53 CO 216/2022-141 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal vypořádání hodnoty vnesené do sdružení uhrazeným úvěrem ve výši [částka] použitým k úhradě rekonstrukce nemovitosti - [příjmení] [příjmení] (budova [adresa] a pozemek parc. [číslo] vše kat. území [část obce]), který je v současnosti ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný uplatnil námitku promlčení a dále namítl, že vypořádání majetku bylo kompletně provedeno, včetně vnosů do sdružení. 3. Soud prvního stupně na podkladě provedených listinných důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v bodě 7. odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud na tomto místě jen stručně shrnuje stěžejní skutková zjištění. 4. K poskytnutí a čerpání investičního úvěru ve výši [částka] (každému z účastníků ve výši [částka]) od [právnická osoba] došlo v roce 1991. Rekonstrukce nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví účastníků (každý ½) probíhala od [datum] do [datum]. Úvěr byl účastníky splacen ke dni [datum]. Dne [datum] uzavřeli účastníci Smlouvu o sdružení za účelem provozování ubytovacích služeb včetně provozu hostinských činností, a to pod názvem hotel [příjmení], přičemž účastníci do sdružení vnesli mimo jiné nemovitost. K uzavření nové smlouvy o sdružení mezi účastníky došlo dne [datum] pod názvem sdružení„ Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]“, hotel [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 68/2008-161, bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti a nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku [částka]. Dne [datum] podepsali účastníci [příjmení] k ukončení spolupodnikání v hotelu [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], ve kterém specifikovali společné závazky, závazky žalobce, závazky žalovaného a sjednali termínový harmonogram. [příjmení] [příjmení] je Dodatek [číslo] – Dohoda smluvních stran o rozpuštění sdružení, kterou účastníci rozpustili sdružení založené Smlouvou o sdružení ze dne [datum], a to ke dni [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 90⁄ 2015 [číslo], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 319⁄ [číslo], byla zamítnuta žaloba žalobce, kterou se po žalovaném domáhal podílu z vypořádání zaniklého sdružení účastníků s tím, že nebyly vypořádány movité věci, které účastníci v době společného podnikání vnesli do hotelu [příjmení]. Dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k součinnosti k pokračování finančního vypořádání zrušeného sdružení, a to mj. za čerpaný úvěr v rozsahu 50 % v částce [částka]. 5. Soud prvního stupně se nejprve, po citaci § 841 a § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, zabýval posouzením vznesené námitky promlčení. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá vypořádání sdružení, resp. jeho části, jedná se o majetkový nárok, který podléhá promlčení podle obecných ustanovení občanského zákoníku. Nejedná se o vlastnické právo, ani o nárok z bezdůvodného obohacení. Podle § 101 obč. zák. je obecná promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Tímto dnem byl ve vztahu k uplatněnému nároku nepochybně den [datum], kdy došlo k rozpuštění sdružení. Běh promlčecí doby tedy skončil dnem [datum]. Pokud žalobce podal žalobu až dne [datum], stalo se tak po uplynutí promlčecí doby. Námitka promlčení je tak oprávněná, a žalobu proto bylo třeba zamítnout. 6. Nad rámce právě uvedeného prvostupňový soud dodal, že i kdyby nebyl nárok promlčen, nebyl by důvodný. V řízení bylo prokázáno, že úvěr ve výši [částka] na rekonstrukci hotelu byl účastníkům poskytnut v roce 1991, tedy před založením prvního sdružení účastníků. K provedení rekonstrukce financované právě z tohoto úvěru došlo taktéž před založením prvního sdružení. Předmětem jakéhokoliv sdružení účastníků, tedy i sdružení z roku [rok], tak nemohl být daný vnos ve formě úvěru, ale již zrekonstruovaná nemovitost – hotel [příjmení] zhodnocený právě finančními prostředky poskytnutými na základě smlouvy o úvěru. Tomu odpovídá i čl. IV. Smlouvy o sdružení ze dne [datum], podle kterého účastníci vnášejí jako podíloví spoluvlastníci, jejichž vlastnické podíly jsou stejné, do sdružení nemovitost - budovu hotelu [příjmení], včetně veškerého vybavení a provozního zázemí. Okamžik splacení úvěru je pro posouzení věci irelevantní. Spoluvlastnictví k dané nemovitosti již bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 68⁄ [číslo], pravomocně zrušeno a vypořádáno, čímž byla vypořádána i částka [částka] poskytnutá účastníkům na základě smlouvy o úvěru, kterou byly dané nemovitosti zhodnoceny. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že se nejedná o prosté promlčení majetkového nároku, ale o vlastnické právo žalobce k majetku ve sdružení, které se nepromlčuje. Má rovněž za to, že jde-li o plnění z titulu vlastnictví žalobce, pak je věc nutné posoudit tak, že nebyla-li stanovena lhůta k plnění pro vypořádání vnosů do sdružení, začala běžet až okamžikem kvalifikované výzvy k plnění zaslané žalovanému. Taková výzva přitom byla odeslána žalovanému před podáním žaloby. Nárok tak nemůže být promlčen ani ve tříleté, ani desetileté promlčecí lhůtě. Pro případ, že by odvolací soud věc posoudil odlišně, jedná se o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které má odlišně upravenu promlčecí lhůtu. Nesouhlasí také se závěrem soudu prvního stupně o vypořádání vnosu žalobce ve výši [částka] rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 68⁄ [číslo], kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků. Vnos žalobce v podobě úvěru byl poskytnut nejen na rekonstrukci nemovitosti, ale rovněž na pořízení movitých věci, zařízení a vybavení hotelu [příjmení]. K vypořádání tak nemohlo dojít v řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví. Navíc k tomuto rozhodnutí došlo předtím, než bylo sdružení účastníků zrušeno. V doplnění odvolání poukázal na judikaturu týkající se vypořádání sdružení (33 Cdo 4261/2015 či 33 Cdo 2635/2019), splatnosti dluhu (33 Cdo 2635/2019), nepromlčitelnosti vlastnického práva (20 Cdo 1424/2007 či 20 Cdo 3916/2017). Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně nebo jej změnil a žalobě vyhověl. 8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Tvrzení žalobce o bezdůvodném obohacení v podobě vložení [částka] do rekonstrukce nemovitosti, za situace, kdy nemovitost vlastní pouze žalovaný, je nesprávné. Žalovaný se na úkor žalobce nijak neobohatil. Podílové vlastnictví bylo soudem vypořádáno, přičemž žalobce mohl navrhnout, aby v jeho rámci byly zohledněny vnosy, pokud by existovaly. Zdůraznil, že úvěr byl použit právě na rekonstrukci nemovitosti, čímž se zvýšila jeho hodnota a tím i hodnota vypořádacího podílu žalobce. Pokud by měla být žalobci ještě i vrácena investice do nemovitosti, šlo by o dvojí plnění téhož. Tvrdí-li žalobce, že úvěr byl poskytnutý i na vybavení hotelu, je třeba poukázat na to, že žalobce se domáhal vypořádání movitých věci samostatnou žalobou v roce 2015, přičemž řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 90/2015 je již pravomocně skončeno se závěrem, že k úplnému vypořádání sdružení došlo na základě dohody označené jako Postup k ukončení spolupodnikání ze dne [datum]. Zdůraznil rovněž, že nejde o vlastnické právo žalobce, když mu ani není zřejmé, k čemu by se mělo vázat. Rozhodné pro posouzení však je, že i kdyby zde jakýkoli nárok žalobce byl, je již promlčen. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, na jeho skutkové a v převážném rozsahu i závěry právní. Soud prvního stupně správně aplikoval na projednávanou věc ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 Odvolací soud předně nepřisvědčil argumentaci žalobce, že se jedná o vlastnické právo žalobce k majetku ve sdružení, které se nepromlčuje. O žádné vlastnické právo k majetku ve sdružení se totiž ve skutečnosti nejedná. Žalobce se žalobou domáhá vypořádání hodnoty vnesené do sdružení uhrazeným úvěrem ve výši [částka]. Neuplatní se proto výjimka z promlčitelnosti majetkových práv upravená ve vztahu k vlastnickému právu v § 100 odst. 2 obč. zák. Při neoprávněném zásahu do svého vlastnického práva