39 CO 342/2021-210 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 000 € (výrok I.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se svou žalobou domáhal po žalované nemajetkové újmy ve výši 3 000 €, kterou předběžně uplatnil. Tvrdil, že od [datum] do května 2014 pobýval ve vazební věznici Olomouc, kdy každé tři měsíce mu byl blízkými zaslán balík, avšak příslušníci vězeňské služby neformálně rozhodli, že nemůže přijímat doplňky stravy. Domáhal se proto soudní ochrany, přičemž Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 5 A 76/2014, rozhodl, že zásah žalované spočívající v tom, že mu neumožnila během jeho pobytu ve vazební věznici Olomouc, naposledy dne [datum], přijmout v balíčku obsahujícím potraviny a věci osobní potřeby také doplňky stravy – potraviny určené pro sportovce, byl nezákonný. Dovozoval, že mu tak bylo upřeno jeho právo obdržet doplňky stravy, které nebylo možno zakoupit ve vazebním bufetu ani u lékaře, trpěl bolestmi pohybového aparátu, žádal ředitele vazby o povolení přijetí kloubní výživy. [příjmení] nejen psychicky kvůli pocitům ponížení, beznaděje a frustrace, když mu bylo de facto diktováno, co jíst smí a co ne, ale také fyzicky, když byl nucen snášet určitou bolest pohybového aparátu, kterou při užívání kloubní výživy nepociťoval. V důsledku nedostatečně kvalitní výživy byl chronicky unaven. 3. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla jej zamítnout. Sporovala vznik nemajetkové újmy na straně žalobce, natož v intenzitě vyžadující peněžitou kompenzaci. Konstatovala, že zákonným omezením osobní svobody dochází rovněž k omezení řady práv takto postižených osob. Žalobce neuvedl, zda se se svými tvrzenými zdravotními obtížemi obrátil na vězeňského lékaře, případně s jakým výsledkem. Rovněž tvrzení ohledně jeho strádání jak po psychické, tak fyzické stránce považovala za nepodložená. Zdůraznila, že o údajné újmě se žalobce dozvěděl vždy s každým dalším balíčkem, ze kterého mu byly vyjmuty doručované doplňky stravy, přičemž ve výroku rozsudku Městského soudu v Praze, deklaratorního charakteru, byl nezákonný zásah konstatován nejpozději ke dni [datum] (pobyt žalobce ve vazební věznici Olomouc skončil dne [datum]). Za této situace považovala nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za promlčený, když za rozhodný shledala den opuštění vazební věznice Olomouc, tj. den [datum]. 4. Na základě provedeného dokazování, podrobně rozvedeném v bodě 4. – 8. odůvodnění napadeného rozhodnutí, dospěl soud prvního stupně s odkazem na příslušná zákonná ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, k závěru o nedůvodnosti žaloby. 5. Soud prvního stupně shrnul, že žalobce byl v období od listopadu 2012 do května 2014 umístěn ve vazební věznici Olomouc s tím, že se obrátil žalobou ze dne [datum] proti nezákonnému zásahu orgánu spočívajícího v neumožnění přijmout v balíku běžně dostupné certifikované doplňky stravy na Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 C 76/2014 -33, rozhodl tak, že zásah žalované spočívající v tom, že mu neumožnila během jeho pobytu ve vazební věznici Olomouc, naposledy dne [datum], přijmout v balíčku obsahujícím potraviny a věci osobní potřeby také doplňky stravy – potraviny určené pro sportovce, byl nezákonný. Žalobce se dále dne [datum] obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Tato nezpochybnila nezákonnost zásahu vůči žalobci, ovšem sporovala vznik nemajetkové újmy na jeho straně. Navíc měla za to, že i kdyby byl nárok žalobce důvodný, byl by promlčen. Žalobce si matce stěžoval, že nedostal výživové doplňky a vitamíny, trpěl bolestmi kloubů, vyčerpaností a slabostí. U vazebního lékaře si v úvodu pobytu stěžoval na chronickou bolest levého ramene, byl zamedikován a požadoval doplňky výživy. Od května 2013 do června 2016 si na pobolívání ramene stěžoval pouze jednou. Po převezení do věznice Valdice při vstupní prohlídce uvedl, že trpí chronickými bolestmi levého ramene už asi od 20 let věku od úrazu. 