22 CO 245/2021-114 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhá, aby soud rozhodl, že z výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 173/2003 byly vyloučeny nemovitosti - parcela [číslo] výměra 855 m2, ostatní plocha, neplodná půda; parcela [číslo] výměra 3361 m2, trvalý travní porost, zemědělský půdní fond, a parcela [číslo] výměra 449 m2, ostatní plocha, neplodná půda, zapsané v katastru nemovitostí katastrální území Mojkov, [list vlastnictví] s vlastnickým právem [jméno] [příjmení], [rodné číslo]. Tvrdí, že je faktickým vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť s vedlejším účastníkem [jméno] [příjmení] uzavřela na předmětné nemovitosti dne [datum] kupní smlouvu. Na katastru nemohla být smlouva uplatněna, protože tomu bránilo další zástavní právo. Žalobkyni současně svědčí k předmětným nemovitostem zástavní právo. To jí vzniklo na základě smlouvy uzavřené s vedlejším účastníkem dne [datum]. Vklad zástavního práva byl proveden dne [datum] s účinky ke dni [datum]. Zástavním právem byla zajištěna pohledávka žalobkyně na vrácení půjčky ve výši [částka], kterou žalobkyně poskytla vedlejšímu účastníku dne [datum] a on ji žalobkyni ve sjednané lhůtě nevrátil. Splatnost pro vrácení půjčky byla sjednána do [datum] s tím, že nebude-li ve lhůtě splacena, zástavní věřitel (žalobkyně) se uspokojí předmětnou nemovitostí, myšleno převodem nemovitosti do vlastnictví. Zástavní právo žalobkyně je v katastru nemovitostí evidováno jako první v pořadí. Tomu, aby se výkon rozhodnutí týkal i předmětných nemovitostí, se žalobkyně jako faktický vlastník, snaží zabránit. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Již z tvrzení žaloby plyne její nedůvodnost. [jméno] žalobkyně totiž zmiňuje, že k vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy, kterou měla s vedlejším účastníkem uzavřít, nedošlo. Žalobkyni tak nesvědčí právo, pro které by předmětné nemovitosti nepřipouštěly výkon rozhodnutí (měly být vyloučeny z výkonu rozhodnutí). Zpochybňuje i tvrzené uzavření kupní smlouvy. Poukazuje na nelogičnost koncepce, kdy žalobkyně tvrdí, že smlouvu o půjčce a kupní smlouvu uzavřela s vedlejším účastníkem týž den ([datum]) a pak ještě [datum] zástavní smlouvu. Současně žalobkyně tvrdí, že na ni přešlo vlastnické právo z důvodu, že vedlejší účastník jako obligační dlužník zapůjčenou částku nevrátil řádně a včas, tedy z titulu zástavní smlouvy, a že vkladu vlastnického práva v její prospěch bránilo to, že bylo zapsáno zástavní právo. Žalobkyně se sama považuje za zástavního věřitele, nikoli vlastníka, když tvrdí, že ji nařízená dražba poškozuje jakožto zástavního věřitele. 3. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám její právní zástupkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje. Stěžejní pro soud prvního stupně byl závěr, že žalobkyně není vlastníkem předmětných nemovitostí, tím je vedlejší účastník: není tak aktivně věcně legitimována v řízení o vyloučení věci z exekuce. O nákladech řízení rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících ze soudního poplatku, nákladů na právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby včetně nákladů spojených s cestou na jednání a zpět. 4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Nezpochybňuje, že její vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebylo vloženo a uvádí, že v době, kdy podala návrh na vklad do katastru nemovitostí na přepsání vlastnického práva z vedlejšího účastníka na ni jako na zástavního věřitele, jí to bylo katastrálním úřadem odmítnuto z důvodu probíhající exekuce. Namítá, že na jednu stranu má zástavní právo a na druhou ho nemůže uplatnit. Byla poučena svým právním zástupcem, že vlastnické právo k nemovitostem vzniká až vkladem do katastru nemovitostí, pokud jí to ale bylo znemožněno, mělo vlastnické právo přecházet okamžikem, kdy vedlejší účastník nesplnil svoji povinnost a neuhradil jí dluh. Zapsání takového práva považuje za pouhou formalitu. Žádá odvolací soud o přezkoumání a navrhuje, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a žalobě vyhověno. Ve vztahu k nákladům řízení