35 CO 9/2022-125 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), jakož i na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku [částka] (výrok II.), to vše v pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Konstatoval, že žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že zjistila, že vozidlo [registrační značka], [příjmení]: WV1ZZZ2DZ3H003082, jehož vlastníkem i provozovatelem je žalovaný, nemělo v období ode dne [datum] do [datum], tj. po 301 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu. Veškeré argumenty žalovaného ohledně nepojistitelnosti vozidla pak žalobkyně nemůže brát v úvahu, neboť by muselo dojít k naplnění některé ze zákonných výjimek z povinnosti mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, k čemuž však nedošlo. Stejně tak nepostačuje sjednání všeobecného pojištění vlastníka vozidla. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovaného k úhradě příspěvku ve výši [částka] skládajícího se z příspěvku stanoveného součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby ([částka]) pro daný druh vozidla počtem dní, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, žalobkyně má dále nárok na náhradu nákladů na uplatnění příspěvku v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání ve výši [částka]. 3. Žalobkyně se s ohledem na vše výše uvedené domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. 4. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že předmětné vozidlo zakoupil bez pravidelné technické prohlídky a nejspíše po havárii. Při kontrole STK bylo zjištěno, že na vozidle nesouhlasí identifikátor a z toho důvodu nemůže být vozidlo provozované. Žalovaný ihned oslovil prodávajícího a chtěl odstoupit od koupě, ale prodávající slíbil, že dá vše do pořádku, což se doposud nestalo. Vozidlo je umístěno v servisu a není provozováno. Podle nálezu Ústavního soudu provozování znamená faktické užívání vozidla v rámci pozemních komunikací, přičemž vlastník vozidla má možnost prokázat, že vozidlo na pozemních komunikacích fakticky užívat nemohl. Kromě uvedeného má žalovaný sjednané pojištění z pojistky TREND SMT [číslo] – Standardní pojištění podnikatelských rizik, kde v podmínkách zvláštní části – pojištění odpovědnosti v čl. XI bod 3 a bod 4 vysvětleno, že pojištěné vozidlo je touto smlouvou pojištěno i na pojištění odpovědnosti za škodu. Vozidlo tak stojí na soukromém pozemku a je již jednou pojištěno. Vše uvedené již žalovaný opakovaně sděloval přímo žalobkyni v reakci na výzvy k úhradě pojistného. Z uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby. 5. Soud I. stupně provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný je vlastníkem vozidla [registrační značka], [příjmení]: WV1ZZZ2DZ3H003082 (prokázáno informací z registru silničních vozidel). Vozidlo nemělo v období ode dne [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (prokázáno nespornými tvrzeními účastníků). Pojistnými smlouvami [číslo] [číslo] uzavřenými mezi žalovaným a [právnická osoba] není povinné ručení vozidla kryto (prokázáno zprávou pojišťovny Kooperativa ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně v celkové výši [částka] (prokázáno výzvami, upomínkami). Žalovaný byl o úhradu dlužné částky upomínán (prokázáno upomínkami, předžalobní upomínkou včetně podacího archu). 7. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud I. stupně hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (díle jen„ zákon o povinném ručení“). 9. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o povinném ručení, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 10. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Příspěvek se podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku [částka]). Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (podle ustanovení § 2a vyhlášky činí výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [částka]). 11. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný neměl v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V souladu s výše uvedeným ustanovením § 4 zákona o povinném ručení je tak žalovaný povinen žalobkyni uhradit příspěvek za každý den porušení své povinnosti mít pojištění sjednáno. 12. Žalovaný namítal, že vozidlo není provozováno a je umístěno v servisu na soukromém pozemku. Odkazoval na rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle které pokud je relevantními důkazy prokázáno, že vozidlo nebylo v rozhodném období provozováno, nelze po jeho majiteli (provozovateli) vyžadovat úhradu příspěvku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1207/15 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2221/13). Rozhodnutí, na která žalovaný odkazoval, však již nejsou aktuální, neboť se vztahovala k ustanovení § 1 zákona o povinném ručení ve znění [účinnost]. Od [datum] je shora citovaným ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona o povinném ručení stanovena povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla všechna vozidla zapsaná v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Je tedy nerozhodné, zda je vozidlo provozováno či nikoli. Cílem této novelizace bylo podle důvodové zprávy„ dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které bude nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti“. Účelem navrhované úpravy je také zjednodušení určení, zda je nebo není dána povinnost pojištění, a snaha předejít celé řadě soudních sporů ([příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, marg. [číslo]). 13. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že vozidlo je pojištěno pojistnými smlouvami [číslo] které má uzavřen servis, ve kterém je vozidlo umístěno, k tomu soud I. stupně uvedl, že se jedná o všeobecné pojištění podnikatelských rizik, na které nelze pohlížet jako na zákonem vyžadované povinné ručení. Ostatně sama pojišťovna k dotazu soudu sdělila, že uzavřeným pojištěním není povinné ručení kryto. Skutečnost, že na vozidle jsou rozdílné identifikátory, a proto je dle tvrzení žalovaného nepojistitelné, je v daném kontextu nerozhodná. 14. Soud I. stupně tedy shrnul, že vzhledem k tomu, že vozidlo žalovaného nemělo sjednáno povinné ručení ani nesplňovalo některou z výjimek z povinnosti mít sjednané pojištění, vznikla žalovanému povinnost hradit žalobkyni dle zákona o povinném ručení příspěvky nepojištěných, které v předmětném období od [datum] do [datum] činí [částka] (301 dní x [částka]), a náklady na vymáhání tohoto příspěvku ve výši [částka], což neučinil. Ze všech uvedených důvodů proto žalobě vyhověl. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 14