22 CO 19/2022-147 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá proti žalované ochrany osobnosti v souvislosti s lékařskou zprávou žalované ze dne [datum]. Před soudem prvního stupně žádala, aby jí žalovaná poskytla písemnou omluvu tohoto znění: [ulice] nemocnice, [IČO], sídlem [adresa], se tímto omlouvá paní [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem: [adresa], za nepravdivé a zavádějící informace uvedené v lékařské zprávě označené datem [datum], vypracované MUDr. [jméno] [příjmení], nazvanou„ Epikríza na lůžku“, týkající se syna [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [datum narození] [ulice] nemocnice se omlouvá za to, že ve výše uvedené lékařské zprávě je nepravdivě uvedeno, že paní [jméno] [příjmení] bez ohlášení vtrhla na pokoj [jméno] [příjmení], když ve skutečnosti paní [jméno] [příjmení] na nemocniční oddělení normálně v poklidu přišla poté, co byla vpuštěna na příslušné oddělení zdravotnickým personálem a sdělila, že jde navštívit svého syna, [jméno] [příjmení], a na pokoj [jméno] [příjmení] byla uvedena poprvé zdravotní sestrou a podruhé lékařkou. [ulice] nemocnice dále na pravou míru staví tvrzení ve výše uvedené lékařské zprávě, že si paní [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] s jeho otcem natáčela mobilním telefonem, a pro [jméno] [příjmení] to představovalo stresující situaci, neboť ve skutečnosti paní [jméno] [příjmení] pouze pořizovala zvukový záznam na mobilní telefon, který měla uložený v kabelce, což nemohlo [jméno] [příjmení] jakkoli stresovat. Podle žalobkyně zpráva nepravdivě popisuje chování žalobkyně v nemocničním zařízení a vliv tohoto jednání na nezletilého syna. Důvodem vystavení lékařské zprávy bylo její použití před orgány veřejné moci, konkrétně v opatrovnickém řízení, účelem byla dehonestace žalobkyně. Zpráva byla vytvořena pro potřeby otce a její obsah byl jím ovlivněn. Do pokoje nezletilého žalobkyně„ nevtrhla“. Dostavila se na recepci, kde jí bylo sděleno, v jakém pokoji se nezletilý nachází. Poté šla na oddělení, představila se, sdělila, za kým jde, a sestra ji uvedla do pokoje nezletilého. S ohledem na probíhající konfliktní opatrovnické řízení si žalobkyně preventivě pořizovala záznam z návštěvy na mobilní telefon. Měla sice zapnutý videozáznam, nicméně telefon měla po celou dobu uložen v kabelce. Výraz, že žalobkyně„ natáčela“, je nepřiměřený. V důsledku jednání žalobkyně nemohl nezletilému vzniknout stres. 2. Žalovaná nároky uplatněné žalobou neuznává. Žalobkyně se dne [datum] dostavila na lůžkové oddělení Pediatrické kliniky žalované, sdělila, že je matkou hospitalizovaného nezletilého a žádala informace o jeho zdravotním stavu. Během této doby měla v ruce mobilní telefon, se kterým manipulovala tak, že bylo zřejmé, že rozhovor natáčí. Ačkoliv se nejednalo o dobu, kdy jsou na oddělení povoleny návštěvy, službu konající lékařka chtěla žalobkyni vyhovět. Přivedla matku k pokoji s tím, že nejprve seznámí otce a nezletilého se situací a následně uvede žalobkyni dovnitř. Lékařka po zaklepání vstoupila do pokoje, žalobkyně však nečekala na vyzvání, do pokoje okamžitě bez souhlasu vstoupila a spěchala k nezletilému, který se rozbrečel. Otec začal projevovat nesouhlas s přítomností žalobkyně a žádal ji, ať přestane bez dovolení nahrávat na mobilní telefon. Lékařka provedla opakovaně o průběhu této události zápis do zdravotnické dokumentace. Zpráva byla předána i otci, neboť zákonný zástupce má právo na nahlížení do zdravotnické dokumentace i na pořizování kopií. Žalovaná se důrazně ohrazuje proti tvrzení, že přispěla k vytváření falešných důkazů v soudním řízení, zpráva nebyla vyhotovena pro potřeby otce ani jím ovlivněna. Žalovaná navrhla zamítnutí podané žaloby. 3. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Podanou žalobu o uložení povinnosti zaslat písemnou omluvu v požadovaném znění jako nedůvodnou zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Soud prvního stupně takto rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně se zabýval otázkou povahy jednotlivých tvrzení, za která by se žalovaná měla omlouvat, tedy zda se jedná o skutková tvrzení či hodnotící soudy. Zdůraznil, že skutkový stav byl zjištěn mj. ze záznamů, které žalobkyně pořídila na mobilní telefon, a je tak nepochybné, že pokud poskytla soudu takovýto relativně rozsáhlý materiál, tak v prostorách nemocnice na svůj mobil nahrávala, a to ve všech prostorách, kde je