39 CO 328/2022-371 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II). Výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Současně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok IV.). Vyslovil, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok V.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne [datum] původně domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která sestávala z částky [částka] představující vynaložené náklady na obhajobu v průběhu jeho trestního stíhání, jejichž výčet jasně specifikoval, a z částky [částka] (správně [částka] – pozn. odvolacího soudu) coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního stíhání podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že trestní řízení bylo vedeno u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. [spisová značka] pro podezření ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 1 písm. b), c), odst. 4 tr. z. ve stadiu pokusu a ve spolupachatelství. Trestní stíhání trvalo téměř 5 let, nejednalo se o složitou věc, na délce řízení se nepodílel, naopak se na ní podílely soudy tím, že jejich rozhodnutí byla rušena. [příjmení] žít se stigmatem obviněného, byl také uznán nepravomocně vinným, což mělo vliv na důvěryhodnost jeho podnikání, ve kterém se věnuje prodeji ojetých automobilů. Obžaloby byl zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Uvedl dále, že jej zastupoval JUDr. [jméno] [příjmení], jemuž uhradil na nákladech za obhajobu částku [částka], a JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení], kterému z týchž důvodů zaplatil částku [částka]. Nároky u žalované předběžně uplatnil dne [datum]. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé, a proto poskytla žalobci po podání žaloby odškodnění ve výši [částka]. Řízení trvalo cca 4 roky, opakovaně v něm rozhodoval soud prvního i druhého stupně, ve věci byla shledána určitá nekoordinovanost úkonů soudu, věc byla složitější, jednalo se o společné řízení 3 obviněných, byly vyhotovovány znalecké posudky. Nároku na náhradu nákladů obhajoby nevyhověla z důvodu nedoložení přehledu úkonů poskytnutých právních služeb a dokladů o zaplacení, a to ani k dodatečné výzvě. Upozornila rovněž, že do případného prodlení se mohla dostat až dne [datum]. 4. V reakci na plnění žalované ze dne [datum] vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to co do částky [částka] na nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání. V uvedeném rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 74/2019-176. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na úhradu nákladů právních služeb v částce [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, nárok na přiměřené zadostiučinění v částce [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. 5. V podání ze dne [datum], [datum] a při jednání dne [datum] žalovaná po zaslání přehledu jednotlivých úkonů právní služby doplnila vyjádření k jednotlivým úkonům právní služby, z nichž uznala co do realizace i výše následující: JUDr. Mgr. [příjmení]: [datum] – převzetí a příprava obhajoby – [částka], [datum] – účast u HL – [částka], [datum] – účast u HL – [částka], [datum] – účast u HL – 2x [částka], [datum] – odvolání ve věci – [částka], [datum] – účast u HL – [částka], [datum] - účast u veřejného zasedání – [částka], [datum] – porada – [částka], [datum] – porada – [částka], [datum] – porada – [částka], [datum] – porada – [částka]; JUDr. [příjmení]: [datum] – převzetí a příprava obhajoby – [částka], [datum] – účast na výslechu Kočího – [částka], [datum] – účast na výslechu [příjmení] – [částka], [datum] – účast na výslechu žalobce – 2x [částka]. Uvedla, že k plnění přistoupí až na základě rozhodnutí soudu s tím, že zbylé účtované úkony právních služeb a náhrady za promeškaný čas neuznala. 6. Mezi stranami bylo dále nesporné uplatnění nároku u žalované dne [datum], částečné plnění žalované ze dne [datum], jakož i průběh posuzovaného řízení. 7. [příjmení] mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání a zda mu náleží náhrada škody za vynaložené neuznané náklady na obhajobu. 8. Při jednání konaném dne [datum] žalobce upřesnil, že podáním ze dne [datum] vzal zpět rovněž zákonný úrok z prodlení z žalovaných částek za dobu od [datum] do [datum]. Usnesením ze dne 17. 3. 2022, č. j. 20 C 74/2019-331, ve spojení s usnesením ze dne 4. 4. 2022, č. j. 20 C 74/2019-331, bylo řízení částečně co do úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] z částek [částka] a [částka] zastaveno. 9. Na základě provedeného dokazování, poté co podrobně popsal průběh posuzovaného řízení vedeného Okresním soudem Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka] (bod 9. odůvodnění napadeného rozhodnutí), s odkazem na ust. §§ 1, 2, 5, 7 odst. 1, 8 odst. 1, 13 odst. 1, 31 odst. 1, 3 a ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., se soud prvního stupně zabýval nejprve nárokem žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, a to ve výši [částka], resp. po částečném zpětvzetí žaloby v částce [částka] ve výši [částka]. 10. V této souvislosti soud prvního stupně shrnul, že trestní stíhání se ve vztahu k žalobci vedlo po dobu 4 let (od [datum], kdy došlo k doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci, do [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek), což je doba nepřiměřená, účinky trestního stíhání a nejistota s nimi spojená působily na žalobce po dlouhou dobu. Co se tak týká existence nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení v podobě nepřiměřené délky, soud prvního stupně shledal splnění tohoto předpokladu. Podotkl, že nadto existence odpovědnostního titulu mezi účastníky byla nesporná, když žalovaná z tohoto titulu již žalobci částečné finanční odškodnění poskytla. 11. S odkazem na citovanou judikaturu soud prvního stupně konstatoval, že v případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne [datum], § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela, a proto se soud prvního stupně dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy. Uvedl, že v ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, kdy dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. 12. Soud prvního stupně v tomto kontextu uzavřel, že v posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce, přičemž jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení. Naproti tomu však délku namítaného řízení neshledal extrémní, když proto vycházel ze základní sazby [částka] za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, sp. zn. 30 Cdo 3995/2011). V posuzované věci, při délce 4 let, dospěl soud prvního stupně k závěru, že základní částka pro přiměřené zadostiučinění odpovídá částce [částka]. Soud prvního stupně neshledal důvody pro zvýšení základní částky, jak požadoval žalobce, s ohledem na zjištěný průběh posuzovaného řízení a dále z důvodu, že základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. 13. V rámci hodnocení kritérií dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. soud prvního stupně uvedl, že řízení bylo složitějším po stránce právní a procesní (ust. § 31a odst. 3 písm. b/), proto snížil základní částku o 20 %. Složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o trestní věc tř