39 CO 160/2022-173 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] z titulu mezi účastníky ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalobce poskytl žalovanému ve dnech [datum] až [datum] finanční částky, které ve svém souhrnu dávaly částku [částka], přičemž část zápůjčky ve výši [částka] mu žalovaný vrátil. 3. Žalovaný s nárokem nesouhlasil a bránil se proti němu tvrzením, že předmětná částka nebyla zápůjčka, nýbrž poskytnutá investice do [právnická osoba] s.r.o, [IČO], v níž je jednatelem a společníkem, o čemž svědčil i fakt, že peníze byly zasílány žalobcem na účet této společnosti. 4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinami, kdy považoval za nadbytečné doplnit dokazování výslechem obou účastníků, svědkyně (matky žalovaného) a dalších neupřesněných svědků, účetnictvím žalovaného, výpisy z osobních účtů žalovaného a znaleckým posudkem k posouzení manipulace s komunikací mezi účastníky řízení přes aplikaci WA (WhatsApp), vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaný jsou bývalými partnery. V době trvání jejich partnerství žalobce poskytl žalovanému celkem částku [částka], a to konkrétně v období od [datum] do [datum]. Žalobce peníze poskytoval žalovanému jako svému příteli, fyzické osobě, neboť se žalovaný ocitl v určitých životních nesnázích, v důvěře, že mu je žalovaný vrátí. Peníze poslal žalobce žalovanému na účet, který mu žalovaný sdělil, jednalo se o účet vedený na jméno [právnická osoba] s.r.o., v níž žalovaný působí jako jednatel. Jediným společníkem této společnosti je t1 group s.r.o., jejímž jednatelem je žalovaný, základní kapitál společnosti činí [částka] a společnost má od [datum] vymazán předmět podnikání. Žalovaný žalobci vrátil celkem částku [částka], zbytek zapůjčené částky mu nevrátil. Následně došlo mezi partnery k rozchodu a žalobce zaslal žalovanému dne [datum] (e-mailem) a dne [datum] poštou výzvu k vrácení finančních prostředků a současně jej vyzval k podepsání splátkového kalendáře; celková částka k vrácení činila [částka]. Žalovaný se vrácení částky nebránil, opakovaně žalobci sliboval prostřednictvím e-mailu (z [datum]) i prostřednictvím aplikace WA, že mu dlužnou částku vrátí. Následně již na výzvy k sepsání uznání dluhu a splátkového kalendáře přestal reagovat. Právnímu zástupci žalobce sdělil, že s žalobcem žádnou smlouvu tohoto typu neuzavřel a jemu osobně žalobce žádné finanční prostředky nepůjčil. Neeviduje proto žádný závazek vůči žalobci. Z obsahu komunikace je zřejmé, že e-mail ze dne [datum] obsahující výzvu žalobce k vrácení finančních prostředků žalovaný obdržel. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc s odkazem na § [číslo], § 2393 odst. 1 o. z. a § 6 odst. 1, 2 o. z. Nejprve se soud I. stupně zabýval žalovaným vznesenou námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace, když podle žalovaného byly peněžní prostředky investovány do [právnická osoba] s.r.o., na jejíž účet byly peněžní prostředky poskytnuty. Tato verze se však soudu I. stupně jevila jako nevěrohodná, a to i poté, co žalovanému podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytl poučení, zejména stran doplnění tvrzení ohledně konkrétního investičního záměru žalobce do této společnosti, na což nebyl žalovaný schopen adekvátně reagovat, když toliko uvedl, že jde o blíže nespecifikované provozní náklady a mzdové výdaje s tím, že konkrétní investice je předmětem obchodního tajemství. Žalovaný podle názoru soudu I. stupně neunesl břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní. Soudu I. stupně se jako vnitřně rozporné jevilo i tvrzení žalovaného, že žalobci měl být vyplácen podíl na zisku řádově v letech nekonkrétně určených, zatímco některé platby poskytnuté žalobcem mu vrátil ještě týž den. Obdobně pak skutečnost, že by žalobce investoval do společnosti, která má od května 2021 vymazán z obchodního rejstříku předmět podnikání a jejíž základní kapitál tvoří částka [částka]. Soud I. stupně naopak dospěl k závěru, že žalobce posílal žalovanému jako fyzické osobě finanční částky, neboť v té době byli účastníci řízení partneři a žalobce se proto žalovanému pokusil finančně vypomoct, bez ohledu na skutečnost, že se peníze reálně ocitly v dispozici [právnická osoba] s.r.o. Dále soud I. stupně posoudil jednání žalovaného, který následně informace o účtu dané společnosti využil a svou obranu založil na tvrzení, že částky byly poskytnuty právnické osobě, nikoliv jemu, jako nepoctivé jednání, které nemůže požívat právní ochrany podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. Nad to, tato obrana žalovaného nemá podle soudu I. stupně oporu v provedeném dokazování. Ani další argument žalovaného, že zaplatil nadstandardní cenu zájezdu na Maledivy, dovolené v Rakousku, na Mauriciu, což odpovídá dobré finanční situaci, nemůže podle soudu I. stupně obstát. Naopak nelze vyloučit, že žalovaný se ocitl ve špatné finanční situaci právě z důvodu, že měl v době trvání vztahu s žalobcem (a pravděpodobně před ním i po něm) nadstandardní výdaje. Ani skutečnost, že snad [právnická osoba] s.r.o. poskytnuté finanční prostředky zaúčtovala do svého účetnictví, nemůže, jak naznal soud I. stupně, vyvrátit soubor listinných důkazů, který tvoří uzavřený celek a jehož závěrem je, že žalobce poskytl finanční prostředky žalovanému jako fyzické osobě k překlenutí jeho finanční tísně (která mohla být způsobena i působením ve vícero právnických osobách). Soud I. stupně proto uzavřel, že úmyslem žalobce nebylo poskytnout zápůjčku právnické osobě ani se podílet na investování do některé ze společností, ve kterých žalovaný působí jako statutární orgán, ale poskytnout finanční prostředky jako zápůjčku k překlenutí nespecifikovaných finančních problémů žalovanému jako osobě fyzické. Tedy, mezi účastníky řízení byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, které byly vypovězeny dopisem žalobce ze dne [datum]. Splatnost jednotlivých zápůjček nastala uplynutím lhůty 6 týdnů a následně se žalovaný dostal do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutou částku nevrátil, uznal jej soud I. stupně k dané povinnosti včetně uhrazení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. 6. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady zastoupení advokátem spočívající v odměně advokáta za 7 úkonů právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), náhrada hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po [částka] a náhrada za DPH ve výši 21 %, tj. celkem [částka]. 7. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně odvoláním, ve kterém namítal, že na základě provedených důkazů dospěl soud I. stupně k nesprávným skutkovým zjištěním, když navíc neprovedl žalovaným navrhované důkazy a věc také nesprávně právně posoudil. Jsou tak naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Podle přesvědčení žalovaného není žalovaný ve věci pasivně legitimován, když [právnická osoba] s.r.o. uznala uvedený závazek vůči žalobci a tento rovněž eviduje ve svém účetnictví. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že uvedené finanční prostředky byly zapůjčeny této společnosti, kterou žalovaný ovládá, nikoli žalovanému jako fyzické osobě (viz vzájemná e-mailová komunikace). Žalobce také musel vědět, na jaký účet (tj. komu) finanční prostředky posílá, když tyto byly poskytnuty opakovaně. Příjemcem finančních plateb je proto [právnická osoba] s.r.o., na jejíž bankovní účet byly zaslány, a tudíž povinnost k jejich vrácení svědčí této společnosti, nikoli žalovanému. Žalobce poskytl dané částky této společnosti, když se mu žalovaný svěřil o finančních problémech [právnická osoba] s.r.o. a žalobce se proto rozhodl do této společnosti investovat, přičemž s odstupem času měla být investice žalobci navrácena a rovněž mu měl být vyplacen podíl na zisku. Dále žalovaný sdělil, že je to naopak žalobce, který musí nést břemeno tvrzení a břemeno důkazní, kdy tento netvrdil, natož aby prokázal, nevědomost o tom, že finanční prostředky neposkytoval této společnosti, nýbrž žalovanému. Žalovaný se necítí být zavázán vůči žalobci osobně, tedy jako fyzická osoba. Podle názoru žalovaného je tak nutné postavit na jisto, zda šlo o investici nebo o zápůjčku, přičemž žalovaný nadále tvrdí, že se jednalo o investici do [právnická osoba] s.r.o., kdy tato svůj závazek uznala co do důvodu a výše. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stup