53 CO 340/2020-299 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] ve lhůtě tří dnů (výrok II.) a žalobci uložil povinnost nahradit státu náklady na znalečné, o jichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby z důvodu plnění žalované poté částky [částka] s příslušenstvím) na podkladě tvrzení, že s žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu (včetně tzv. havarijního pojištění) ohledně vozidla Audi A8L (dále též jen předmětné vozidlo), dne [datum] zavinil dopravní nehodu, při které bylo předmětné vozidlo poškozeno a za jeho opravu zaplatil zhotoviteli opravy (servis [jméno] [příjmení]) [částka], žalovanou mu však bylo na pojistném plnění vyplaceno pouze [částka]. 2. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu, pojištění bylo sjednáno včetně havarijního pojištění vozidla se spoluúčastí do výše 5 %, minimálně [částka]. Dne [datum] zavinil žalobce dopravní nehodu, při které byl předmětný vůz poškozen. Neautorizovaný opravce [jméno] [příjmení] vystavil žalobci za opravu vozu fakturu na částku [částka] s DPH, [právnická osoba], a.s. vystavila žalobci daňový doklad na materiál (náhradní díly), fakturu za pneumatiku zaplatil žalobce v hotovosti. Před podáním žaloby zaplatila žalovaná žalobci částky [částka] a [částka] a v průběhu řízení částku [částka], celkem tedy [částka]. Pokud jde o cenu opravy, vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], podle kterého byla obvyklá cena neautorizovaných opravců značky Audi byla v roce 2016 mezi 350 až [částka] za hodinu, u autorizovaných opravců [částka] za hodinu. [příjmení] [jméno] [příjmení] účtoval podle znalce cca [částka] za hodinu. Hodinové sazby v neautorizovaných opravnách v [obec] a okolí pro rok 2016 se pohybovaly v sazbách kolem [částka] za mechanickou práci, [částka] za klempířskou práci a [částka] za hodinu pro lakýrnickou práci bez DPH, avšak protože vozidla značky Audi jsou vyšší třídy, byly tyto sazby znalcem navýšeny na [částka] na hodinu pro práci mechanickou a klempířskou a [částka] za hodinu pro práci lakýrnickou bez DPH. Obvyklá cena posuzované opravy pro neznačkovou autoopravnu je podle znaleckého posudku [částka]. Soud prvního stupně nepřihlížel k závěrům znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], který předložil žalobce, protože tento znalec vycházel z hodinové práce autorizovaných servisů v roce [rok]. Dále nalézací soud zamítl návrh na podání revizního znaleckého posudku, neboť z ceníků brněnských neznačkových servisů a z ceny stanovené znalcem [příjmení] je zřejmé, že cena práce nebyla obvyklá v hodnotě účtované servisem [jméno] [příjmení]. 3. Po právní stránce posuzoval soud prvního stupně věc podle ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1751 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. z.) a dále podle čl. 2 výkladových ustanovení Všeobecných pojistných podmínek a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Přiměřeným nákladem na opravu je uvedení poškozeného vozidla do stavu bezprostředně před pojistnou událostí při využití technologie opravy předepsané výrobcem vozidla, sazeb normohodin za položky práce odpovídající cenám obvyklým v daném místě a čase a náhradních dílů ve stejné nebo obdobné kvalitě jako díly dodávané výrobcem vozidla na trh v České republice. Protože žalobce nevyužil (a ani neměl povinnost) služeb autorizovaného servisu pro značku Audi a vůz opravil u neautorizovaného opravce, byla zjišťována obvyklá cena opravy v [obec]. Přiklonil se k závěrům znalce [příjmení] [příjmení], který obvyklou cenu opravy v daném místě a čase navýšil právě z důvodu složitosti opravy a zjišťoval v dostupných databázích obvyklou cenu originálních náhradních dílů. Cena obvyklá pro neznačkovou autoopravnu by v daném případě měla být ve výši [částka], avšak žalovaná ještě před podáním žaloby žalobci zaplatila [částka], proto bylo třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (správně s § 142 odst. 1 o.s.ř. – poznámka odvolacího soudu) a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za 10 úkonů právní služby dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Povinnost žalobce nahradit náklady státu odůvodnil ustanovením § 148 odst. 1 ve spojení s § 142 o.s.ř. s tím, že o výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením, protože výše těchto nákladů dosud není známa. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Odkázal na závěry znalce [příjmení] [příjmení] a závěry znalce [příjmení] [příjmení] nemá za správné. Znalec učinil dotaz na průměrnou cenu práce nahodilým dotazem, aniž by byl schopen specifikovat, o jaké autoservisy se jedná, jaké mají vybavení, jaké používají technologie a podobně. Obvyklou cenu opravy ve výši [částka] včetně DPH tedy vypočítal pro neautorizované neznačkové opravny, ačkoliv tyto, jak sám uvedl, takováto vozidla běžně neopravují. Obvyklá cena opravy se tedy měla vztahovat k autorizovaným servisům. Podle jeho názoru znalec učinil nesprávné závěry ohledně duplicitních položek prací, navýšení lakovacího materiálu, měření geometrie kol a ceny náhradních dílů. Celková cena opravy u autorizovaného značkového servisu Porsche [obec] by pak činila cca [částka] a byla by o celých 15 % vyšší, než u servisu [jméno] [příjmení]. Znalecké posudky znalce [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení] vedle sebe nemohou obstát a bylo proto třeba podat revizní znalecký posudek. Dále vytkl soudu, že nezohlednil jím předložené důkazní návrhy, podle kterých žalovaná v jiné škodní události z března [rok], na kterou se vztahovala stejná pojistná smlouva, mu proplatila veškeré uplatněné náklady, tedy i hodinovou sazbu [částka] bez DPH, lakýrnické práce s koeficientem 110 % i cenu náhradních dílů od autorizovaného značkového prodejce. Nesouhlasí se závěrem, že jde o jinou pojistnou událost, a proto s věcí nesouvisí. Po koncentraci řízení navíc založil nové listinné důkazy, a to cenové nabídky tří neautorizovaných neznačkových servisů a materiálový soupis cen vybraných náhradních dílů autorizovaného značkového prodejce, kterými reagoval na výslech znalce [příjmení] [příjmení], neboť těmito důkazy měla být zpochybněna věrohodnost provedeného důkazu (znaleckého posudku), avšak provedení těchto důkazů soud nepřipustil. Domáhal se toho, aby byl rozsudek změněn tak, že by žalobě bylo vyhověno. 5. Žalovaná se domáhala toho, aby byl rozsudek jako správný potvrzen. 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., dokazování doplnil o doplněk znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] (§ 213 odst. 4 o.s.ř.) a dospěl poté k závěru, že odvolání je z části důvodné. 7. [příjmení] mezi účastníky závisí na zodpovězení otázky, jaká byla obvyklá cena opravy poškozeného vozidla v době dopravní nehody, respektive zda cena, kterou žalobce za opravu zaplatil, byla (s ohledem na rozsah provedené práce a cenu náhradních dílů) cenou obvyklou. 8. Podle § 2951 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 9. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. 10. Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. 11. Judikatura je zároveň ustálena v závěru, že zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to buď porovnáním ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, nebo náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. Poškození vozidla při dopravní nehodě nepochybně vede ke vzniku skutečné škody na věci, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je tak dána rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní) cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou havarovaného vozidla. Na tomu odpovídající náhradu má poškozený právo bez ohledu na to, jak s poškozeným vozem dále naloží, tedy zda jej opraví či nikoliv. Způsob, jakým poškozený na poškození vozu reaguje, je zpravidla okolností se škodnou událo