39 CO 194/2022-98 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], úrokem ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu co úroku ve výši 16,9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Současně vyslovil, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky (výrok III.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo]. Na základě této smlouvy mu byl poskytnut úvěrový rámec do výše [částka] s tím, že se zavázal čerpanou částku splácet s minimální splátkou měsíčně z čerpaných prostředků. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný svou povinnost neplnil řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné, a to na základě produktových podmínek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na [právnická osoba], a. s., a následně na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzvala, avšak bezúspěšně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud prvního stupně dále konstatoval, že jelikož bylo ve věci možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, kdy účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. nijak nereagoval, postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce na kliknutí [číslo], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou se zavázal vrátit včetně dohodnutých poplatků, přičemž byla sjednána úroková sazba 16,9 % ročně jakožto pevná částka. Celková částka, kterou měl žalovaný splatit, činila [částka]. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy, když nesplácel úvěr řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně platně postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], a. s., která ji následně postoupila na žalobkyni. V rámci oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu plynoucího ze smlouvy [číslo]. Žalovaný požadovanou částku neuhradil ani po postoupení pohledávky, a to ani v návaznosti na upomínku, v níž byl upozorněn na možnost podání žaloby. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o. z.“), a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Konstatoval, že podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. Žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě dlužnou částku, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků a úroků z prodlení (§ [číslo], § 1970 o. z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud prvního stupně vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud prvního stupně s ohledem na uvedené žalobce vyhověl (výrok I.) vyjma požadovaných úroků po splatnosti, kdy shledal, že v tomto směru nebyl nárok uplatněn po právu, neboť úrok byl sjednán jako pevný, byla smluvena pravidelná měsíční splátka a též celková částka, kterou se žalovaný zavázal splatit. Požadavek na další platby v podobě úroku po zesplatnění by podle jeho názoru znamenaly, že žalovaný„ přeplatí“ nad rámec pevně stanovené částky, kterou měl zaplatit. 8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla v řízení úspěšná. 9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání směřující do výroku II., kterým soud prvního stupně zamítl požadovaný úrok ve výši 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Poté, co rekapitulovala závěry soudu prvního stupně, se kterými vyjádřila nesouhlas, odkázala nejprve na čl. VI. smlouvy o půjčce na kliknutí s tím, že žalovaný se v něm zavázal platit bance ode dne poskytnutí úvěru až do úplného a konečného splacení jistiny úvěru úrok z čerpané a dosud nesplacené půjčky na kliknutí ve výši stanovené prostřednictvím úrokové sazby dle čl. II. smlouvy o úvěru. Dovozovala, že žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 16,9 % p. a. až do úplného uhrazení jistiny úvěru, k čemuž doposud nedošlo. Podle jejího názoru je toto ujednání standardním ustanovením ve všech smlouvách o spotřebitelském úvěru. Poukázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. S odkazem na ust. § 2399 odst. 2 o. z. uvedla, že úvěrovaný je povinen platit úroky za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Žalovaný je jak dle zákonného ustanovení, tak smluvního ujednání, povinen platit úroky po celou dobu, kdy dluží uhradit zbývající poskytnutou částku. Zdůraznila, že dle komentářové literatury„ celková částka úroků, kterou může úvěrující za určitých okolností od úvěrovaného požadovat, je limitována ust. § 1805 odst. 2 o. z., podle kterého věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky již činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky; ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náležejí.“ Shrnula s ohledem na uvedené, že jí náleží smluvní úrok i za předpokladu, že by výše tohoto úroku činila celkovou částku přesahující jistinu. Navrhovala, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení spolu s náhradou nákladů řízení před soudy obou stupňů. 10. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil při jednání odvolacího soudu dne [datum] pouze tak, že opakovaně zdůrazňoval, že je dlouhodobě nezaměstnaný. Dalších výhrad neměl, kdy současně uvedl, že poté, co si zajistí zaměstnání, hodlá dluh žalobkyni začít splácet. Poukazoval taktéž i na tíživou situaci v době pandemie. 11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu a v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům. 12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 14. Podle ust. § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 15. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že předmětem přezkumu odvolacím soudem byl pouze výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutého úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 148 018/ [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, když výrok I. o věci samé, nedotčený odvoláním, nabyl samostatně právní moci (ust. 206 o. s. ř.). V této souvislosti soud prvního stupně uzavřel, že nárok spočívající v úrocích po splatnosti není důvodný, když byl sjednán jako pevný, sjednána byla pravidelná měsíční splátka a taktéž celková částka, kterou se žalovaný zavázal splatit. Požadavek další platby v podobě úroku po zesplatnění by znamenaly, že žalovaný„ přeplatí“ nad rámec pevně stanovené částky, kterou měl zaplatit. 16. Odvolací soud se s uvedeným názorem soudu prvního stupně neztotožnil, kdy zcela přisvědčil argumentaci žalobkyně, obsažené v odvolání. 17. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a