23 CO 357/2021-246 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru doručeného žalobci dne [datum] (I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (II.). 2. Žalobce se tak domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že je zaměstnán u žalované, ta se pokusila v minulosti již o ukončení pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost dne [datum], žalobce však uspěl ve sporu o určení neplatnosti této výpovědi, a to v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, rozsudek o určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum] nabyl právní moci [datum]. Žalobce v průběhu sporu o určení neplatnosti výpovědi deklaroval, že má zájem na pokračování v pracovním poměru a je připraven kdykoliv nastoupit zpět k žalované, zaměstnavatel však sdělil žalobci, že pokládá pracovní poměr za ukončený; od února 2019 probíhala mimosmluvní jednání mezi účastníky o řešení pracovního poměru žalobce. Dne [datum] žalobce nalezl ve své schránce dopis žalované obsahující výzvu k nastoupení do zaměstnání do [datum], výzvu měla odeslat žalovaná [datum]; dopis byl dle záznamu doručovatelky na poštovní obálce do schránky žalobce vhozen [datum]. Žalovaná se nepokusila žalobce kontaktovat jiným způsobem, či jej upozornit na zaslání výzvy k nástupu do zaměstnání; v té době se žalobce nacházel ve špatném zdravotním stavu, předchozího dne ([datum]) absolvoval náročný [anonymizováno] zákrok, byl mu uložen třídenní klidový režim a předepsána antibiotika. Proto požádal e-mailem žalobce zaměstnavatele (Ing. [příjmení]), o možnost [anonymizováno] nástup do práce do [datum] (kdy mu měly být vyjmuty stehy), dále uváděl, že se pokoušel marně kontaktovat zaměstnavatele telefonicky, odpověď e-mailem neobdržel, proto se snažil kontaktovat zaměstnavatele formou SMS, stejně tak se snažil [datum] neúspěšně kontaktovat zaměstnavatele, proto se dostavil [datum] v 9 hodin na pracoviště žalované, kde mu po příchodu bylo předáno okamžité zrušení pracovního poměru, toto mu bylo odůvodněno ústně tak, že po nabytí právní moci předchozího rozsudku o určení neplatnosti výpovědi se měl dostavit do zaměstnání, v jeho absenci spatřoval zaměstnavatel zvlášť hrubé porušení pracovněprávních povinností. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo datováno dnem [datum], v tento den se však žalobce teprve seznámil s výzvou k nástupu do zaměstnání, a to na den, který předcházel převzetí této písemnosti. Ani prostřednictvím právních zástupců účastníků nedošlo k dohodě účastníků, proto žalobce sdělil dne [datum] zaměstnavateli, že trvá na pokračování pracovního poměru. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Zdůraznila, že žalobce pro žalovanou nevykonává práci již téměř 5 let, dle názoru zaměstnavatele nebyl připraven, ochoten ani schopen po dobu předchozího sporu o určení neplatnosti výpovědi (ze dne [datum]) nastoupit k reálnému výkonu zaměstnání, a to ani po nabytí právní moci tohoto rozsudku dne [datum], o návrat do práce žalobce nikterak neusiloval, na výzvu žalované nenastoupil, když zdravotní důvody – problém s [anonymizováno], uváděl žalobce opakovaně v soudním sporu v průběhu předchozích let, ačkoliv o tom měl zaměstnavatel závažné pochybnosti. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování skutkově uzavřel, že žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako pracovník oddělení nákupu a prodeje, k datu [datum] mu byl předložen návrh dohody o rozvázání pracovního poměru, nato žalobce nepřistoupil, následně mu byla doručena výpověď zaměstnavatelem [datum], v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 28 C 374/2015 žalobce namítal neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, jeho návrhu bylo vyhověno rozsudkem ze dne [datum] (pravomocně k datu [datum]). Následně byl žalobce zaměstnavatelem vyzván k nástupu do zaměstnání dopisem z [datum] (správně ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu), výzvu si vyzvedl žalobce až [datum] ze své domovní schránky, jednalo se o výzvu k nástupu do zaměstnání do [datum] (výzva byla odeslána [datum]) podle okamžitého zrušení pracovního poměru opatřeného datem [datum] měl žalobce zvlášť hrubým způsobem porušit své pracovněprávní povinnosti, neboť nenastoupil do zaměstnání; okamžité zrušení pracovního poměru převzal [datum]; žalobce věděl o výsledku sporu o určení neplatnosti výpovědi, přesto se k výkonu práce nedostavil (dle důkazů specifikovaných pod bodem 4. odůvodnění rozsudku). S odkazem na znění ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce soud I. stupně uzavřel, že žalobce jako zaměstnanec porušil zvlášť hrubým způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci, když po předchozím pravomocném rozhodnutí o určení neplatnosti předchozí výpovědi z pracovního poměru dané žalobci zaměstnavatelem byl vyzván k nástupu do zaměstnání, do zaměstnání se po výzvě nedostavil; soud I. stupně nedovodil povinnost zaměstnavatele upozornit zaměstnance na zaslání výzvy k nástupu do zaměstnání a shledal, že povinnost nastoupit do zaměstnání ze strany zaměstnance se počítá od okamžiku právní moci rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o určení neplatnosti výpovědi. Na straně žalobce tak shledal důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, které splňovalo formální náležitosti stanovené zákoníkem práce a které bylo řádně žalobci doručeno, když žalobce porušil základní povinnost vyplývající ze zákoníku práce – vykonávat u zaměstnavatele práci po předchozí výzvě. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost procesně neúspěšnému žalobci zaplatit procesně úspěšné žalované s přihlédnutím k 5 úkonům právní služby a odměně za ½ úkonu, s přihlédnutím k paušální výši náhrady nákladů řízení a 21% DPH celkem částku [částka] v obecné pariční lhůtě. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání pro neúplné zjištění skutkového stavu věci a nesprávné právní posouzení věci. Odvolatel zdůraznil, že ze strany zaměstnavatele se jedná již o druhý pokus o skončení pracovního poměru zaměstnance, když předchozí výpověď z organizačních důvodů byla shledána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. 28 C 374/2015-76 (pravomocně k 24. 1. 2019) neplatnou, mezi účastníky následně probíhala jednání o mimosoudním vypořádání věci, v rámci kterého byla řešena i výše finančního vyrovnání, které by žalovaný poskytl žalobci výměnou za to, že akceptuje skončení pracovního poměru; možnost, že by se žalobce vrátil do práce, přitom diskutována nebyla. Tato jednání nebyla úspěšná, pokud byla zaslána dne [datum] žalobci výzva zaměstnavatele k nástupu do zaměstnání, výzvu si vyzvedl žalobce ze schránky až 19. 3., následně se snažil po 2 dny marně zastihnout jednatele žalované a domluvit se o pozdějším nástupu do zaměstnání ze závažných zdravotních důvodů, k tomu však soud I. stupně nesprávně nepřihlížel a nesprávně uzavřel, že povinnost nastoupit do zaměstnání má zaměstnanec ihned po nabytí právní moci rozsudku o určení neplatnosti výpovědi. Odvolatel tak odkazoval na komentářovou literaturu, kdy rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi má v daném případě deklaratorní povahu, rozhodnutí nezakládá žádná nová práva a povinnosti, dle názoru odvolatele se od tohoto okamžiku neodvíjí povinnost žalobce dostavit se do zaměstnání; stejně tak se žalobce nedomnívá, že by povinnost k nástupu do zaměstnání měl před datem právní moci rozsudku o určení neplatnosti výpovědi (před datem [datum]). Dle judikatury, na kterou odkazoval (21 Cdo 807/2006, 21 Cdo 1218/2005) - s odkazem na § 35 předchozího znění zákoníku práce – dovozoval naopak povinnost zaměstnavatele vyzvat zaměstnance k nástupu do zaměstnání a začít mu přidělovat práci; zdůraznil, že po celou dobu trvání sporu byl připraven a ochoten vykonávat práci. Rovněž ho zaměstnavatel neinformoval, že by rozhodnutí nabylo právní moci, naopak dříve sděloval žalobci, že podá ve věci odvolání, má za to, že zaměstnavatel zneužil situace, měl žalobce upozornit na datum nabytí právní moci předchozího rozsudku. V daném případě se žalobce dozvěděl o právní moci uvedeného rozsudku až v březnu 2019 od svého právního zástupce; byl si přitom vědom povinnosti zaměstnavatele vyzvat jej k nástupu do zaměstnání, má za to, že toto zaměstnavatel řádně neučinil. Soudu I. stupně vytýkal, že ani nezhodnotil dostatečně obsah komunikace účastníků ohledně ukončení pracovního poměru po určení předchozí neplatnosti výpovědi, případně probíhající jednání o finančním vypořádání, ani z těchto jednání nevyplynulo, že by žalovaný předpokládal docházku žalobce do zaměstnání a výkon jeho práce (po právní moci předchozího rozsudku), žalobce dovozoval tak nezájem zaměstnavatele o pokračování pracovního poměru. Dle názoru odvolatele by měl soud přihlédnout ke skutečnosti, že v období od [datum] do [datum] neučinil zaměstnavatel žádný úkon ohledně očekávaného nástupu zaměstnance do zaměstnání; výzvu ze dne [datum] formou do