záznam pořízen. K první části omluvy, tedy za„ nepravdivé a zavádějící informace uvedené v lékařské zprávě (…)“ soud prvního stupně uvedl, že se jedná o nepřiměřeně obecný text, který do omluvy minimálně pro nadbytečnost nepatří. Pokud jde o část omluvy„ (…) [ulice] nemocnice se omlouvá za to, že ve výše uvedené lékařské zprávě je nepravdivě uvedeno, že paní [jméno] [příjmení] bez ohlášení vtrhla na pokoj [jméno] [příjmení], když ve skutečnosti paní [jméno] [příjmení] na nemocniční oddělení normálně v poklidu přišla poté, co byla vpuštěna na příslušné oddělení zdravotnickým personálem a sdělila, že jde navštívit svého syna [jméno] [příjmení] a na pokoj [jméno] [příjmení] byla uvedena poprvé zdravotní sestrou a podruhé lékařkou (…)“, uvedl soud prvního stupně, že problematické jsou údaje„ bez ohlášení“ a„ vtrhla“. Slovo„ vtrhla“ je hodnotícím soudem službu konající lékařky, která vysvětlila, proč volila tento termín. Hodnotící soud má reálný základ. Pokud jde o otázku, zda žalobkyně přišla s ohlášením nebo bez ohlášení, toto není nikterak významné. O tom, že by žalobkyně do nemocnice měla vstupovat„ bez ohlášení“, v lékařské zprávě není ani zmínka, není proto možné, aby se za takovýto text žalovaná měla omlouvat. Pokud jde o část omluvy„ (…) [ulice] nemocnice na pravou míru měla stavět tvrzení ve výše uvedené lékařské zprávě, že si paní [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] s jeho otcem natáčela mobilním telefonem a pro [jméno] [příjmení] to představovalo stresující situaci, neboť ve skutečnosti paní [jméno] [příjmení] pouze pořizovala zvukový záznam na mobilní telefon, který měla uložený v kabelce, což nemohlo [jméno] [příjmení] jakkoliv stresovat“, pak k tomu soud prvního stupně uvedl, že to, zda určitá situace byla či nebyla pro nezletilého stresující, je hodnotícím soudem ošetřující lékařky. Fakticky situace jistě stresující být mohla, vztahy mezi rodiči nezletilého jsou velmi vyostřené a pro dítě je stresem každé jejich vyhrocené jednání, které si rodiče neodpustili ani poté, kdy dítě na pokoji bylo neklidné, rodiče se mu nevěnovali a dále se hádali. Pokud jde o otázku„ natáčení“ či„ nahrávání“ na mobilní telefon žalobkyně, tak je nepochybné, že ta na telefon jak nahrávala, tak natáčela zvuk, nevyšlo najevo, že by toto oznámila či požádala o svolení. V souvislosti s návštěvou žalobkyně došlo ke konfliktu s otcem nezletilého před nezletilým, čímž byla vytvořena stresující situace pro dítě, nemocnice sama o sobě rozhodně žádnou stresující situaci nevytvořila a nemá se tedy za co omlouvat, dítě do stresu uvedli sami rodiče, kteří patrně nejsou schopni své jednání dostatečně korigovat před dítětem. 4. V záhlaví uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním. Žalobkyně má za to, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný. Není zřejmé, jaké skutečnosti měl soud za prokázané a jaké nikoliv, o které důkazní prostředky svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Soud prvního stupně vyšel pouze z tzv. souhrnného zjištění. Právní posouzení věci bylo nesprávné. Soud ignoroval, co má a co může být obsahem zdravotnické dokumentace. Soud dále ignoroval ustálený judikatorní závěr, dle kterého je difamující tvrzení nutno posoudit nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, nýbrž podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k tvrzení došlo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 332/2007). Názor, že není významné, zda žalobkyně přišla na pokoj s ohlášením či bez něj, je chybný. To, že výraz„ vtrhla“ je hodnotícím soudem, je taktéž chybný závěr. Takový výraz může být za určitých okolností hodnotícím soudem, ale epikríza musí obsahovat pouze pravdivé okolnosti související se zdravotním stavem pacienta, nikoliv hodnotící soudy lékařů. Pokud soud uzavřel, že výraz„ vtrhla“ měl reálný základ, zcela ignoroval obsah nahrávek. Službu konající lékařka se o žádné uvedení žalobkyně nepokusila, ani žalobkyni nedala žádný takový pokyn. V další nahrávce pak sděluje žalobkyni:„ Já jsem Vás tam přivedla bez ohlášení, což byla teda moje chyba.“ Závěr, že žalobkyně pořizovala i obrazový záznam či že by pořídila i záběry, které soudu neposkytla, je chybný a v rozporu s obsahem nahrávek. Nahrávky pouze zobrazují obsah kabelky či několikasekundové záběry podlah, nejsou na nich záběry osob. Závěr, že bylo prokázáno, že žalobkyně bez souhlasu personálu začala natáčet personál, je chybný. Služb