30 CO 60/2022-127 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem, vydaným formou rozsudku pro uznání, soud prvního stupně určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce a žalované výpovědí danou žalovanou listinou ze dne [datum], která byla žalobci doručena dne [datum], je neplatné (výrok I.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Žalobce se v řízení domáhal, aby bylo určeno, že výpověď daná mu žalovanou dopisem datovaným dne [datum], je neplatná. Žalobce je u původní žalované ([právnická osoba]) zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako ředitel pobočky, s místem výkonu práce v [jméno] v [země] [anonymizováno]. Původní žalovaná doručila dne [datum] advokátovi Mgr. [jméno] [příjmení], který zastupoval žalobce v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze, sp. zn. [insolvenční spisová značka], výpověď z pracovního poměru určenou žalobci datovanou dne [datum]. Výpovědním důvodem byla nadbytečnost žalobce s ohledem na zrušení jeho pracovní pozice v [jméno] ze strany původní žalované. Právní zástupce žalobce obratem původní žalované sdělil, že není zmocněn k jednání za žalobce ohledně jeho pracovněprávního vztahu a současně uvedl, že žalobce má s ohledem na místo výkonu práce bydliště v [jméno] (Kyustendil 61, [číslo] [jméno], Bulharsko), kam mu má být výpověď doručena. Původní žalovaná však výpověď ze dne [datum] žalobci na adresu do [jméno] nezaslala, namísto toho ji zaslala prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu bydliště žalobce v České republice. Žalobce se s výpovědí ze dne [datum] seznámil až dne [datum] po návratu do místa svého bydliště v České republice, kde mu výpověď ze dne [datum] byla vhozena do schránky. Žalobce má takovýmto způsobem doručenou žalobu za neplatnou. 3. Soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 141/2020-13, vyzval původní žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. 4. Původní žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. nereagovala, soud měl proto za to, že nárok, který byl proti ní žalobou uplatňován, uznala (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), proto žalobě vyhověl a přiznal žalobci jako procesně úspěšnému účastníkovi i náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek původní žalované a současně byl na majetek původní žalované prohlášen konkurs. Insolvenční správkyní původní žalované jako dlužnice byla ustanovena společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], od [datum] pod obchodní firmou [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že předmětem daného řízení je právo postavené na roveň pohledávkám za podstatou, bylo dané řízení v souladu s § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) přerušeno okamžikem prohlášení konkursu na majetek původní žalované. Vzhledem k tomu, že žalobce následně podal návrh na pokračování ve věci proti insolvenční správkyni, soud prvního stupně v souladu s § 265 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 141/2020-43 tak, že se ode dne [datum] v řízení pokračuje, přičemž tímto dnem se účastníkem řízení místo původní žalované stala její insolvenční správkyně. 6. Proti rozsudku pro uznání podala žalovaná včasné odvolání, jež odůvodnila tím, že ve věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Dle žalované nebyla v daném případě – v době koronavirové pandemie a současně v době zahájeného insolvenčního řízení na původní žalovanou – kvalifikovaná výzva dle § 114b odst. 5 o. s. ř. namístě. Žalovaná se ke kvalifikované výzvě nevyjádřila z vážného důvodu, který předpokládá § 2 odst. 4 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby (dále jen„ lex covid“), neboť jediný jednatel původní žalobkyně pan [příjmení] byl v rozhodné době od [datum] v karanténě, když jeho partnerka [příjmení] byla dne [datum] pozitivně testována na covid. Spolu s odvoláním proto žalovaná podala i návrh na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu lex covid a žádost o zrušení rozsudku. Dále žalovaná namítala, že žaloba je zjevně bezdůvodná, a proto o ní soud prvního stupně neměl rozhodnout rozsudkem pro uznání, ale měl ji meritorně projednat. V souladu s judikaturou Ústavního soudu musí soud k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání přistupovat uvážlivě a restriktivně. Fikci uznání zpravidla nebude možné použít, pokud žalovaný není k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní, nechce nijak taktizovat a jeho jednáním nedošlo k průtahům ve věci. Původní žalovaná se nijak nebránila vyjádřit se k věci v době nouzového stavu, pouze se snažila překonat objektivní i subjektivní překážky dané tímto stavem, proto bylo vyjádření ke kvalifikované výzvě učiněno až tři dny po uplynutí soudcovské lhůty. Nicméně z následného jednání žalované v době omezené koronavirem bylo možné dospět k závěru, že se žalovaná hodlá řádně bránit nároku uplatněnému žalobou. S ohledem na uvedené tak žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc k novému projednání soudu první instance. 7. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání je nedůvodné a nemravné, když odvolací důvody žalované jsou často i vědomě nepravdivé, a proto by měl odvolací soud napadený rozsudek potvrdit. Žalovaná nemravně tvrdí, že jednatel zmeškal lhůtu z vážných důvodů, přestože je jí známo, že jednatel původní žalované [příjmení] přinejmenším dne [datum] prostřednictvím datové schránky původní žalované učinil podání Krajskému soudu v Praze k věci sp. zn. [insolvenční spisová značka]. S ohledem na uvedené je tedy tvrzení, že žalovaná v rozhodné době (kvalifikovaná výzva doručena [datum], poslední den lhůty [datum]) nemohla reagovat na kvalifikovanou výzvu z vážných důvodů předpokládaných § 2 lex covid, zcela nepravdivé. Žaloba je zcela zjevně důvodná, žalobce v ní uvedl všechna tvrzení a označil a doložil důkazy k prokázání svých tvrzení, soud prvního stupně tedy postupoval správně a v souladu s judikaturou Ústavního soudu, když rozsudek pro uznání v daném případě vydal. Dle žalobce žalovaná tímto odvoláním pouze navyšuje náklady řízení na úkor majetkové podstaty původní žalované, tedy v neprospěch věřitelů. 8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. za použití § 205b o. s. ř.), aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a shledal, že odvolání žalované není důvodné. 9. Odvolací soud předesílá, že v projednávané věci již bylo pravomocně rozhodnuto o návrzích žalované na prominutí zmeškání lhůty stanovené k vyjádření usnesením ze dne [datum] (kvalifikovaná výzva) a na zrušení rozsudku pro uznání ze dne [datum], když tyto byly usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 141/2020-114, které nabylo právní moci dne [datum], zamítnuty. V řízení bylo dle závěru soudu prvního stupně prokázáno, že původní žalovaná jednající Ing. [příjmení] se nejpozději dne [datum] mohla a měla seznámit s obsahem kvalifikované výzvy a tedy nejméně od [datum] nic nebránilo tomu, aby v dané věci bylo učiněno vyjádření ve lhůtě, jejíž poslední den připadl na [datum]. 10. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 11. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 12. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schv