29 CO 467/2021-129 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se Ing. [jméno] [příjmení] domáhal, aby soud nahradil výroky II. a III. nálezu Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 13. 4. 2019 ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 5. 6. 2019, a to tak, že pojišťovna je povinna zaplatit Ing. [jméno] [příjmení] částku [částka] s příslušenstvím. Ve výroku II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že Ing. [jméno] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra a rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím. Také pojišťovna podala proti rozhodnutí Finančního arbitra žalobu podle části páté o. s. ř., avšak vzhledem k tomu, že žalobu vzala zpět, soud nyní již pravomocným usnesením č. j. 18 C 98/2019-67 řízení o žalobě podané pojišťovnou zastavil. Řízení proto nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnil Ing. [jméno] [příjmení]. Jak bylo zjištěno, mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh Ing. [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. Ing. [jméno] [příjmení] trval na tom, že pojistná smlouva je neplatná, a požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného, tedy částky [částka] s příslušenstvím. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku, kterou Ing. [jméno] [příjmení] považuje za rozpornou s dobrými mravy a namítá, že na straně pojišťovny byl úmysl obohatit se na jeho úkor. 3. Finanční arbitr zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] poslední pojistné zaplatil dne [datum], takže ke dni [datum] na pojistném uhradil částku [částka], přičemž z toho částka [částka] představuje přeplatek. Pojišťovna mu neposkytla mimořádný výběr; v době rozhodování Finančního arbitra vztah založený pojistnou smlouvou trval. Finanční arbitr dovodil, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, protože jsou neurčitá ujednání o počátečních, správních nákladech a o rizikovém pojistném, která nejsou oddělitelná od ostatního obsahu smlouvy. Poté finanční arbitr řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 zákona č. 40/1964 Sb. Podle jeho zjištění Ing. [jméno] [příjmení] byl informován o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny přípisem ze dne [datum], kdy z přípisu pojišťovny zjistil skutkové okolnosti pro posouzení příp. neplatnosti pojistné smlouvy (mimo jiné skutečnost, že výše odkupného je nulová). Protože od února 2017, tedy od okamžiku počátku plynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení neuplynula do zahájení řízení před Finančním arbitrem doba dvou let, finanční arbitr použil pro posouzení promlčení nároku Ing. [jméno] [příjmení] objektivní tříletou promlčecí lhůtu, což znamená, že mezní datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení je den [datum], tj. 3 roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi. Objektivní promlčecí doba začala běžet faktickým zaplacením každého pojistného. Pojistné, které Ing. [příjmení] zaplatil před [datum], je promlčeno a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Ing. [příjmení] v období od [datum] do [datum], kdy uhradil poslední doloženou platbu pojistného, zaplatil na pojistném částku [částka], kterou je mu povinna pojišťovna vydat, a to včetně příslušenství. Podle názoru Finančního arbitra na straně pojišťovny nebyl úmysl bezdůvodně se obohatit na úkor Ing. [příjmení] a pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Na základě těchto zjištění Finanční arbitr rozhodl ve výroku I. nálezu, že pojistná smlouva je neplatná, ve výroku II. nálezu tak, že pojišťovna je povinna zaplatit Ing. [jméno] [příjmení] nepromlčenou částku [částka] s příslušenstvím a výrokem III. nálezu ve zbývající části návrh Ing. [příjmení] zamítl. Jak je již zmíněno shora, Ing. [jméno] [příjmení] s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasil a podal proti němu žalobu podle části páté o. s. ř. 4. Soud I. stupně, na základě žaloby podané Ing. [jméno] [příjmení], věc znovu projednal v řízení podle části páté o. s. ř. Žalobce v soudním řízení setrval na svých námitkách, tj. že pojistná smlouva je neplatná (i když z jiných důvodů nežli které uvedl finanční arbitr), že byl prokázán úmysl pojišťovny bezdůvodně se obohatit a že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a že promlčení nároku bylo posouzeno správně. 5. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), která doplnil o další podklady. Provedení výslechu svědků navrhovaných žalobcem však považoval za nadbytečné se zřetelem na to, že skutečnosti, které měly být výslechem svědků prokázány, byly zjištěny listinnými podklady. Listiny, které měly doložit pokyny dohledového orgánu pojišťovny, hodnotil jako pouze doporučujícího charakteru. Po provedeném řízení soud I. stupně dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník), a to se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Obvodní soud dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva neplatná jako celek (odkaz na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 420/2019-146). Protože žalobce platil pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Poté soud posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., s tím, že promlčecí doba běží pro jednotlivé platby zvlášť. Dovodil, že skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobci známy ke dni podpisu pojistné smlouvy a že je nerozhodné, zda žalobce pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou (odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 z 24. 11. 2020). Proto bylo namístě přiznat žalobci bezdůvodné obohacení nejvýše za dva roky zpětně od podání návrhu k Finančnímu arbitrovi. Bezdůvodné obohacení za dva roky zpětně činí [částka], tedy méně, než kolik Finanční arbitr přiznal v dotčeném nálezu, když použil objektivní tříletou promlčecí lhůtu. Soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit, ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy, resp. že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor žalobce. Protože soud I. stupně neučinil závěr, že by žalobce měl nárok na vyšší částku, než která mu byla přiznána dotčeným rozhodnutím Finančního arbitra, žalobu směřující proti výrokům II. a III. nálezu Finančního arbitra zamítl. Rozhodl také, že ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když ani jedna ze stran nebyla se svojí žalobou úspěšná. Žaloba, kterou podal Ing. [jméno] [příjmení], byla zamítnuta a pojišťovna vzala svoji žalobu zpět, tedy zavinila, že řízení o jí podané žalobě muselo být zastaveno. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř., s tím, že soud I. stupně sice správně posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou, avšak dospěl k nesprávnému závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se promlčel ve dvouleté subjektivní promlčecí době. Žalobce souhlasí s tím, že promlčecí doba běží pro jednotlivé platby pojistného zvlášť. Vytkl však soudu to, že nezohlednil, že žalobce hradil pojistné za účinnosti starého i nového občanského zákoníku. Podle názoru žalobce se platby pojistného učiněné do [datum] promlčují v dvouleté promlčecí době dle starého občanského zákoníku a platby pojistného provedené po [datum] se promlčují ve tříleté subjektivní promlčecí době dle nového občanského zákoníku. Takto rozhodl i Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 23 Co 375/2020 ze dne 13. 1. 2021. Žalobce uplatnil též výhradu, že soud I. stupně (nesprávně) stanovil počátek běhu subjektivní promlčecí doby ke dni podpisu pojistné smlouvy. Soud se odklonil od názoru Finančního arbitra, který nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval z hlediska objektivní promlčecí doby, i když ve vztahu k pojistnému zaplacenému po [datum] aplikoval nesprávně starý občanský zákoník. Dále žalobce poukázal na to, že pojišťovna jako státem regulov