28 CO 337/2022-279 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení žalované částky s tvrzením, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí v k. ú. [část obce], žalovaný vlastnil 2/3 a žalobkyně 1/3 vzhledem k celku. Od roku [rok], od smrti matky účastníků, žalovaný žalobkyni podle jejího tvrzení znemožnil užívání nemovitostí v rozsahu jejich spoluvlastnických podílů, čímž se v období od [datum] do [datum] bezdůvodně obohatil v žalované výši. K vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný bezvýsledně žalobkyní vyzván. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tvrzením, že spoluvlastníky nemovitostí byli účastníci do [datum], kdy bylo pravomocně spoluvlastnictví vypořádáno tak, že se stal výlučným vlastníkem všech nemovitostí. Nabývacím titulem v minulosti byla darovací smlouva a zároveň byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum], kterou účastníci zřídili svým rodičům a sestře věcné břemeno, spočívající v právu doživotního a bezplatného užívání nemovitostí podle smlouvy o zřízení věcného břemene a manželé [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli oprávněni užívat rodinný dům a pozemkovou parcelu v plném rozsahu bez omezení, včetně veškerých součástí a příslušenství a současně měli právo pobírat veškeré přírůstky a užitky ze zahrady. Rodiče účastníků zemřeli, právo sestry účastníků [jméno] [příjmení] k celé nemovitosti zůstalo zachováno. Účastníci mají právo užívat dům, který je součástí pozemku jen v takovém rozsahu, který není omezen věcným břemenem doživotního užívání. I v rozhodném období žalobkyně musela strpět užívání nemovitostí v tomto rozsahu a žalovaný tedy nemohl nemovitost užívat na její úkor. Není pravdou, že od smrti matky v roce 2016 zamezil žalobkyni v užívání domu, žalobkyně zde přebývala a nechala vyměnit zámek, který byl na vstupních dveřích do domu po celou dobu, kdy byla spoluvlastnicí nemovitostí. To je zřejmé rovněž ze skutečnosti, že v květnu 2017 žalobkyně z domu vystěhovala část svého nábytku, obrazy a lustry, a na různých místech v domě si zanechala další movité věci, zejména v ložnici ve druhém podlaží, kterou uzamkla. Žalovaný žije v Kanadě a nemohl zamezit vstupu žalobkyně do nemovitostí, neboť se tam zdržovala sestra účastníků [jméno] [příjmení], která mohla žalobkyni vstup na pozemek i do domu umožnit v případě, že by žalobkyně neměla své vlastní klíče. 4. Žalobkyně doplnila, že žalovaný uzamkl byt v prvním podlaží a ten neslouží ani [jméno] [příjmení]. Žalovaný poté uvedl, že tyto prostory užívá na základě souhlasu [jméno] [příjmení] jako oprávněné z věcného břemene, s níž uzavřel smlouvu o úschově movitých věcí a užívání tohoto prostoru. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující pro věc relevantní skutečnosti: Účastníci byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, pozemku parc. [číslo] zahrada, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a stavba bez č. popisného/ č. evidenčního - garáž na pozemku [číslo], vše v k. ú. [část obce], obec Praha, přičemž na pozemcích parc. [číslo] až [číslo] náležel žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/3 a žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 2/3 a na stavbě bez č. popisného/č. evidenčního na pozemku parc. [číslo] náležel žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních [číslo] a žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních [číslo]. Nabývacím titulem byl notářský zápis ze dne 12. 10. 1998, č. N381/98, NZ [číslo], podle něhož Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dárci a oprávnění z věcného břemene na jedné straně a [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], provdaná [příjmení], jako obdarovaní a jako povinní z věcného břemene uzavřeli darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene. Podle článku IV. smlouvy obdarovaní, tedy žalobkyně a žalovaný, zřídili svým rodičům a své sestře [jméno] [příjmení] věcné břemeno, spočívající v právu doživotního a bezplatného užívání uvedených nemovitostí, v rozsahu oprávnění užívat rodinný dům [adresa] a pozemkovou parc. [číslo] v plném rozsahu bez omezení, včetně veškerých součástí a příslušenství s tím, že mají současně právo pobírat veškeré přírůstky a užitky ze zahrady. Dále bylo ujednáno, že obdarovaní náklady na provoz nemovitostí ponesou v plném rozsahu, žalovaný se na nich bude podílet v rozsahu 2/3 a žalobkyně 1/3. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Dne [datum] [jméno] [příjmení] jako schovatel a manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako uschovatelé uzavřeli smlouvu o úschově movitých věcí a [jméno] [příjmení] se zavázala bezúplatně převzít do úspory movité věci patřící do společného jmění manželů uschovatelů. Předmět úschovy podle smlouvy měl být uložen v domě [adresa] v rekonstruovaném prostoru v bytě, který se nachází v přízemí domu a je pod samostatným uzamčením a klíče od prostoru budou mít k dispozici pouze uschovatelé. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do [datum] a posléze prodloužena do [datum]. Žalovaný se stal výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 2. 2020, č. j. 17C 83/2019-28, který nabyl právní moci dne [datum]. V domě [adresa] bydlí sestra účastníků [jméno] [příjmení], a to v bytě v prvním patře domu, přičemž v domě je dále byt v přízemí a půda. Přízemí užívá žalovaný, který zde má uložené věci, a když přijede, tak tam bydlí. Žalobkyně má od domu klíče, má přístup do nemovitosti, nemá pouze přístup do spodního bytu. Žalobkyně měla v domě uložené nějaké osobní věci na půdě a v bytě v prvním patře, kde užívala velký rohový pokoj a před dvěma lety si je odstěhovala. 6. Soud prvního stupně vzal následně za prokázané, že rodinný dům [adresa] je fakticky rozdělen na dva samostatné byty, jeden v horním podlaží a druhý v přízemí, a je zde půda. Po úmrtí rodičů, resp. od [datum], kdy zemřela matka účastníků, byla k doživotnímu bezplatnému užívání domu, včetně pozemku z věcného břemene oprávněna pouze sestra účastníků [jméno] [příjmení]. Nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví účastníků do [datum]. Žalovaný a jeho manželka na straně jedné a [jméno] [příjmení], oprávněná z věcného břemene, uzavřeli dne [datum] smlouvu o úschově movitých věcí a [jméno] [příjmení] souhlasila, aby žalovaný a jeho manželka si uložili věci v přízemním bytě pod samostatným uzamčením a smlouva byla sjednána až do [datum]. Žalobkyně využívala v prvním patře domu velký rohový pokoj a půdu, kde měla umístěné věci, které odstěhovala v květnu [rok] a zbytek v červenci [rok], přičemž žalobkyně měla klíče od domu, stěhovala si věci v roce [rok]. 7. S ohledem na žalobní tvrzení a prokázaný skutkový stav soud prvního stupně vymezil rozhodné období od [datum] do [datum] po právní stránce věc posoudil podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ 8. V poměrech projednávané věci vzal soud prvního stupně za rozhodné, že účastníci uzavřeli v rámci darovací smlouvy dohodu o užívání společné věci tak, že umožnili užívání celé věci svým rodičům a sestře jako oprávněným z věcného břemene. Po právní stránce se nepochybně jednalo o dohodu obou spoluvlastníků o užívání společné věci. Žalovaný po smrti rodičů účastníků uzavřel se sestrou [jméno] [příjmení], která byla nadále oprávněna z věcného břemene, smlouvu o úschově věcí v bytě v přízemí domu s tím, že byt bude nadále uzamčen a bude výlučně užíván žalovaným s manželkou. Touto smlouvou byl žalovanému dán oprávněnou z věcného břemene souhlas užívat nemovitost v tomto rozsahu, tedy užívat byt situovaný v přízemí domu. Vzhledem k tomu, že existuje právní důvod, na základě něhož je žalovaný oprávněn věc užívat, soud prvního stupně dovodil, že na straně žalovaného nemůže docházet k bezdůvodnému obohacení, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 503/2011 a sp. zn. 22Cdo 4756/2010. Dále vzal v úvahu, že v tomto případě bylo věcné břemeno zřízeno bezúplatně ke společné věci v celém rozsahu a již z tohoto titulu byli dle soudu prvního stupně oba účastníci jako vlastníci z užívání společné věci vyloučeni, přičemž taková situace nenastala proti vůli žalobkyně, ale v souladu s ní. Pokud oprávněná z věcného břemene a žalovaný s manželkou uzavřeli dohodu, že byt v přízemí domu je oprávněn žalovaný užívat, pak se podle názoru soudu prvního stupně jednalo o omezení práva oprávněné z věcného břemene, nikoliv však o omezení práva žalobkyně, které právo užívat nemovitost z důvodu existence věcného břemene vůbec nesvědčí. K tomu soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 3983/2015. 9. Soud prvního stu