez návrhu a není vázán mezemi odvolání žalované. Odvolací soud proto za použití § 221a o. s. ř. nákladový výrok rozsudku změnil a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, sestáva