20 CO 45/2022-103 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím, a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka]. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky na základě své faktury [číslo] ze dne [datum], vystavené z titulu odměny za poskytnutí konzultace ohledně veřejné zakázky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a popřela, že by jí žalobkyně zmíněné plnění poskytla. 2. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku [částka], kterou zanesla do knihy vydaných faktur ze dne [datum] a vykázala ji v kontrolním hlášení pro daňovou správu; v písemné zprávě zadavatele ze dne [datum] byla žalovaná označena jako poddodavatel dodavatelů veřejné zakázky č. [číslo]. Žalobkyní navržení svědci [příjmení] [příjmení] (jednatel žalované) a [příjmení] [příjmení] (bývalý jednatel žalobkyně) odmítli k věci vypovídat a žádné relevantní skutečnosti soud I. stupně nezjistil ani z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], stížnosti na daňového poradce ze dne [datum] a [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], které měly prokázat obtíže žalobkyně s rekonstrukcí jejího účetnictví. Soud I. stupně zamítl návrh na doplnění dokazování [anonymizována dvě slova] žalobkyně na žalovanou s poukazem na to, že tento důkaz ze své podstaty k prokázání rozhodných skutečností vést nemůže. Dovodil, že mezi stranami měla být ohledně tvrzených konzultací uzavřena nepojmenovaná smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), obsahově nejbližší smlouvě o dílo dle § 2586 odst. 1 a násl. o. z. Konstatoval, že důkazní břemeno ohledně dohody účastnic na poskytnutí daného plnění a jeho skutečného poskytnutí, včetně prokázání rozsahu plnění a dohody o ceně, leželo na žalobkyni, která je neunesla. Prokázáno bylo pouze to, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na žalovanou částku, kterou zanesla do svého účetnictví a přiznala orgánům daňové správy. Jedná se o důkazy nepřímé, na jejichž základě nelze ani v jejich vzájemné souvislosti uzavřít, že žalobkyně se žalovanou sjednala tvrzené plnění a toto žalované poskytla. Za strany žalobkyně nebyla prokázána existence právního titulu k uplatněnému nároku. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) ve specifikaci, popsané v odstavci 10 rozsudku. 3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Dovozovala, že uplatněný nárok dostatečně prokázala předmětnou fakturou s příslušným kontrolním hlášením. Zdůraznila, že z předmětné částky byla odvedena daň z přidané hodnoty a daň z příjmu právnických osob a při neoprávněnosti nároku by bylo takové jednání žalobkyně nesmyslné. Poukázala dále na to, že probíhá rozsáhlé prověřování orgánů činných v [anonymizováno] řízení ve věci podezření dlouhodobé majetkové trestné činnosti [jméno] [příjmení], která mohla probíhat i prostřednictvím žalované, a možná zjištění těchto orgánů mohou mít zásadní dopad na rozhodnutí v předmětné věci. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku a zdůraznila, že bylo na žalobkyni, aby řádně tvrdila a prokázala rozhodující skutečnosti, což se však ani po poučení ze strany soudu I. stupně nestalo. Zadávací dokumentace k veřejné zakázky zadavatele [právnická osoba], která za jednoho z možných subdodavatelů označila žalovanou, a vystavená faktura, nejsou listiny, které by byly způsobilé prokázat existenci smlouvy uzavřené účastnicemi, poskytnutí sjednaného plnění žalované a výši sjednaného plnění odpovídajícího žalované částce. 5. Podle obsahu odvolání uplatnila žalobkyně odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, odvolání však opodstatněným neshledal a plně se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, na něž lze pro stručnost plně odkázat. Žalobkyně svůj tvrzený nárok neprokázala a ani v konkrétnosti netvrdila, jakou smlouvu, kdy a s jakým předmětem se žalovanou uzavřel, a kdy a jak poskytla žalované tvrzené plnění. Faktura je z hlediska občanskoprávního pouze výzvou k zaplacení, která neprokazuje existenci právního vztahu mezi účastníky ani poskytnutí v ní uvedené plnění a na tom nic nemění, že ji žalobkyně vykázala pro daňové účely ve svém účetnictví (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně se zjevně ocitla v důkazní nouzi, neboť její bývalý jednatel a jednatel žalované k věci vypovídat nechtěli. Žalobkyně tak ve věci přes řádné poučení soudu I. stupně podle § 118a odst. l a 3 o. s. ř. neunesla důkazní břemeno ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. ani břemeno tvrzení ve smyslu § 101 odst. l písm. a) o. s. ř. Okolnost, že je proti bývalému jednateli žalobkyně vedeno trestní řízení, je ve vztahu k předmětu tohoto řízení sama o sobě bezvýznamná a žalobkyně ke svému v odvolání opakovanému odkazu na zjištění orgánů činných v trestních řízení ani neuvedla, jaká skutečnost zjištěna v [anonymizováno] řízení, by měla sloužit jako důkaz v tomto řízení a co konkrétně by jejím prostřednictvím mělo být ve vztahu k jeho předmětu prokázáno. Soud I. stupně proto nepochybil, když dokazování o zjevně nezpůsobilé důkazy nedoplňoval a žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl. 6. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek, včetně jeho správného nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s paušální náhradou jeho výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka].