30 CO 279/2022-150 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dne [datum] je neplatná (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka]. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal vyslovení neplatnosti výpovědi dané mu [datum] podle § 52 písm. g/ zákona č. 262/2006 Sb. (dále „zák. práce“) z důvodu, že měl závažným způsobem porušit povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Žalobce neplatnost spatřoval v nedostatečném vymezení důvodu výpovědi a dále namítal, že jde-li o vytýkané nesprávné vykazování služebních jízd, naposledy k tomu došlo za měsíc [anonymizováno] [rok]. Žalovaná se bránila tím, že výpověď byla žalobci dána z důvodu závažných porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci, neboť nejméně v období od roku [rok] do roku [rok] opakovaně a nepravdivě vykazoval cesty podniknuté k soukromým účelům jakožto služební cesty, čímž se bez právního důvodu obohatil o [anonymizována tři slova] a zároveň svým jednáním způsobil, že žalovaná za žalobce odváděla nesprávnou výši daňové povinnosti. Žalovaná tvrdila, že žalobci byl na schůzce dne [datum] sdělen a vysvětlen tento důvod ukončení pracovního poměru, že dne [datum] žalovaná s žalobcem prostřednictvím e-mailu diskutovala způsob ukončení pracovního poměru a na závěr této diskuze bylo žalobci sděleno, že pracovní poměr bude ukončen výpovědí podle § 52 písm. g/ zák. práce, neboť se žalobce dopustil závažných porušení povinností. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovanou byla diskutována možnost ukončení pracovního poměru a jeho provedení a že z této komunikace nevyplývá, že žalobce byl seznámen s důvodem výpovědi. Dne [datum] dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru. Z prohlášení zástupců žalované [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] (dále zástupce žalované [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]) vzal soud prvního stupně za prokázané, že uvedené osoby se zúčastnily videokonference ohledně využívání automobilu žalobcem k soukromým účelům, nevzal naopak za prokázané, že bylo žalobci sděleno, že s ním bude ukončen pracovní poměr. V tomto směru soud prvního stupně vyslovil pochybnosti o prohlášeních uvedených osob z důvodu jejich pracovněprávního či jiného vztahu k žalované. Z knihy jízd vzal soud za prokázané, že žalobce vykázal poslední jízdu za [anonymizováno] [rok]. Na základě takto prokázaného skutkového stavu soud prvního stupně věc posoudil podle § 50 odst. 4 a 58 odst. 1 zák. práce a uzavřel, že výpověď je neplatná, neboť v ní nebyl uveden dostatečně konkrétním způsobem uplatněný výpovědní důvod. Výpovědní důvod byl uveden pouze odkazem na § 52 písm. g/ zák. práce. Jako další důvod neplatnosti výpovědi shledal soud prvního stupně rozpor s § 58 odst. 1 zák. práce, neboť poslední vykázaná soukromá jízda byla v červenci [rok] a výpověď tak byla dána po uplynutí roční prekluzivní lhůty. Z uvedených důvodů žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Žalovaná uvedla, že se o protiprávním jednání žalobce dozvěděla [datum], téhož dne zorganizovala schůzku s žalobcem prostřednictvím [anonymizována dvě slova], jíž se zúčastnil kromě žalobce a také zástupce žalované [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále zástupce žalované [příjmení]). Na schůzce žalovaná žalobci svá zjištění prezentovala a vysvětlila, že bude muset být žalobcův pracovní poměr u žalované velmi pravděpodobně ukončen; žalobce na schůzce přiznal, že opakovaně a vědomě vykazoval cesty podniknuté k soukromým účelům jakožto cesty služební. Dne [datum] zorganizovala žalovaná další on-line schůzku a rozhodla o ukončení„ spolupráce“ se žalobcem, přičemž ze strany zástupců žalované [příjmení] a [anonymizováno] byl žalobci sdělen a vysvětlen důvod ukončení pracovního poměru. Dne [datum] žalovaná s žalobcem telefonicky a poté e-mailovou korespondencí diskutovala konkrétní způsob skončení pracovního poměru s tím, že žalovaná považuje za vhodnější výpověď podle § 52 písm. g/ zák. práce. Žalobce vůči vytýkanému porušení pracovních povinností nic nenamítal a se skončením pracovního poměru souhlasil. Dne [datum] žalovaná předala žalobci výpověď z pracovního poměru. Žalovaná odmítá tvrzení žalobce, že by poslední porušení mělo nastat v červnu či červenci [rok], neboť listina, na níž je odkazováno, je nepodepsaná, nedatovaná a zcela neznámého původu. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně tyto vady řízení: 1/ stanovisko žalobce ze dne [datum] bylo žalované doručeno až dne [datum], takže neměla možnost se k tomuto stanovisku jakkoliv vyjádřit, natož obstarat důkazní protinávrhy; 2/ jestliže soud prvního stupně předložená písemná prohlášení zástupců žalované považoval za nedostatečná, mělo se žalované dostat poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.; 3/ soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl výslechy zástupců žalované [příjmení], [anonymizována dvě slova] a MD, dále učinil nesprávný závěr o tom, že z komunikace nevyplývá, že by žalobce byl seznámen s důvodem výpovědi. Uvedené vady podle žalované způsobují nepřezkoumatelnost rozsudku. Dále žalovaná vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci co do vymezení výpovědního důvodu, když jeho přístup je nepřípustně formalistický. Žalovaná obsáhle citovala závěry označené judikatury, podle nichž je neplatná jen taková výpověď, z jejíhož textu není možné pro neurčitost či nesrozumitelnost projevu vůle dovodit, v čem spočívá skutkové vymezení výpovědního důvodu, a tedy u které nelze ani výkladem zjistit, proč byla zaměstnanci dána. Poukázala též na komentářovou literaturu k výkladu pracovněprávního jednání ve smyslu § 19 zák. práce, kdy jako nejpříznivější výklad výpovědi pro zaměstnance nelze zvolit výklad preferující neplatnost výpovědi, neboť je třeba také šetřit oprávněné zájmy zaměstnavatele. Dále poukázala na výkladová pravidla daná v § 556 a § 574 o. z. Pokud soud prvního stupně považoval za problematickou absenci skutkového vymezení důvodu ve výpovědi, je třeba přistoupit k výkladu této výpovědi za účelem zjištění skutečné vůle jednajícího a dotčených stran. Připomněla, že žalovaná s žalobcem projednávala důvody skončení pracovního poměru dlouhou dobu před podáním samotné výpovědi. Z jednání žalobce bylo zřejmé, že byl skutečně se zamýšleným výpovědním důvodem seznámen bez ohledu na jeho bližší specifikaci ve vyhotovení vlastní výpovědi. Žalovaná má za to, že výpověď ze dne [datum] byla učiněna platně, účinně a včas, a navrhla proto změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. 4. Žalobce k odvolání žalované navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, přičemž zdůraznil zejména správný názor soudu prvního stupně o tom, že předmětná výpověď je pro absenci skutkového vymezení výpovědního důvodu neplatná. Jako přiléhavou judikaturu označil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], z nichž citoval. Jako správné též označil závěry soudu prvního stupně ve smyslu § 58 odst. 1 zák. práce a z toho vyplývající prekluzi práva dát výpověď po uplynutí lhůty jednoho roku od okamžiku, kdy mělo k porušení povinnost zaměstnance dojít. 5. Následně se k vyjádření žalobce vyjádřila ještě žalovaná a k tomuto vyjádření podal další vyjádření žalobce. V těchto podáních účastníci v zásadě opakovali své předchozí názory. 6. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Nepřípadná je zdůrazňovaná námitka žalované o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, když z jeho odůvodnění lze bez větších obtíží seznat, jaké důkazy soud prvního stupně provedl, jak provedené důkazy hodnotil a jaké závěry z nich učinil, i jak tyto závěry hodnotil po právní stránce. Z podaného odvolání žalované je navíc zřejmé, že žalované nečinilo nejmenších potíží obsáhle formulovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, což svědčí o přezkoumatelnosti tohoto rozsudku. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], smyslem odůvodnění soudního rozhodnutí je především„ seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, přičemž odůvodnění soudního rozhodnutí musí účastníkům řízení umožnit seznat ty úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.“ Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu navíc měřítkem přezkoumatelnosti rozhodnutí nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud