23 CO 354/2021-164 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně zamítl rozsudkem ze dne [datum] žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši [anonymizováno] p.a. od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uznal povinnou zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky (výrok II.). Dále žalobkyni uznal povinnou zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení, o jejíž výši a lhůtě k plnění rozhodne samostatným usnesením (výrok III.). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uhradila žalované na základě neplatných smluv o [anonymizována dvě slova] celkem částku [částka] (podle smlouvy ze dne [datum] částku [částka], podle smlouvy ze dne [datum] částku [částka] a podle smlouvy ze dne [datum] částku [částka]), takto obdržela od žalované jako zápůjčku celkem [částka] na základě jednotlivých smluv postupně [částka], [částka] a [částka]. Jednalo se o spotřebitelské úvěry. Rozdíl zaplacené a obdržené částky představuje žalobní nárok. 3. Soud I. stupně vyšel z listinných důkazů, zejména ze tří písemně uzavřených smluv o zápůjčce, z dokumentu [anonymizována dvě slova] o [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ze [anonymizována dvě slova], z [anonymizováno] splátek a tabulek umoření, které vedla ke každému [anonymizováno] žalovaná, a z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], obchodní zástupkyně žalované. Dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely tři smlouvy o zápůjčce k refinancování předchozích zápůjček u žalované. [anonymizováno] (roční procentní sazba nákladů) dosahovala výše od [anonymizováno] do [anonymizováno], více než polovinu nákladů tvořily poplatky za administrativní činnost a za službu„ komfortní splácení“, což představovalo zejména hotovostní inkaso splátek. Úrok z [anonymizováno] byl sjednán v sazbě [anonymizováno] až [anonymizováno]. Obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu se přitom v dané době pohybovala okolo [anonymizováno], u kontokorentů a revolvingových úvěrů okolo [anonymizováno] a u úvěrů z kreditních [anonymizováno] okolo [anonymizováno]. Soud I. stupně rovněž dospěl k závěru, že žalobkyni byly při sjednávání zápůjček poskytnuty [anonymizováno] o konkrétním [anonymizována dvě slova], včetně celkové částky, výše splátek, výše [anonymizováno], výše úroků a dalších podmínek smlouvy. Žalovaná vyšla při poskytnutí úvěrů z následujícího hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně: žije s manželem, má příjmy ze starobního důchodu a ze zaměstnání jako vedoucí jídelny, manžel pracoval jako vrátný, příjem žalobkyně činil celkem okolo [částka], příjem manžela cca [částka], celkem tak příjem rodiny činil [částka] Tyto údaje obchodní zástupkyně žalované ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek a důchodového výměru. Dle prohlášení žalobkyně její výdaje činily cca [částka] měsíčně, toto obchodní zástupkyně žalobkyně žádnými doklady neověřovala, ani nezjišťovala případné závazky k jiným subjektům. Žalobkyně splácela žalované předchozí půjčky se splátkami ve výši [anonymizována dvě slova] – [částka] měsíčně. Sjednávání zápůjček probíhalo tak, že obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení] kontaktovala žalobkyni telefonicky s nabídkou nového [anonymizováno], poté se sešly doma u žalobkyně, kde obchodní zástupkyně poskytla [anonymizováno] o půjčce. Pokud žalobkyně souhlasila, byl proveden tzv. skóring, kdy se zadaly zjištěné údaje do aplikace žalované, jehož výstupem byly konkrétní podmínky nabízené zápůjčky pro žalobkyni. Jednání obvykle trvalo 30 – 45 minut, žalobkyně byla po celou dobu přítomna, nesdělila, že podmínkám půjček nerozumí. Žalobkyně poté splácela zápůjčky prostřednictvím hotovostního inkasa, ne vždy splácela včas a celou výši splátek, ale splácela vždy alespoň část. 5. Soud I. stupně posoudil věc po právní stránce dle ust. [ustanovení pr. předpisu]“) a podle zákona [číslo] Sb., o [anonymizována dvě slova], (dále také jen„ ZSpotřÚ“). Vzal v úvahu rovněž směrnici [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU], zakotvující princip odpovědného půjčování („ responsible lending“) a závěry [název soudu], formulované v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] („ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského [anonymizováno] prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu“). 6. Dospěl k právnímu závěru, že v daném případě žalovaná splnila povinnost prověřit schopnost úvěrované úvěr splatit. [ulice] zástupkyně žalované měla k dispozici doklady o příjmech žalobkyně a jejího manžela. Celkové příjmy dosahovaly cca [částka], což považovala za dostatečnou částku na to, aby žalobkyni zbývaly prostředky na úhradu splátek zápůjček. [ulice] zástupkyně disponovala dostatečnými znalostmi o domácnosti žalobkyně i jejích majetkových poměrech, neboť smlouvu uzavírala u žalobkyně doma, a nebyla to první smlouva, kterou žalobkyně se žalovanou sjednávala. Žalobkyně bydlela ve vlastním domě, neměla zvýšené výdaje na bydlení, zápůjčky využívala ke krytí aktuálních potřeb v domácnosti. Žalobkyně prohlásila, že nemá závazky u jiných poskytovatelů úvěrů a obchodní zástupkyně neměla důvod o tom pochybovat. Skutečnost, že si žalovaná nevyžádala výpisy z účtu žalobkyně ani neprovedla lustraci v [spisová značka] (správně [spisová značka], zkratka [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována čtyři slova] – pozn. odvolacího soudu), neměl soud I. stupně za podstatné. Žalobkyně žádné skutečnosti, kterými by konkrétně rozporovala předpoklad žalované, že může zápůjčky splácet, v řízení před soudem I. stupně neuvedla. 7. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce žalobkyně, že výše úroků a poplatků sjednaných mezi účastníky byla nemravná. Posouzení opřel o stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka], v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že„ na ujednání o poplatku za správu [anonymizováno] ve smlouvě o [anonymizováno] se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“ s odkazem na [ustanovení pr. předpisu], jemuž odpovídá ust. [ustanovení pr. předpisu]“). Soud I. stupně se proto nezabýval přiměřeností výše poplatku za zpracování [anonymizováno] a poplatku za hotovostní inkaso, neboť tyto byly ve smlouvách se žalobkyní zcela jasně a srozumitelně sjednány, jednalo se o cenu plnění. Poplatek za hotovostní inkaso představuje úhradu za službu, která byla žalobkyni poskytována, což žalobkyně rozporovala pouze velmi nekonkrétně, aniž by blíže vysvětlila záznamy o inkasování splátek v kartách splátek, které sama k důkazu předložila. V případě sjednání týdenních splátek byl poplatek za hotovostní inkaso vyšší, než u splátek inkasovaných měsíčně. Soud I. stupně hodnotil procentuální podíl z dlužné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním [anonymizována dvě slova]) u předmětných smluv jako velmi vysoký, ale nepovažoval tuto výši za určující pro závěr o nemravné výši nákladů, neboť podstatnou (větší) část [anonymizováno] tvořil poplatek za hotovostní inkaso. 8. Soud I. stupně na podporu svého právního posouzení citoval z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] („ v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. (nyní § 2392 o. z.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,“ a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] („ toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve [anonymizováno], kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy“). V posledně citovaném rozsudku Nejvyšší soud uvedl,„ že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů“. 9. Pokud byl v případě žalobkyně sjednán úrok ve výši 21 %, resp. 28 % a 29 % ročně a obvyklý úrok u bankovních půjček se pochyboval okolo [anonymizováno], u revolvingů a kontokorentů okolo [anonymizováno], u kreditních [anonymizová