39 CO 27/2022-171 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu na určení, kterou se žalobce domáhal, že je výlučným vlastníkem jednotky [číslo] (nebytového prostoru – ateliéru) umístěné v 5. patře domu [adresa] ([ulice a číslo]) v k. ú. [obec], obec Praha (sestávající z místnosti o podlahové ploše 18,5 m2, z místnosti o podlahové ploše 14,2 m2, z předsíně o podlahové ploše 7,0 m2, ze záchodu o podlahové ploše 0,9 m2, z komory o podlahové ploše 4,3m2 a z komory o podlahové ploše 6,2 m2; celková podlahová plocha jednotky 51,1m2, po zaokrouhlení 51 m2; k jednotce patří podlahová krytina a stropní vystrojení místností, nenosné příčky a vnitřní dveře a okna uvnitř jednotky, jakož i vnitřní strany vstupních dveří do jednotky včetně zárubní a vnitřní strany vnějších oken; k jednotce dále patří vnitřní rozvody elektřiny a kanalizace {kromě stoupacích vedení} včetně k nim připojených předmětů {rozvody elektřiny počínajíce elektroměrem, rozvody plynu počínajíce plynoměrem}, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu [adresa] a na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Praha, o velikosti [číslo], a že k jednotkám v domě [adresa] ([ulice a číslo]) v k. ú. [obec], obec Praha náleží spoluvlastnické podíly na společných částech domu [adresa] a na pozemku par. [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Praha, o těchto velikostech: k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo] a k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo] a současně výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na soudu určení, že je výlučným vlastníkem ve výroku specifikovaného nebytového prostoru (ateliér) za současné úpravy spoluvlastnického podílu na společných částech domu, který náleží k ostatním jednotkám v domě, za situace, kdy žalobce a žalovaní jsou vlastníky jednotek ve shora označeném domě. Žalobce v domě vymezil jednotky svým prohlášením vlastníka ze dne [datum] vloženým do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu [okres] č. j. V9-9164/99 s právními účinky ke dni [datum] (dále jen„ prohlášení vlastníka“). V prohlášení vlastníka a následně i v katastru nemovitostí byla chybně uvedena nikdy neexistující jednotka [číslo] specifikovaná jako nebytový prostor v 5. patře domu; reálně se však jednalo o společnou půdu v domě. V letech 2004 až 2018 postupně všichni vlastníci podepsali usnesení o změně prohlášení vlastníka o vymezení jednotek v budově [adresa] v k. ú. [obec] (dále jen„ změna prohlášení vlastníka“), jejímž účelem bylo tuto chybu opravit. Stalo se tak vkladem do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum]. Při vyhotovení změny prohlášení vlastníka však došlo k chybě spočívající v tom, že z prohlášení vlastníka se kromě neexistující jednotky [číslo] vypustila i existující jednotka [číslo] která byla ve výlučném vlastnictví žalobce. Podle žalobce konstantní judikatura zastává názor, že rozdělení budovy na jednotky není ponecháno libovolné úvaze vlastníka, ale může být učiněno pouze v souladu se stavebním kolaudačním stavem budovy a se zákonem. V opačném případě je prohlášení vlastníka neplatné pro rozpor se zákonem. Žalobce dále upřesnil, že změna prohlášení vlastníka je neplatná pro rozpor s § 2 písm. c) a g) a § 4 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen„ zákon o vlastnictví bytů“), neboť za společnou část domu nelze označit byt či nebytový prostor, přičemž zrušená jednotka [číslo] je nebytovým prostorem. Žalobce měl za to, že listina o změně prohlášení vlastníka je neplatná v části, v níž se vypustil údaj o jednotce [číslo] (ateliér) a má tedy naléhavý právní zájem na určení, že je nadále vlastníkem uvedeného nebytového prostoru. 3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ve věci není dán naléhavý právní zájem, neboť jednotka [číslo] (ateliér) zanikla v důsledku změny prohlášení vlastníka, kterou žalobce sám připravil a s níž souhlasili všichni vlastníci v domě. Žalobce tuto změnu prohlášení nikdy jakkoliv nenapadnul a ani nenamítnul její neplatnost. Toto právní jednání je proto třeba považovat podle § 586 odst. 2 o. z. za platné. Změna prohlášení není neplatná pro rozpor s kolaudačním stavem budovy, neboť dle kolaudačního rozhodnutí místnosti v podkroví nesmí sloužit obytným účelům a tato podmínka je splněna. 4. Soud I. stupně poté, co provedl dokazování listinami, učinil skutkový závěr, že prohlášením vlastníka byly v dotčeném domě vymezeny jednotky, a to včetně jednotky [číslo] [číslo] obě označené jako nebytový prostor v 5. nadzemním podlaží. Prohlášení vlastníka bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum]. Žalobce byl vlastníkem jednotek [číslo] [číslo]. Na základě usnesení o změně prohlášení vlastníka vlastníci rozhodli o zrušení jednotek [číslo] [číslo] jejich označení za společnou část domu; celková podlahová plocha jednotek v domě se změnila z 883 m² na 733 m². Usnesení podepsali všichni vlastníci v domě včetně žalobce, poslední podpis se datoval ke dni [datum]. Žalobce podal návrh na vklad usnesení do katastru nemovitostí a jednotky [číslo] [číslo] byly následně vymazány z katastru nemovitostí. Žalobce změnu prohlášení vlastníků nijak nerozporoval. Podle stavebního povolení z roku 1931 nesměly podkrovní prostory sloužit obytným účelům. Kolaudační rozhodnutí z roku 1932 stanovilo pro užívání podkroví pouze dílčí podmínky. V roce [rok] stavební úřad po místním šetření ve věci užívání podkrovních prostorů nezjistil žádné porušení stavebního zákona. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc s odkazem na § 4 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, dále na § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 258, § 259 a § 3028 o. z., přičemž uzavřel, že právní jednání spočívající ve schválení změny prohlášení vlastníka ohledně předmětného nebytového prostoru (ateliér) se stalo perfektním až projevem souhlasu všech vlastníků, neboť teprve v tomto okamžiku shromáždění vlastníků jednotek jakožto kolektivní orgán projevil navenek svou vůli a tedy toto rozhodnutí bylo přijato až podpisem posledního vlastníka, tj. dne [datum] a jako takové je podřízeno novému občanskému zákoníku. Na základě tohoto prohlášení došlo ke změně – zrušení jednotky [číslo] [číslo] s tím související změně podílů na společných částech domů, s čímž vyslovilo shromáždění vlastníků souhlas podle § 1169 odst. 1 o. s. ř. Podle názoru soudu I. stupně sporná jednotka [číslo] (ateliér), jakožto samostatný předmět právních vztahů ke dni rozhodování soudu I. stupně neexistuje (byla zrušena změnou prohlášení a vymazána z katastru nemovitostí) a žalobce se proto s úspěchem nemůže domáhat určení vlastnictví k této jednotce. Soud I. stupně dále poukázal na to, že žalobce se měl primárně žalobou na určení domáhat neplatnosti usnesení o změně prohlášení podle § 258 ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z., neboť tímto způsobem by mohl docílit stavu, aby usnesení o změně prohlášení bylo označeno za neplatné a jednotka [číslo] nebyla zrušena. Toto řízení by však žalobce musel iniciovat před uplynutím prekluzivních lhůt uvedených v § 259 o. z., což neučinil. Podle soudu I. stupně proto v tomto řízení nemůže být platnost změny prohlášení vlastníků posouzena, a to ani jako otázka předběžná. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 27 Cdo 4639/2018. Nad rámec rozhodného soud I. stupně doplnil, že změna prohlášení netrpí takovou vadou, pro kterou by mohla být označena za neplatnou, neboť platnost prohlášení vlastníka budovy není podmíněna jeho bezpodmínečným souladem s kolaudačním rozhodnutím, jelikož občanskoprávní vztahy nemusí být totožné se vztahy stavebně právními, založenými kolaudačním rozhodnutím (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3248/2008). Nad to z hlediska namítaného rozporu s kolaudačním rozhodnutím, resp. stavebním povolením, sporné půdní prostory (tedy včetně zrušené jednotky [číslo]) nejsou v rozporu s těmito rozhodnutími, neboť neslouží k obytným účelům a splňují podmínky stanovené ko