30 CO 62/2022-68 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem, vydaným formou rozsudku pro uznání, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). 2. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení předmětné částky na základě tvrzení, že mezi žalobcem jakožto zaměstnancem a žalovanou jakožto zaměstnavatelem byla dne [datum] uzavřena ústní pracovní smlouva, na základě které se žalobce zavázal počínaje dnem [datum] vykonávat pro žalovanou práci na pozici [anonymizována tři slova]. Žalovaná tvrdila, že pracovní poměr zanikl ke dni [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo pravomocně určeno, že pracovní poměr žalobce nadále trvá. Žalovaná od [datum] odmítla žalobci přidělovat práci, na straně žalované vznikla překážka v práci dle § 208 zákoníku práce. Žalobce se proto domáhal náhrady mzdy dle § 208 zákoníku práce za období od [datum] do [datum], jelikož počínaje dnem [datum] mu vznikl pracovní poměr u jiného zaměstnavatele. Náhrada mzdy obnáší částku [částka]. Z důvodu neuhrazení ani části náhrady mzdy žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr dopisem ze dne [datum]. Proto se domáhal i náhrady mzdy ve výši průměrného měsíčního výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby, tj. za dobu 2 měsíců. Zde se jednalo o náhradu mzdy ve výši [částka]. A konečně se žalobce domáhal náhrady mzdy za 35,5 [anonymizováno] nevyčerpané dovolené ve výši [částka]. 3. Soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby se ve lhůtě [anonymizována dvě slova] písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. 4. Žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. nereagovala, soud měl proto za to, že nárok, který byl proti ní žalobou uplatňován, uznala (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), proto žalobě vyhověl a přiznal žalobci jako procesně úspěšnému účastníkovi i náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jež odůvodnila tím, že ve věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Namítala, že datová zpráva obsahující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (s výzvou dle § 114b odst. 1 o. s. ř.) byla určena adresátovi do vlastních rukou. Do datové schránky žalované se však v rozhodnou dobu nepřihlásil jednatel společnosti [jméno] [příjmení], který jako statutární orgán žalované měl jediný oprávnění přijímat písemnosti doručované datovou schránkou do vlastních rukou, nýbrž paní [jméno] [příjmení], která se žalovanou spolupracuje pouze externě a není oprávněna přebírat poštu určenou žalované do vlastních rukou. Oprávněná osoba [jméno] [příjmení] se jako jednatel žalované nacházel v inkriminované době na služební cestě a předmětná kvalifikovaná výzva se tak nedostala do jeho dispoziční sféry. Podle § 17 odst. 3 zákona 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, platí, že„ dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu“. Oprávnění k přístupu do datové schránky se tak v zásadě rozlišuje podle toho, zda je konkrétní osoba, která datovou zprávu stáhla oprávněna k přístupu ke zprávám s tzv.„ červeným pruhem“, tedy ke zprávám do vlastních rukou adresáta. Taktomu však v daném případě nebylo a proto datová zpráva, která v usnesení obsahovala kvalifikovanou výzvu žalované k vyjádření k žalobě dle § 114b o. s. ř. a která mohla být v tomto případě účinně doručena pouze jednateli žalované, nebyla doručena řádně, protože byla doručena osobě, která nebyla k jejímu přijetí oprávněna. Ve věci proto nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když v době jeho vydání neuplynula a ani nemohla uplynout lhůta dle § 114b odst. 2 o. s. ř. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobce ve svém obsáhlém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. za použití § 205b o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné. 8. Odvolací soud přitom jednal v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované poté, co nevyhověl její žádosti o odročení jednání. Tuto žádost žalovaná odůvodnila nemocí a pracovní neschopností svého jednatele. V nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout - jak vyplývá z ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. - jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání (dalšího jednání). Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, totiž nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat„ důležitý důvod“; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dle odvolacího soudu nemoc jednatele žalované není nutně bez dalšího důvodem vedoucím k závěru o odročení jednání. Jak opakovaně vyslovil i Nejvyšší soud, důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. V daném případě ze žádosti žalované o odročení nevyplývá, že by u žalované (právnické osoby) neexistovala např. osoba jejího zaměstnance, která by mohla za žalovanou jednat na základě pověření ve smyslu § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Navíc v jednání žalované lze spatřovat i obstrukční rysy, kdy nelze přehlédnout, že ke dni rozhodování odvolacího soudu se žalovaná nikdy věcně nevyjádřila k samotné žalobě. Lze tedy shrnout, že i když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k procesním obstrukcím (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). 9. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 10. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 11. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 12. K námitkám žalované odvolací soud předně uvádí, že v případě rozsudku pro uznání jsou dle § 205b o. s. ř. přípustnými odvolacími důvody (vyjma důvodů týkajících se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo obsazení soudu, která však žalovaná nenamítala) pouze skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání dle § 153a odst. 1 o. s. ř. 13. Ve vztahu k napadenému rozsudku je pole přezkumu odvolacího soudu limitováno výhradně kritérii § 205b o. s. ř. Rozsudek pro uznání nebyl vydán po provedeném dokazování, ale za splnění zákonných předpokladů. Proto se odvolací soud může zabývat jedině splněním předpokladů pro jeho vydání (§ 153a o. s. ř.) Odvolací soud tak není vázán odvolacími důvody a přezkoumává napadený rozsudek jen z hlediska ustanovení § 205b o. s. ř., bez ohledu na to, jaký odvolací důvod odvolatel sám uplatnil. 14. Odvolání žalované je vystavěno na argumentu, že usnesení s výzvou dle § 114b odst. 1 o. s. ř. jí nebylo doručeno do vlastních rukou, neboť do její da