36 CO 213/2022-125 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I) a uložil neúspěšnému žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II). 2. Rozhodl tak o peněžitém nároku žalobce na doplacení odkupného, kterého se domáhal v souvislosti se zánikem [anonymizováno]. Dospěl k závěru, že smlouva o životním [anonymizováno] je sice absolutně neplatná, a vzájemná plnění jsou tak bezdůvodným obohacením, avšak nárok žalobce na vrácení poskytnutého plnění je pro marné uplynutí tříleté objektivní promlčecí lhůty promlčen. Žalovanou uplatněná námitka promlčení je proto důvodná, a žalobě tedy nelze vyhovět. 3. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli [datum] pojistnou smlouvu [číslo] označenou„ [anonymizována čtyři slova]“ s počátkem [anonymizováno] od [datum] a pojistnou dobou [anonymizováno] let. Po dobu trvání pojistné smlouvy žalobce uhradil žalované na pojistném [částka]. [anonymizováno] zaniklo [datum] z důvodu neplacení běžného pojistného. Žalovaná poté dne [datum] žalobci vyplatila [částka]. Ze smluvních ujednání nelze určit konkrétní výši či způsob stanovení nákladů – počátečních a správních – jež byla žalovaná oprávněna strhávat z běžného pojistného, neplyne z ní ani způsob výpočtu rizikového pojistného. Dostatečně určitá nejsou rovněž ujednání o odkupném, když jeho výše měla být stanovena pojistitelem podle pojistně technických zásad s tím, že se jedná o část nespotřebovaného pojistného ukládaného pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého [anonymizováno], přičemž tyto obecně konstatované technické zásady nejsou součástí pojistné smlouvy. Žalobce se o aktuálním stavu pojistné smlouvy a hodnotě odkupného ve výši [částka] dozvěděl z dopisu žalované ze dne [datum] (roční přehled pojistné smlouvy). Dne [datum] zaslal žalované výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s tím, že pojistnou smlouvou považuje za absolutně neplatný právní úkon. Dne [datum] pak podal k [anonymizována dvě slova] návrh na zahájení řízení o vyslovení neplanosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím. [anonymizována dvě slova] nálezem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] [rok], shledal pojistnou smlouvu absolutně neplatnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši [částka]; ve zbylém rozsahu [částka] návrh zamítl. Toto rozhodnutí nenabylo právní moci, když žalobce po jeho vydání vzal návrh v plném rozsahu zpět a [anonymizována dvě slova] nález zrušil a řízení zastavil. 4. Uvedená zjištění hodnotil zejména dle § 2, § 3 písm. x), § 4 odst. 4 a § 54 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“), platnost pojistné smlouvy, existenci bezdůvodného obohacení i běh promlčecích lhůt pak posuzoval v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník podle § 37, § 41, § 107 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). 5. Dospěl k závěru, že vzhledem k neurčitosti ujednání o počátečních a správních nákladech, rizikovém pojistném a odkupném, která nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva jako celek od počátku absolutně neplatná (§ 37, § 41 obč. zák.). Účastníci jako smluvní strany neplatné smlouvy tak byli povinni si podle zásad bezdůvodného obohacení vrátit vzájemná plnění (§ 457 obč. zák.), přičemž k promlčení jejich nároků došlo za dva roky ode dne, kdy se dozvěděli, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jejich úkor obohatil, nejpozději však za tři roky od doby, kdy k němu došlo (§ 107 obč. zák.). Námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal důvodnou s tím, že objektivní tříletá promlčecí doba ve smyslu ust. § 107 odst. 2 obč. zák. marně uplynula, když počala běžet faktickým zaplacením každého pojistného s tím, že dobou rozhodnou pro běh promlčecí doby je okamžik uzavření pojistné smlouvy. V té době byl žalobce seznámen s neurčitými a nesrozumitelnými smluvními ujednáními, které způsobovaly neplatnost smlouvy. Nejzazším okamžikem, kdy se dozvěděl o skutečnostech způsobujících neplatnost je pak moment, kdy vyzval žalovanou o vydání bezdůvodného obohacení právě z důvodu absolutní neplatnosti pojistné smlouvy ([datum]). Za situace, kdy pojistné zaplacené tři roky před podáním žaloby je již promlčeno (žaloba byla podána [datum]) a žalobce po tomto datu žádné další pojistné neuhradil, nevznikl mu nárok na jeho vrácení. Námitku promlčení nemravnou neshledal. Konstatoval, že nelze z žádného zjištění dovodit, že by její uplatnění žalovanou bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor žalovaného, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby by byl vůči žalobci nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem, charakterem uplatňovaného práva a důvody, pro které právo nebylo uplatněno včas (viz rozsudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]). Žalobu jako nedůvodnou proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Ohradil se zejména proti závěru o promlčení žalobního nároku, když akcentoval spotřebitelskou povahu smluvního vztahu, způsob sjednání smlouvy, dostatečnou netransparentnost a neurčitost smluvních ujednání. Tyto skutečnosti byly příčinou jeho značného znevýhodnění, které mělo za následek jeho výrazně slabší právní postavení (nerovnováhu v právech a povinnostech stran) oproti žalované, která naopak jako profesionál smlouvu výhradně sama koncipovala, aniž by mu jako spotřebiteli bylo umožněno do obsahu či smluvních ujednání jakkoliv zasáhnout. Namítl, že rozsudek je v rozporu s evropským právem a rozhodovací praxí [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace], který při řešení obdobného případu (vrácení plnění z neplatné úvěrové smlouvy) uzavřel, že z důvodu ochrany slabšího spotřebitele není aplikace objektivní tříleté lhůty prakticky možná (nezačala běžet), popř. k ní soud nemůže ve smyslu ust. § 3 obč. zák. přihlížet. Poukázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], s tím, že v tomto rozhodnutí dovolací soud konstatoval, že počátek běhu subjektivní dvouleté lhůty je možný zvažovat až od okamžiku, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení, tedy v momentu, kdy si mohl učinit úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši. Vědomost o konkrétních skutkových okolnostech, které mají vliv na absolutní neplatnost smlouvy, a tedy i vznik bezdůvodného obohacení v době zvažované soudem prvního stupně však neměl, a ani jako právní laik nemohl mít. Závěr o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, vystavěný soudem na domněnce jejich znalosti, není proto dostatečný a správný. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadené konečné meritorní rozhodnutí tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná mu i plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. 7. Žalovaná setrvala na své obranné argumentaci, kterou v polemice s odvolacími námitkami zčásti zopakovala či parafrázovala. Zdůraznila, že odvolací námitky ohledně nevyváženosti smlouvy jsou jen obecného charakteru, když chybí konkrétní tvrzení, v čemž odvolatel danou nerovnováhu spatřuje. Proto také nepředkládá ani neoznačuje jediný důkaz, který by absentující konkrétní tvrzení prokazoval. K počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pak uvedla, že vědomost o konkrétních skutečnostech způsobujících neplatnost smlouvy, nelze zaměňovat se znalostí právní kvalifikace a erudicí jedné ze smluvních stran si závěr o vzniku bezdůvodného obohacení na jejich základě učinit. Zopakovala rovněž, že k promlčení uplatněného nároku došlo vlivem marného uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby. Za situace, kdy nejpozději [datum] žalobci byly známy informace o aktuálním stavu pojistné smlouvy, na což reagoval požadavkem na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti pojistné smlouvy a svého požadavku se začal domáhat i v řízení před [anonymizována dvě slova], musel si být již koncem roku [rok] existence bezdůvodného obohacení vědom. Navrhla proto, aby odvolací soud zamítavý rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí pak v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkla