25 CO 116/2022-66 — Městský soud v Praze

1. Žalobou se žalobce domáhal žalované částky na základě tvrzení, že je držitelem povolení [anonymizováno] k poskytování spotřebitelských úvěrů a je též držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů podle nového zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. Dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalované poskytl úvěr ve výši [částka], a to dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 66,7 % p. a. splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], to vše dle splátkového kalendáře. Žalobce schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřil na podkladě dokladů a informací získaných od žalované, databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti, došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek [číslo]. Žalovaná rovněž oznámila žalobci dne [datum], že má v úmyslu využít ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb., o délku ochranné doby se proto odložil čas plnění peněžitých dluhů žalované vůči žalobci z uzavřené smlouvy, přičemž ochranná doba trvala od [datum] do [datum]. Žalobce žalované potvrdil přijetí oznámení o využití ochranné doby a sdělil den počátku a konce této doby a informaci o výši, počtu a četnosti plateb, jež má žalovaná provést po skončení ochranné doby, a celkové částce, kterou má zaplatit. Úrok za poskytnutí úvěru za dobu trvání ochranné doby byl splatný po splnění všech peněžitých dluhů, jejich čas plnění byl odložen. Žalovaná však následně neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, přičemž žalobci vzniklo právo též na zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka]. Vzniklo mu též právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši [částka]. Posléze tak žalovaná žalobci dlužila částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokuty v celkové výši [částka] s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokutu z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalované s její úhradou počínaje dnem [datum] do zaplacení a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] ode dne [datum] do zaplacení, když žalobce požadoval úrok v nominální roční úrokové sazbě 52,21 % p. a., která odpovídá úrokové sazbě sjednané ve smlouvě, za dobu trvání ochranné doby pak požaduje tento úrok ve výši repo sazby vyhlášené [anonymizováno] zvýšené o 8 procentních bodů. Součástí žalobních tvrzení byla specifikace jednotlivých nároků plynoucí ze závazkového vztahu vzniklého mezi účastníky. 2. Žalovaná byla usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzvána ve lhůtě 10dnů od doručení usnesení k písemnému vyjádření k žalobě, tedy zejména, aby uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popř. v jakém rozsahu, vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Ačkoliv uvedené usnesení bylo žalované doručeno, ve lhůtě soudem stanovené, ani později, se žalovaná nevyjádřila. 3. Soud prvního stupně proto nařídil jednání na den [datum], k němuž žalovaná byla řádně a včas předvolána, v rámci předvolání byla upozorněna na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, k jednání se však bez důvodné a včasné omluvy nedostavila. Věc proto projednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). [anonymizováno] zástupce žalobce se k jednání dostavil, při tomto jednání vzal žalobu částečně co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 17,21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zpět a ve věci navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 4. Za této procesní situace soud prvního stupně rozhodl ohledně částečného zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 3, 4 o. s. ř. o částečném zastavení řízení (I) a ohledně zbylého požadovaného nároku žalobce rozsudkem pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř., neboť vzal tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech sporu za nesporná. Tento skutkový stav pak posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 2048 o. z., povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení odůvodnil § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž zdůraznil, že se jedná o věc, která umožňuje uzavření soudního smíru. 5. Žalobci přiznal dle § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši [částka], když konstatoval, že tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a odměnou za [anonymizováno] zastoupení, jejíž výši v odůvodnění rozsudku specifikoval. 6. Rozsudek napadla žalovaná včas podaným odvoláním, v němž namítla, že jí v aktivní procesní účasti v řízení bránily objektivní důvody, založené na tom, že se s usnesením soudu prvního stupně nemohla včas seznámit a ve stanovené lhůtě na výzvu soudu reagovat, a to z důvodu své nepřítomnosti na území České republiky. V danou dobu totiž od [datum] do [datum] pobývala v Bosně a Hercegovině. Odcestovala původně na krátkou dobu 2-3 týdny, avšak posléze se její pobyt protáhl bezmála na 3 měsíce, a to s ohledem na vážné [anonymizována dvě slova] její matky. Nemohla se proto následně dostavit ani k nařízenému jednání, neboť o něm nevěděla. Vychází z toho, že však soud prvního stupně neměl ve věci k návrhu žalobce rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, neboť se měl zabývat tím, že nárok žalobce je založen na očividně neplatném právním titulu ve smyslu § 580 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., přičemž tuto skutečnost měl zkoumat z úřední povinnosti, tedy i pro případ naprosté procesní pasivity žalované. Z tohoto důvodu podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny. Doplnila dále, že nadto nemohla spravedlivě očekávat, že proti ní žalobcem předmětná žaloba bude podána, protože v jiných věcech, vedených též před soudem prvního stupně, obdobná žaloba žalobce proti žalované byla zamítnuta. Bylo totiž konstatováno, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Poukázala v tomto smyslu na ustálenou judikaturu Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z níž plyne, že příslušná ujednání smlouvy o úvěru, resp. o zápůjční úrokové sazbě je nutno posuzovat jako ujednání lichevní. Navrhla proto, aby úvěrová smlouva jako celek byla shledána neplatnou a v návaznosti na to, aby nárok žalobce vůči žalované byl posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy na vrácení toho, co žalované bylo žalobcem poskytnuto (jistina úvěru ve výši [částka]). Protože pak ke dni podání žaloby žalovaná žalobci zaplatila již částku [částka], žaloba je bezpředmětná a nedůvodná. Zdůraznila též, že soud prvního stupně vydáním rozsudku pro zmeškání porušil princip předvídatelnosti práva. V obdobné věci bylo totiž tímto soudem opakovaně rozhodováno tak, že úvěrové smlouvy jsou neplatné, a to z důvodu nemravně sjednané úrokové sazby. Poukázala na rozsudek ve věci vedené soudem prvního stupně (Obvodní soud pro Prahu 9) pod sp. zn. [spisová značka], či sp. zn. [spisová značka]. Vychází proto z toho, že v souladu s principem [anonymizováno] jistoty a předvídatelnosti práva neměl soud prvního stupně posoudit žalobní nárok žalobce odlišně, než jak učinil v jiných věcech vedených na podkladě obdobných žalob žalobce. Pokud se totiž hodlal od dřívější judikatury odklonit, měl svůj odlišný [anonymizováno] názor řádně odůvodnit, takto však neučinil. Závěrem žalovaná navrhla, aby ze shora popsaných důvodů byla žaloba zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení. 7. Posléze žalovaná své odvolání doplnila tak, že pro případ vydání rozsudku pro zmeškání musí být splněna podmínka, spočívající ve skutkové a [anonymizováno] existenci nároku, který je žalobou požadován. V daném případě byl nárok žalobce založen na absolutně neplatném právním titulu, a proto měl soud prvního stupně dospět k závěru, že žalobní nárok není opodstatněný, resp., že postrádá [anonymizováno] titul a žalobu měl zamítnout. Institut rozsudku pro zmeškání lze totiž použít za účelem urychlení řízení, a to z ryze procesních právních hledisek (procesní pasivita či nečinnost žalovaného), jeho použití však nepřipadá v úvahu při nedostatku hmotněprávní přípustnosti a oprávněnosti žalobního nároku (absolutně neplatná smlouva jako [anonymizováno] titul nároku). Absolutní neplatnost právního titulu je soud povinen zjišťovat a posuzovat, jak plyne z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, z úřední povinnosti, a to i bez výslovného tvrzení účastníka řízení. Z tohoto hlediska i