30 CO 214/2022-378 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu ohledně příslušenství z žalované částky 295. 786,07 % ve výši 0,1 % denně z této částky za dobu od [datum] do [datum]. Výrokem II. pak rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaných uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. Rovněž ke splnění této povinnosti určil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Stalo se tak v řízení o zaplacení žalované částky, když žalobkyně namítala, že se žalovanou 1/ (dále jen žalovaná) měla uzavřenu smlouvu o operativním leasingu tam uvedeného vozidla Volkswagen Passat Combi (dále jen vozidla), přičemž žalovaná měla povinnost hradit pravidelné měsíční splátky ve výši [částka]. Tuto povinnost však řádně neplnila, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a došlo k předčasnému ukončení vztahu ve smyslu ustanovení obchodních podmínek (dále jen podmínek). Žalobkyně požadovala do té doby splatné a neuhrazené peněžité závazky, včetně jejich příslušenství, jakož i náklady spojené s odebráním, přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla. Dále nárokovala ztrátu z prodeje ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy a prodejní cenou vozu. Protože žalovaná na výzvu žalobkyně své povinnosti nesplnila, vyzvala žalobkyně žalovaného 2/ (dále jen žalovaný), který přistoupil k závazku žalované jako ručitel. Ani žalovaný však nereagoval, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem k soudu. 3. Žalovaní před soudem prvního stupně sporovali jednotlivé nároky co do základu či výše, případně měli za to, že nesouvisí s předčasným ukončením smlouvy. Zejména pak namítali, že samotná faktura žalované k úhradě jednotlivých položek není důkazem existence uplatněného nároku. 4. Soud prvního stupně dospěl k dílčím skutkovým zjištěním, tak jak dopodrobna rozvedl v bodě 3 písemného odůvodnění rozsudku a dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně uzavřela [datum] se žalovanou smlouvu o operativním leasingu (dále též smlouvy), na základě které bylo žalované předáno do užívání specifikované vozidlo Volkswagen Passat Combi a žalovaná se zavázala k úhradě měsíčních splátek ve výši [částka]. K předání vozidla došlo [datum], téhož dne podepsal žalovaný ručitelská prohlášení, na základě kterých zajistil závazek žalované vůči žalobkyni. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, smlouva byla uzavřena na dobu určitou na dobu 36 měsíců. Mezi stranami bylo sjednáno, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni vozidlo bez zbytečného odkladu; v případě odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně pro porušení povinností žalované ve smyslu ustanovení čl. 12 písm. e) podmínek, tedy pro prodlení s platbami, pak na řešení věci dopadá ustanovení čl. 12 podmínek. Žalovaný se zavázal k úhradě všech pohledávek za žalovanou, pokud žalovaná nebude plnit řádně a včas, a to včetně sjednaných smluvních pokut, závazků z titulu předčasného ukončení smlouvy, náhrady škody či jiných závazků sankční nebo reparační povahy, a to nejpozději ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení písemné výzvy žalobkyně. Protože žalovaná nehradila splátky podle smlouvy a ocitla se v prodlení se splátkami, od 9/ 2018 neplnila vůbec, žalobkyně od smlouvy odstoupila; toto odstoupení datovala a odeslala [datum]. K doručení došlo ve smyslu podmínek 5. dnem po odeslání. Vozidlo bylo vráceno do dispozice žalobkyně až [datum], kdy smluvní partner žalobkyně zajistil dopravu vozidla z Itálie do České republiky, a to na základě příkazní smlouvy. 5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení občanského zákoníku, konkrétně § [číslo], § [číslo], § 2048, § 2018 odst. 1 a § 1970. Konstatoval, že pokud v žalobě žalobkyně omylem odkazovala na ustanovení [číslo] podmínek, šlo o písařskou chybu. Soud prvního stupně žalobě vyhověl ohledně všech žalobkyní uplatněných nároků. Měl za oprávněný nárok na částku [částka] jako škodu vyčíslenou v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy (dále jen [příjmení]) -ve vztahu k vyúčtování měl za opodstatněný nárok na část nesplacené služby za registraci vozidla ve výši [částka], náklady spojené s uzavřením smlouvy [částka], [částka] na údržbu a pneuservis, za přepravu, skladování, ocenění, pojištění a prodej vozidla [částka], jakož i škodu [částka] za 2 měsíce, kdy vozidlo bylo užíváno po skončení smluvního vztahu bez právního titulu. Měl též za prokázánu účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ve výši [částka] a prodejní cenu vozidla [částka]. Soud prvního stupně akcentoval, že obě smluvní strany si svobodně ujednaly obsah smlouvy s úmyslem se jím smluvně vázat a žalovaná souhlasila, že tyto služby budou součástí běžných leasingových splátek. Pokud by žalovaná řádně dodržovala splátky, tyto náklady by žalobkyni zaplatila. Žalobkyně uspokojivě prokázala, jakým způsobem dospěla k rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni [příjmení] a nejvyšší dosaženou prodejní cenou, a to v souladu s podmínkami a doložila veškeré mechanismy výpočtů, včetně ceny, za kterou vozidlo nakonec prodala třetí osobě. Soud prvního stupně pak shledal žalobu důvodnou i pokud šlo o dlužné splátky za měsíce 10, 11, 12/ 2018 včetně jejich příslušenství, tedy 3× [částka], dále sankční poplatky ve výši [částka], které představují smluvní pokutu za opožděné realizace v ní uvedených deseti splátek, [částka] jako administrativní poplatek za nerealizaci předčasného ukončení na základě žádosti žalované, částky [částka] přeúčtované za pokutu uloženou policií v Itálii včetně administrativního poplatku, dále náklady vymáhání, odebrání, skladování a zajištění vozidla včetně výdajů za pohonné hmoty, dálniční a silniční poplatky na území jiných států ve výši [částka] + [částka] + [číslo] + [částka]. Soud prvního stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s výjimkou příslušenství za dobu do [datum]. Zde přihlédl k tomu, že žalobkyně postupně doplňovala tvrzení a důkazní návrhy, jimiž mimo jiné reagovala na poučení soudu a také na námitky žalovaných, a teprve podáním ze dne [datum] zcela dostála povinnosti tvrzení. Toto podání pak bylo doručeno právnímu zástupci žalovaných [datum], proto soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná a žalovaný, jako její ručitel, se dostali do prodlení následujícího dne, tedy [datum] a nárok žalobkyně na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z žalované částky za dobu do [datum] jako nedůvodný zamítl. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, což odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o účelnost nákladů řízení žalobkyně, nepovažoval za účelné podání ze dne [datum]. Celkovou výši náhrady vyčíslil v bodě 19 rozsudku. 6. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalovaných, kteří brojili proti vyhovujícím výroku II. o věci samé a výroku III. o nákladech řízení. Žalovaní namítali, že soud prvního stupně neprovedl správné hodnocení důkazů, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i nesprávným právním závěrům. Nesouhlasili s tím, že žalobkyně prokázala jednotlivé složky svého nároku, když ohledně velké části z těchto položek neexistuje smlouva; v této souvislosti namítali, že žalobkyně dovozuje své nároky pouze z faktur, které zasílala žalované, přičemž přílohou těchto faktur byly pouze výpisy z vnitřní evidence žalobkyně, tedy doklady, které si mohla vystavit jednostranně. Tyto doklady neprokazují skutečné provedení fakturovaných činností nebo vynaložení takových nákladů. Žalovaní opakovaně poukazovali na rozpor textu žaloby a odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, když bylo odkazováno v žalobě na čl. 12 podmínek, zatímco soud prvního stupně vycházel z bodu [číslo]. Znovu upozornili na to, že teprve od [datum] bylo žalovaným zřejmé, že nároky žalobkyně se odvíjejí právě od bodu [číslo] podmínek. Ve vztahu k tomuto ustanovení soudu prvního stupně vytýkali nesprávný výklad, když trvali na tom, že z tohoto článku bez dalšího nároky neplynou, bylo třeba o nich uzavřít smlouvu či jinou dohodu. K tomu však podle žalovaných nedošlo. Měli tak za to, že žalobkyně nemá nárok na částku [číslo], když činili spornou účetní zůstatkovou hodnotu vozu [částka], nárok na část služby za registraci [částka], náklady spojené s uzavřením smlouvy [částka], vyúčtování údržby a pneuservisu [částka] a náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, a prodejem ve výši [částka]. Pokud je v tomto vyúčtování uvedena částka [částka] jako náhrada škody, měli žalovaní za to, že tento nárok by mohl být opodstatněný, neboť vzniká přímo ze zákona a představuje bezdůvodné obohacení. V podrobnostech pak poukazovali na to, že chybí dohoda o ceně ohledně služby registrace vozidla, a že náklady na uzavření smlouvy [částka] nejsou součástí splátky a není zde ani pro