žádá o aplikaci § 150 o. s. ř., má špatný zdravotní stav a žije pouze z důchodu, proto se také domáhá nemovitostí, které by mohla zpeněžit a přilepšit si. 5. Žalovaná odvolání považuje za nedůvodné. Právní názor žalobkyně o tom, že vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je pro nabytí vlastnictví k nemovitému majetku pouhou formalitou, je zcela lichý. Nabytí vlastnictví až vkladem vyplývá ze zákonné úpravy a pro případ existence zástavního práva není žádná zvláštní úprava. Správný není ani názor žalobkyně ohledně bezvýznamnosti jejího zástavního práva. Naopak právní úprava na osoby, jimž zástavní právo svědčí, pamatuje a mohou se domoci aspoň částečného uspokojení. S uplatněním § 150 o. s. ř. nesouhlasí. Pokud byla upozorněna odvolacím soudem, že jí soud prvního stupně přiznal v rámci náhrady nákladů řízení i soudní poplatek, uvedla, že to přehlédla, neboť přiznaná částka v zásadě koresponduje s vyčíslenými náklady. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a nákladový výrok změnil na částku dle jejího vyčíslení. 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně do výroku o věci samé není důvodné a do výroku o nákladech řízení je částečně důvodné. [ulice] účastník se z jednání před odvolacím soudem prostřednictvím zástupce žalobkyně omluvil. Odvolací soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal bez jeho přítomnosti. 7. Žalobkyně požaduje, aby předmětné nemovitosti byly vyloučeny z výkonu rozhodnutí – exekuce, která byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 Nc 173/2003-29, a jíž byl pověřen (po odvolání soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] – jeho sp. zn. [spisová značka]) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. prosince 2009, č. j. 5 Nc 173/2003-261, soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], který exekuci vede pod sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]). V exekučním řízení byl vydán exekuční příkaz k prodeji předmětných nemovitostí dne [datum] a dne [datum] exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva. Bylo rozhodnuto, že dne [datum] ve 14 hodin se uskuteční elektronická dražba. 8. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně zde není aktivně věcně legitimována, což plyne již ze samotných tvrzení žaloby. 9. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části o. s. ř. 10. Podle komentářové literatury (komentátora [příjmení] a doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.), dostupné v aplikaci ASPI k uvedenému ustanovení právem, jež nepřipouští výkon rozhodnutí, je nejčastěji právo vlastnické. Vedle vlastnického práva lze k dalším právům vylučujícím výkon rozhodnutí přičítat oprávněnou držbu. Pokud by z různých důvodů došlo k postižení majetku třetí osoby, může se tato třetí osoba bránit uplatněním tzv. excindační (excisní) žaloby, která představuje iniciování tzv. zvláštního incidenčního sporu o vyloučení věci z exekuce (NS 20 Cdo 1977/2009, NS 20 Cdo 339/2012). Aktivně legitimovanou k jejímu uplatnění je třetí osoba, jíž bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejich majetkových práv (NS 30 Cdo 3104/2013), a pasívní legitimace svědčí oprávněnému, v jehož prospěch byl příslušný majetek exekvován (NS 20 Cdo 516/2010). 11. Mezi účastníky není sporu, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebylo ve prospěch žalobkyně vloženo. [jméno] žalobkyně dokonce v žalobním žádání (petitu) výslovně uvádí, že v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsán vedlejší účastník. Též sama potvrzuje, že k vkladu vlastnického práva nedošlo, že návrh byl odmítnut. Podle § 133 odst. 2 předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (za jehož účinnosti měla být kupní smlouva uzavřena) převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí. V kontinuitě s tím podle § 1105 současného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, tedy katastru nemovitostí. 12. Dokonce přesně v tomto duchu je konstatováno přímo v kupní smlouvě, kterou dne [datum] měla uzavřít žalobkyně a vedlejší účastník a které se žalobkyně dovolává. Článek V smlouvy zní: Ku