29 CO 493/2021-125 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud rozhodl, že nález Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 18. 4. 2019, ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] se v rozsahu výroků II. a III. nahrazuje takto:„ Žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] [anonymizováno] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhala, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra ve výrocích II. a III. a rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Také pojišťovna podala proti rozhodnutí Finančního arbitra žalobu podle části páté o. s. ř., avšak žalobu vzala zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno (srovnej pravomocné usnesení č. j. 41 C 199/2019-77). Řízení proto nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnila [jméno] [příjmení]. Jak bylo zjištěno, mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. [jméno] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a pro neurčitost, a to z jiných důvodů, než dovodil Finanční arbitr. Požadovala vydání bezdůvodného obohacení včetně z titulu neplatnosti pojistné smlouvy. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení nároku. [jméno] [příjmení] má za to, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, že nárok není promlčen a že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit na její úkor. 3. Finanční arbitr dovodil, že pojistná smlouva je neplatná pro neurčitost, což se týká ujednání o počátečních a správních nákladech a o rizikovém pojistném, které je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, a proto smlouva je neplatná jako celek. Poté řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou, kdy aplikoval tříletou promlčecí lhůtu, a dospěl k závěru, že nepromlčeno je pojistné zaplacené od [datum] (návrh u Finančního arbitra byl podán [datum]) a promlčeno je to, co bylo na pojistném uhrazeno před [datum]. Ve výsledku rozhodl, že pojišťovna je povinna vydat [jméno] [příjmení] bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy ve výši [částka] (tj. 53 plateb po [částka] - srovnej výrok II. nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách), a ve zbývající části návrh zamítl (srovnej výrok III. nálezu Finančního arbitra). Námitky ve vztahu k výrokům I., III. a IV. nálezu byly zamítnuty. Takto Finanční arbitr rozhodl i se zřetelem k tomu, že [jméno] [příjmení] namítala nemravnost námitky promlčení vznesené pojišťovnou i to, že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit na její úkor. 4. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Žalobkyně v soudním řízení trvala na tom, že pojistná smlouva je neplatná, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a že nárok není promlčen. Žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s přísl., protože podle neplatné pojistné smlouvy platila pojistné. Namítala také, že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit na její úkor. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba podaná [jméno] [příjmení] zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy, že na její straně nebyl úmysl bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně a že nárok uplatněný žalobkyní je promlčen, resp. je zčásti promlčen. 5. Soud I. stupně po provedeném řízení soud dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník – dále„ obč. zák“) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník – dále „o. z.“). Především dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť neobsahuje zejména konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného, které není oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, takže smlouva je neplatná jako celek. Jako neplatné označil též ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. [příjmení] [jméno] [příjmení] platila pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení, které je pojišťovna povinna [jméno] [příjmení] vrátit (§ 457 obč. zák.). Poté soud posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 obč. zák. Skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobkyni známy již při uzavření smlouvy. Pojistné, které [jméno] [příjmení] zaplatila před datem [datum] (tj. dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem), je promlčeno, pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Dle názoru soudu žalobkyni náleží méně, než jí přiznal Finanční arbitr (přiznal jí částku [částka]), a to správně pouze zaplacené pojistné od [datum] do [datum] Ani soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit, ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. Z naznačených důvodů soud I. stupně dospěl k závěru, že není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu, a výrokem I. napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně [jméno] [příjmení] nebyla v tomto řízení úspěšná a pojišťovna vzala podanou žalobu zpět, tedy rovněž v řízení nebyla úspěšná. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně [jméno] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. b), d) a g) o. s. ř. Uvedla, že navrhovala, aby soud provedl označené listinné důkazy, což se nestalo. Tyto opomenuté důkazy zakládají nepřezkoumatelnost rozhodnutí i jeho protiústavnost. Soud má povinnost o navržených důkazech rozhodnout, resp. má v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Soud I. stupně rovněž nevzal na zřetel skutková zjištění z Finančním arbitrem provedených důkazů, což se zejména týká Úředního sdělení ČNB ze dne [datum]. Správné je zjištění, že pojišťovna z tohoto sdělení seznala, že na základě zákazu nekalých obchodních praktik má povinnost jednat s odbornou péčí a informovat pojistníky o nákladové struktuře životního pojištění. Žalobkyně také navrhovala výslech svědků - zaměstnanců pojišťovny k prokázání nemravnosti námitky promlčení, který soud I. stupně neprovedl. 7. Žalobkyně trvá na tom, že pojišťovna již od května 2012 (srovnej Úřední sdělení ČNB ze dne [datum]) věděla o tom, že postup, kdy při nabízení a uzavírání smluv životního pojištění nesděluje zájemcům o pojištění informace o nákladové struktuře nabízeného produktu, znamená, že smlouvy o životním pojištění mohou být uzavřeny v rozporu s povinností odborné péče a zákazem nekalých obchodních praktik. Pojišťovna tedy měla již při uzavření předmětné smlouvy prokazatelnou vědomost o vadách pojistné smlouvy, avšak neučinila žádné kroky, kterými by protiprávní stav odstranila. Pojišťovna má dle zákona o pojišťovnictví povinnost jednat s odbornou péčí a mít zřízen funkční systém vnitřní kontroly, který má zajistit soulad jejího jednání s právním řádem. Soud se ani s touto argumentací žalobkyně nevypořádal, a tak bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces. 8. Žalobkyně uplatnila též výhradu, že námitka promlčení uplatněná pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy. Námitkou promlčení pojišťovna těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ust. § 6 platného občanského zákoníku. V průběhu trvání pojistné smlouvy na jejím základě plnila pouze žalobkyně. Pojišťovna nemůže být v dobré víře, pokud přijímá pojistné, o kterém s ohledem na její vědomost o skutkových okolnostech ví, že je v rozporu s dobrými mravy, i z toho důvodu, že pojišťovnou vznesená námitka promlčení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Ostatně soud I. stupně měl především zkoumat, zda pojišťovna byla vůbec oprávněna účinně vznést námitku promlčení, když zaplacené pojistné nepřijímala v dobré víře. Žalobkyně poukázal i na rozpor s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze, konkrétně s rozsudkem sp. zn. 23 Co 375/2020 ze dne [datum rozhodnutí], kdy byla posouzena námitka promlčení jako rozporná s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby byl napadený rozsudek zrušen. 9. Účastník [právnická osoba] ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhoval, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen a aby bylo pojišťovně přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že z žádných okolností nelze dovodit, že by pojišťo