6. Soud prvního stupně na tomto místě uvedl, že hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Uzavřel, že co se týká listinných důkazů, nebyly stranami sporovány. Pokud se však jedná o výpověď [jméno] [příjmení], matky žalobce, vyjádřil, že vypověděla, že syna navštěvovala ve vazební věznici, tento si jí stěžoval, že neobdržel doplňky stravy, trpěl bolestmi, které před umístěním do vazby neměl. Uvedené soud prvního stupně shledal v rozporu s tím, co sám žalobce sdělil lékaři ve věznici Valdice o svých chronických bolestech levého ramene již od 20 let věku. V této souvislosti soud prvního stupně zdůraznil, že si lze představit, že osoba umístěná ve vazbě si bude stěžovat na celou řadu věcí spojených s diskomfortem spojeným s tímto umístěním. Za rozhodné však považoval, že zmíněná svědkyně na obecnou otázku, zda si žalobce na něco v době vazby stěžoval, cíleně odpověděla, že si stěžoval, že nedostal výživové doplňky a vitamíny a s tím spojenou bolest, vyčerpanost a slabost. S ohledem na uvedené rozpory považoval svědkyni za nevěrohodnou, její výpověď za tendenční a zjištění o skutkovém závěru z tohoto výslechu nečerpal. 7. Soud prvního stupně dále uvedl, že pro úspěšnost žaloby o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek: existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí (nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody nebo nemajetkové újmy. 8. Uzavřel, že podmínka nesprávného úředního postupu je v daném případě splněna, jak ostatně dovodil Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 A 76/2014 - 33, kterým konstatoval, že zásah ČR - Generálního ředitelství Vězeňské služby spočívající v tom, že neumožnila žalobci během jeho pobytu ve vazební věznici Olomouc, naposledy dne [datum], přijmout v balíčku obsahujícím potraviny a věci osobní potřeby také doplňky stravy – potraviny určené pro sportovce, byl nezákonný. Pokud se ovšem jedná o naplnění druhé podmínky v podobě vzniku nemajetkové újmy, tuto žalobce v řízení neprokázal, a žalobu proto nezbylo než zamítnout. 9. Současně v obecné rovině odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se nemajetkové újmy, ze které podrobně citoval. V této souvislosti soud prvního stupně shrnul, že v projednávané věci nemajetková újma tvrzená v souvislosti s jiným nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena; presumuje se pouze újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Bylo možné připustit, že žalobce mohl vnímat nesprávný úřední postup spočívající v neumožnění v balíčku s potravinami přijímat též potravinové doplňky, úkorně nebo pociťovat jisté psychické nepohodlí. Přesto však právní řád nevychází z takto široce pojímané koncepce nemajetkové újmy. Pro účely újmy způsobené při výkonu veřejné moci zakládá povinnost odčinit nemajetkovou újmu ust. § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Ani toto ustanovení však nelze vykládat extenzivně, tedy tak, že při nesprávném výkonu veřejné moci by měla být odčiněna i prostá nemajetková újma spočívající v tom, že poškozený vnímá úkorně, že veřejná moc nečiní to, co má, případně činí to, co nemá. Takovýto výklad by totiž vedl k bezbřehému odčiňování nemajetkové újmy při jakémkoliv (byť sebemenším) pochybení veřejné moci. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku. Následky, které exekuční řízení působí, mohou být různé povahy a různé intenzity. V souvislosti s výše uvedeným tak bylo na žalobci, aby prokázal, že nesprávný úřední postup spočívající v neumožnění přijímat v balíčku též potravinové doplňky, vedlo též k zásahu do jeho přirozených práv, a že mu vznikla s tím související nemajetková újma, kterou by pociťovala každá jiná osoba v jeho postavení. 10. Závěrem soud prvního stupně zdůraznil, že při jednání konaném dne [datum] formou videokonference poučil žalobce dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal, že mu postupem vězeňské služby ve věznici v Olomouci v období od [datum] do [datum] vznikla nemajetková újma spočívající v tom, že mu neumožnila během jeho umístění, naposledy [datum] přijmout v balíčku obsahujícím potraviny a věci osobní potřeby také doplňky stravy, s ná