21 CO 395/2021-197 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení [anonymizováno] výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.), zamítl žalobu v části, aby žalovaná zaplatila žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.) a aby zaplatila žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok IV.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok V.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody [anonymizováno] výši [částka] a nemajetkové újmy [anonymizováno] výši [částka], jež mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním. Žalovaná zaplatila žalobci na náhradě škody [částka] za náklady právního zastoupení, za nemajetkovou újmu mu poskytla zadostiučinění [anonymizováno] formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy. 3. Soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], místopředseda Krajského soudu v [obec], podal na žalobce [anonymizována dvě slova], že pohrdal [anonymizováno] při neveřejném vazebním zasedání dne [datum], kam vstoupil jako veřejnost, a dále dne [datum], když chtěl působit jako obecný zmocněnec účastníka, ačkoli bylo pravomocně rozhodnuto, že jeho [anonymizováno] je nepřípustné. Dne [datum] byla věc odložena, na pokyn státní zástupkyně bylo dne [datum] zahájeno [anonymizováno] stíhání žalobce [anonymizováno] výše uvedené jednání. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce převzal dne [datum]. Dne [datum] byl podán návrh na obžalobu, která byla dne [datum] doručena Městskému soudu v [obec]. Dne [datum] a dne [datum] se konala hlavní líčení, přičemž při hlavním líčení dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť označené skutky nejsou trestným činem. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce rušil obě dvě jednání, avšak nikoli tak závažným způsobem, na základě pokynu byl vyveden z jednací síně, pokynům justiční stráže se podvolil. 4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady [anonymizováno] vznik odpovědnosti žalované z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“). Poté posuzoval jednotlivé žalobcem uplatněné nároky. 5. Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy v penězích soud prvního stupně neshledal důvodným. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že vznik nemajetkové újmy se v těchto případech nepresumuje, ale je třeba, aby její vznik a intenzitu žalobce prokázal, což se nestalo. Přihlédl k tomu, že žalobce byl stíhán krátce, po dobu 7 měsíců, že byl stíhán [anonymizována čtyři slova] podle § 336 písm. a) trestního zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody až dvě léta a se kterým se nepojí vysoké společenské odsouzení, že žalobce měl zkušenost s trestním stíháním, neboť již byl v minulosti pravomocně odsouzen i nezákonně stíhán, a že újma, která žalobci vznikla, je toliko taková, jaká je spojena s každým nezákonným trestním stíháním (poškození cti, vážnosti, důstojnosti, pocity úzkosti, obavy z výsledku trestního stíhání, nespavost a nevrlost). [anonymizováno] stíhání nepovažoval za účelové, naopak zdůraznil, že žalobce se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustil, a že jde o jednání společensky neakceptovatelné. Jelikož žalobce neuvedl žádný srovnatelný případ, soud prvního stupně provedl srovnání s věcmi vedenými u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], vzal rovněž v úvahu i předchozí věci žalobce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], v nichž se domáhal odškodnění a v nichž mu byla poskytnuta satisfakce [anonymizováno] formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy, a uzavřel, že (morální) satisfakce, kterou mu žalovaná poskytla, je dostačující, a že poskytnutí peněžitého zadostiučinění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Nárok žalobce proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. 6. Proti výroku IV. tohoto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že nevzal v úvahu, že [anonymizováno] stíhání bylo zahájeno z podnětu místopředsedy Krajského soudu v [obec], který se v něm ze své pozice i nadále angažoval, a že nesprávně zhodnotil skutečnost, že žalobce byl nezákonně stíhán již potřetí. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že je namístě přehodnotit dosavadní přístup judikatury, která je založena na tom, že v případě nepřiměřeně dlouhého řízení se nemajetková újma presumuje, zatímco v případě nezákonného trestního stíhání je třeba ji prokázat, ačkoli oba typy újmy jsou v zásadě podobné. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. 7. Žalovaná považovala napadený rozsudek za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Do jednací síně k odvolacímu jednání se žalobce dostavil v doprovodu právního zástupce a neztotožněné ženy, která měla zapnutý mobilní telefon připevněný ke stativu a již při vstupu do jednací síně na něj nahrávala. Poté, co byla požádána, aby mobilní telefon vypnula, žalobce soudu oznámil, že nic vypínat nebude a že bude pořizovat obrazový přenos. Předsedkyně senátu pořizování obrazového záznamu ani přenosu nepovolila. Na pokyn žalobce žena v pořizování obrazového záznamu neustala, a proto byl žalobce upozorněn na to, že nebude-li rozhodnutí předsedkyně senátu respektovat, může být vykázán z jednací síně. Protože ani po tomto upozornění žena v pořizování obrazového přenosu neustala, byli žalobce i tato žena vyvedeni z jednací síně justiční stráží, a soud nadále jednal v nepřítomnosti žalobce (§ 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, § 54, § 211 o. s. ř.). 10. Jeho právní zástupce pak vznesl námitku podjatosti vůči všem členkám senátu z důvodu postupu soudu vůči osobě žalobce, neboť byl bezdůvodně vykázán z jednání odvolacího soudu, nebyl označen žádný pokyn, který by neuposlechl, a k takovému pokynu ani nebyly dány zákonné důvody. Protože důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, odvolací soud měl za to, že námitka není důvodná. Jelikož byla uplatněna v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, odvolací soud věc nepředkládal k rozhodnutí o této námitce Vrchnímu soudu v Praze (§ 14 odst. 4, § 15b odst. 2 o. s. ř.). 11. V této souvislosti je nutno uvést, že obdobně se žalobce choval i na jednání před [anonymizováno] prvního stupně dne [datum]. Poté, co mu soudce nepovolil pořizování obrazového záznamu či přenosu, vznesl námitku podjatosti, kterou odůvodnil tím, že poškozený má právo si pořizovat obrazový a zvukový obraz a že soudce jedná v rozporu s ústavou a se zákonem. Protože i v tomto případě žalobce jako důvod k vyloučení soudce uplatnil okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení, odvolací soud se ztotožnil se [anonymizováno] prvního stupně, že taková námitka není důvodná a že i v tomto případě byly splněny podmínky [anonymizováno] postup podle § 15b odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud proto v postupu soudu prvního stupně, který věc nepředkládal k rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti, neshledal vadu řízení. 12. Při právním posouzení žalobcova nároku odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, stejně jako s právními závěry, které soud prvního stupně učinil. V podrobnostech proto odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. 13. Není pochyb, že stát odpovídá za újmu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím. Vychází se přitom z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 8 OdpŠk), za něž je považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. 14. Při posuzování žalobcova nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním soud prvního stupně postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž je třeba zohlednit zejména povahu [anonymizováno] věci, délku trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, to vše s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k újmě došlo. Kromě zohlednění právě uvedených kritérií je však nezbytné, aby v konečném důsledku výše [anonymizováno] přiznaného zadostiučinění odpovídala výši přiznaného zadostiučiněn