36 CO 358/2022-321 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zrušil soud prvního stupně podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa], postavené na pozemcích parc. [číslo] s podílem ve výši [číslo] na společných částech budovy, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce], a k pozemkům parc. [číslo] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce], a uvedené nemovitosti se přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému částku [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]). O nákladech státu rozhodl tak, že žalobce a žalovaný jsou povinni zaplatit každý jednu polovinu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku, a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 do 15 dnů od právní moci samostatného rozhodnutí, kterým výše těchto nákladů bude stanovena (výrok V). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa], postavené na pozemcích, parc. [číslo] s podílem ve výši [číslo] na společných částech budovy, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce], a k pozemkům parc. [číslo] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též„ předmětný byt“). Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, a to zejména proto, že nejsou schopni se dohodnout na způsobu užívání společných věcí ani na správě společné věci. Žalobce se opakovaně pokoušel se žalovaným dohodnout na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak, že se výlučným vlastníkem shora uvedených [anonymizováno] stane žalovaný, který na žalobce převede družstevní podíl na [anonymizována dvě slova] [ulice] – [ulice], jehož je členem. Žalovaný družstevní byt, jehož je nájemcem, neužívá a pronajímá jej. Po zjištění, že žalovaný má vůči [anonymizováno] závazky z neplacení nájemného, přestal žalovaný s žalobcem komunikovat. S ohledem na uvedené navrhoval žalobce zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětnému bytu tak, že se stane jeho výlučným vlastníkem, neboť žalovaný je nájemcem družstevního bytu a má možnost svoji bytovou potřebu uspokojit jinak, zatímco žalobce disponuje dostatečnou finanční částkou na vypořádání spoluvlastnického podílu, když obvyklá cena předmětného bytu je stanovena částkou [částka]. V průběhu řízení žalobce pak rozšířil svůj nárok o tzv. širší vypořádání a požadoval úhradu nákladů vynaložených v souvislosti s předmětným bytem, jak bylo specifikováno v podání ze dne [datum]. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v bodech 3 až 27 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu, pokud jde o otázku samotného zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětného bytu včetně podílů na společných částech domu a pozemku, a to v poměru vyplývajícím z výpisu z [anonymizována dvě slova]. Vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě narušeny, žalobce nechce ve spoluvlastnictví s žalovaným nadále setrvávat a navrhuje proto zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, že by se on stal výlučným vlastníkem předmětného bytu a žalovaného by vyplatil. Žalovaný však s ohledem na citové pouto k předmětnému bytu požadoval též jeho přikázání do svého výlučného vlastnictví. Soud prvního stupně též zjistil, že žalobce k vyplacení vypořádacího podílu disponuje částkou cca [částka], žalovaný pak částkou [částka], přičemž hodnota předmětného bytu včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku činí [částka]. 4. K otázce širšího vypořádání učinil soud prvního stupně tato zjištění: Žalobce zaplatil za žalovaného ve prospěch [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] – [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“) částku [částka]. U Obvodního soudu pro Prahu 5 probíhalo řízení pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se [anonymizováno] domáhalo po žalobci a žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Toto řízení bylo zastaveno a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce za bránění svého práva vynaložil částku [částka]. V rámci dědického řízení po matce účastníků vedeného pod sp. zn. [spisová značka] žalobce zaplatil částku [částka], dědické řízení bylo pravomocně skončeno ke dni [datum]. Z tržního posouzení předmětného bytu vyplývá bezdůvodné obohacení za leden 2018 až červen [rok] (správně zřejmě až [anonymizováno] [rok]) ve výši [částka]. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § [číslo] odst. [anonymizováno], § [číslo] odst. [anonymizováno] a 2, § [číslo] odst. [anonymizováno], § [číslo], § [číslo] odst. [anonymizováno] a 2, § 1147 a § 1148 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 6. Konstatoval, že v daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky společné věci a že se nedohodli o rozdělení společné věci, přičemž tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. Sporná byla otázka, jakým způsobem má být spoluvlastnictví vypořádáno. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že v tomto případě může zrušit spoluvlastnictví dle § 1143 o. z., neboť v řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky bytové jednotky a o zrušení spoluvlastnictví se nedohodli. 7. Soud prvního stupně neshledal žádné překážky, které by bránily vypořádání spoluvlastnictví, tzn. že by bylo žádáno o vypořádání v nevhodné době nebo k újmě jednoho ze spoluvlastníků. Zabýval se tedy dále otázkou, jakým způsobem spoluvlastnictví vypořádat. Prvním zákonným způsobem, jakým může soud vypořádat zrušené spoluvlastnictví, je rozhodnutí o rozdělení společné věci dle § 1144 o. z. K tomu uvedl, že závěr o tom, zda věc, která je předmětem spoluvlastnictví, lze či nelze rozdělit, závisí výlučně na povaze věci, jejím účelovém určení a může záviset i na dalších okolnostech, které se týkají věci samotné. Případné rozdělení společné věci však nesmí být na újmu osobě, která má ke společné věci věcné právo, a že musí být zákonným způsobem naloženo s věcnými právy a služebnostmi. Při rozdělení soud nemusí přihlížet ani k velikosti spoluvlastnických podílů, oproti předchozí úpravě zákonem č. 40/1964 Sb., ani k účelnému využití věci, kdy rozhodné je to, zda věc má jako celek sloužit určitému účelu (§ 1142 odst. 1 o. z.) Vedle posouzení, zda lze věc rozdělit při dodržení pravidel stanovených § 1142 o. z. a dodržení pravidel na ochranu třetích osob při rozdělení společné věci dle § 1150 až 1153 o. z., musí soud zkoumat především to, zda rozdělením společné věci nedojde k podstatnému snížení její hodnoty. Podstatné snížení hodnoty zřejmě nemusí nutně znamenat jen snížení ceny věci ve smyslu § 492 odst. 1 o. z., ale také omezení nebo zbavení možností jejího řádného užívání, funkčnosti nebo účelného využití, což by mělo odpovídat smyslu a účelu této normy. Dospěl proto k závěru, že bytovou jednotku nelze rozdělit, aniž by tím nedošlo ke snížení její hodnoty s ohledem na nemožnost bytovou jednotku rozdělit bez vynaložení vysokých nákladů. V úvahu tedy přichází přikázat věc do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků dle § 1147 o. z. za přiměřenou náhradu. Základem pro přiměřenou náhradu je hodnota věci, tedy cena obvyklá (§ 492 odst. 1 o. z.). Věc uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný nemá dostatečné finanční prostředky na poskytnutí přiměřené náhrady žalobci a zároveň následnou správu předmětného bytu, považoval soud prvního stupně za nejvhodnější přikázat předmětný byt v souladu s § 1147 o. z. do vlastnictví žalobce, který disponuje dostatečným zůstatkem na bankovním účtu k poskytnutí přiměřené náhrady žalovanému, aniž by tím ohrozil následující úhrady za správu nemovité věci a hospodaření