29 CO 427/2021-341 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 24. 6. 2019, č. j. PÚ 1854/01/25, zn. SPÚ [číslo] 2019 a rozhodl, že žalobci jsou vlastníky každý id. [číslo] označených nemovitostí v k. ú. [část obce], obec Praha. Ve výroku II. rozhodl, že účastníci řízení před správním orgánem jsou povinni nahradit žalobcům společně a nerozdílně na nákladech řízení částku [částka] k rukám jejich zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. rozhodl, že účastníci řízení před správním orgánem jsou povinni nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 společně a nerozdílně náklady státem zálohovaného znalečného ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě dle části páté o. s. ř. na nahrazení shora označeného rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž správní orgán rozhodl podle ust. § 9 odst. 4 zákona o půdě a podle zákona č. 243/1992 Sb. tak, že žalobci jsou sice oprávněnými osobami podle § 2 odst. 3, písm. c) zákona č. 243/1992 Sb., avšak nejsou vlastníky podílů na označených pozemcích v k. ú. [část obce]. Pozemkový úřad vyšel ze zjištění, že předmětné pozemky nabyli rozhodnutím pozemkového úřadu v podílu id. [číslo] restituenti, kteří uplatnili restituční nárok vedený pod č. j. P 1107/92, a kteří majetek následně prodali fyzickým a právnickým osobám. Pozemky parc. [číslo] o celkové výměře 2 603 m2 v podílu [číslo] prodala Česká republika – [ulice] geologická služba kupní smlouvou ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], která není povinnou osobou ve smyslu § 5 odst. 1 zákona. Dále pozemkový úřad zjistil, že pozemky dle KN parc. [číslo] parc. [číslo] jsou ve výlučném vlastnictví restituentů, kteří uplatnili restituční nárok pod č. j. PÚ 1107/92/2, přičemž podíl [číslo] jim byl převeden Pozemkovým fondem smlouvou č. 16 PR 01/01, s účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum], přičemž povinnou osobou je Státní pozemkový úřad jako nástupnická organizace Pozemkového fondu ČR. Podíl [číslo] na pozemku dle KN parc. [číslo] je ve výlučném vlastnictví restituentů, kteří uplatnili restituční nárok pod č. j. PÚ 1107/92/2. Podíl [číslo] nabyli restituenti kupní smlouvou se Státním statkem hl. m. [obec]„ v likvidaci“ s právními účinky vkladu ke dni [datum], přičemž povinnou osobou je Státní statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“. Pozemkový úřad upozornil, že zmíněné osoby nabyly pozemky v dobré víře, a přihlédl i k velkému časovému odstupu mezi převodem vlastnictví a rozhodnutím o restitučním nároku. Zdůraznil, že je třeba zachovat ochranu vlastnického práva k pozemkům nabytým v dobré víře, s tím, že v restitučním řízení by neměla být způsobena nová křivda. Odkázal také na závěry uvedené v rozsudku Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 7 C 239/2003, kdy soud v obdobné věci zaujal názor, že zde převažují práva třetích osob nad účelem restituce. Dále bylo zjištěno, že podíl [číslo] na pozemku parc. [číslo] s [adresa] a na pozemku parc. [číslo] Pozemkový fond převedl restituentům smlouvou [číslo] R 95/01, s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Protože uvedené osoby nejsou povinnými osobami ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o půdě (pozemky nejsou ve vlastnictví státu), pozemkový úřad dovodil, že podíly na označených pozemcích nelze oprávněným vydat. Pokud jde o pozemky dle KN parc. [číslo] bylo zjištěno, že jsou zastavěny veřejnými komunikacemi vzniklými před účinností zákona o půdě, a proto pozemkový úřad rozhodl, že oprávněným nemohou být vydány podíly na těchto pozemcích ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Ve vztahu k těmto pozemkům je povinnou osobou Hlavní město Praha. Pozemkový úřad také upozornil, že za nevydané podíly na pozemcích bude oprávněným poskytnut jiný pozemek ve smyslu § 11a zákona o půdě, popř. finanční náhrada dle § 16 zákona o půdě. 3. Oprávnění [příjmení]. [příjmení] a S. R. [příjmení] s rozhodnutím pozemkového úřadu nesouhlasili a podali žalobu podle části páté o. s. ř. s požadavkem, aby soud rozhodl, že se jim vydávají podíly na označených pozemcích. Uvedli, že v tomto případě nebylo respektováno blokační ustanovení zákona o půdě a že došlo k převodu předmětných pozemků z vlastnictví povinných osob na třetí osoby, a že pozemky převáděl i sám správní orgán. Namítali, že se jedná o absolutně neplatné úkony, protože na pozemky byl uplatněn restituční nárok. Správní orgán musel vědět o tom, že žalobci uplatnili restituční nárok, a přesto jim pozemky nevydal, převedl je na třetí osoby a o nároku žalobců nerozhodl dalších 19 let. Oprávnění zdůraznili, že v době odnětí se jednalo o zemědělské pozemky náležející k areálu zemědělského statku Ladronka, tedy je dána působnost zákona o půdě, a není dán důvod pro nevydání pozemků. Pokud jde o argumentaci zastavěností části pozemků veřejnou komunikací, uvedli, že se jedná o zastavěnost jen několika pozemků v minimálním rozsahu a že zastavěné části pozemků lze oddělit geometrickým plánem. 4. Účastník Hlavní město Praha, jako povinná osoba ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] uvedl, že se jedná o pozemky zastavěné, které přešly na stát ve 40. letech minulého století a byly na nich postaveny komunikace a zřízena veřejná zeleň, tj. pozemky se staly součástí veřejného statku a oprávnění by v případě, že by jim byly pozemky vydány, nemohli plně realizovat své vlastnické právo. Účastník [příjmení] statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“ ,jako povinná osoba ve vztahu k pozemku parc. [číslo] uvedl, že pozemek, resp. pozemky, jsou zastavěné, což je překážkou jejich vydání, a původně i to, že mu nesvědčí právo hospodaření k předmětným pozemkům. Účastník [příjmení] geologická služba jako povinná osoba ve vztahu k pozemkům dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]), uvedl, že podle rozhodnutí pozemkového úřadu č. j. PÚ 178/02, které nabylo právní moci [datum], vlastníky pozemků jsou v rozhodnutí uvedení oprávnění, mezi kterými žalobci nebyli, a že po právní moci rozhodnutí zůstal ve vlastnictví státu podíl [číslo], který v roce 2007 odkoupila společnost [právnická osoba] vlastnící i zbývající část nemovitostí. Poté byly nemovitosti převedeny na další osoby, a to jako součást bytových jednotek či jako podíl na pozemcích náležející k bytovým jednotkám. Majetek byl nabyt v dobré víře, resp. byl vydržen stávajícími vlastníky, a těm by v případě vydání tohoto majetku oprávněným byla způsobena nová křivda. 5. Soud I. stupně na základě podané žaloby znovu posuzoval, zda je uplatněný restituční nárok oprávněný. Soud převzal skutková zjištění pozemkového úřadu a dokazování doplnil o další listinné podklady. Ve vztahu k pozemkům, k nimž je povinnou osobou Hlavní město Praha, provedl důkaz leteckými snímky z let 1945, 1953, 1966 a 1975, georeportem a zprávou odboru dopravy Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. Na návrh žalobců zadal vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění, zda jsou předmětné pozemky zastavěny a kdy došlo k jejich zastavění. Posléze z vypracovaného znaleckého posudku ze dne [datum] zjistil, že pozemky jsou sice částečně zastavěny komunikacemi, avšak není možné postavit najisto, kdy bylo se stavbami započato a kdy stavby byly dokončeny, přičemž znalec geometrickým plánem [číslo] oddělil zastavěné a nezastavěné části pozemků. 6. Po provedeném dokazování soud I. stupně řešil překážky vydání podílů na předmětných pozemcích oprávněným, když jinak dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro restituci podle zákona o půdě. Zdůraznil, že ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě povinným osobám zakazovalo převádět nemovitosti na osoby jiné, a pokud přesto k takovým převodům došlo, pak se jedná o absolutně neplatné převody. Uvádí-li povinné osoby, že je třeba chránit dobrou víru těch, kteří vlastnické právo k pozemkům nabyli od státu či osob povinných poté, co byla uplatněna restituční žádost, nemůže taková argumentace při posuzování restitučního nároku oprávněných obstát. Z tohoto hlediska soud I. stupně odkazoval na obdobné závěry v rozhodnutí téhož soudu č. j. 31 C 402/2019-96, které bylo potvrzeno Městským soudem v Praze (srovnej rozsudek č. j. 29 Co 335/2020-122). Vzhledem k tomu, že sám správní orgán a posléze i povinné osoby převedly předmětné pozemky, které měly být vydány podle zákona o půdě oprávněným, a to dříve, než bylo správním orgánem rozhodnuto o uplatněném restitučním nároku, došlo k porušení blokačního ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě. Takové převody jsou neplatné a nemohly založit vznik vlastnického práva třetích osob. 7. Soud I. stupně posuzoval i námitku Hlavního města Prahy o částečné zastavěnosti pozemků a jejich příslušnosti k tzv. veřejnému statku. Poukázal na to, že i ty části pozemků, u nichž je namítána zastavěnost a příslušnost tzv. veřejnému statku, byly v minulosti právními předchůdci oprávněných užívány k zemědělským účelům a zastavěny byly až později, přičemž nebylo prokázáno, že se tak stalo před účinností zákona o půdě. Pozemky patřily k areálu zemědělského statku Ladronka a dle ná