54 CO 124/2021-192 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobci částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu dle žalobních tvrzení měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2014, jež trvalo celkem 6 let a 7 měsíců. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] bylo u Okresního soudu v Hradci Králové zahájeno řízení, v němž se správce konkursní podstaty úpadce TREND – všeobecný investiční fond a. s. domáhal proti [jméno] [příjmení] a dalším 8 žalovaným náhrady škody v celkové výši [částka], uplatněné původně v adhezním řízení, které bylo součástí trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 5/2005. Usnesením zmíněného okresního soudu ze dne [datum] bylo rozhodnuto o vyloučení jednotlivých zažalovaných skutků k samostatnému projednání s tím, že předmětem posuzovaného řízení, vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2014, byl vůči [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] uplatněný nárok na náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím. Na základě zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo celkem 6 let a 7 měsíců, neboť bylo skončeno až rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Dále zjistil, že posuzované řízení bylo komplikované nejen po stránce skutkové, když v žalobě bylo definováno množství skutků, z nichž žalobce odvozoval různé dílčí nároky na náhradu škody vůči těm kterým z celkem 9 žalovaných, ale výrazně i po stránce procesní, neboť věc posuzující soud se kromě toho musel hned v úvodu vypořádat s uplatněnými námitkami stran místní nepříslušnosti, dále s návrhem na zastavení řízení pro překážku litispendence, s návrhem na odmítnutí žaloby a v neposlední řadě i s otázkou procesního nástupnictví na straně žaloby, kterou se nakonec, na základě Ing. [jméno] [příjmení] podaného dovolání, musel zabývat až sám Nejvyšší soud, jenž v dané souvislosti uzavřel, že otázka procesního nástupnictví na straně žaloby byla nalézacími soudy vyřešena správně, když správce konkursní podstaty vystupuje ve sporu o vymáhání pohledávek úpadce jako žalobce jen po dobu, po kterou je vymáhaná pohledávka uvedena v soupisu konkursní podstaty s tím, že okamžikem jejího vyloučení přechází oprávnění s ní nakládat zpět na úpadce, ovšem - jak dovolatel správně namítl - aniž by se o tom bylo třeba samostatně rozhodnout usnesením o procesním nástupnictví. Vedle toho se věcí samou zabýval i Ústavní soud, který žalobcem podanou ústavní stížnost svým usnesením ze dne [datum] odmítl. Soud prvního stupně sice v posuzovaném řízení postupoval plynule, avšak poprvé ve věci meritorně rozhodl až po bezmála 2 letech a 6 měsících od podání žaloby. Nicméně na celkové délce řízení se zásadním způsobem podílela okolnost, že soud prvního stupně v souvislosti s podaným dovoláním stran zmíněné otázky procesního nástupnictví opomněl vybrat soudní poplatek, pročež mu věc musela být Nejvyšším soudem vrácena zpět bez věcného vyřízení, a dále skutečnost, že posléze vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání nesprávného účastníka, což zjistil až poté, kdy dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, tudíž uvedené rozhodnutí bylo pak třeba odklidit prostřednictvím podaného odvolání. Opětovně tak byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o předmětném dovolání až po roce a dvou měsících. Ve výsledku posuzované řízení skončilo zamítnutím žaloby pro důvodně vznesenou námitku promlčení. Nárok, který žalobce učinil předmětem tohoto řízení, byl předběžně uplatněn u žalované dne [datum]. Ze strany žalované se však žalobci dne [datum] dostalo pouhého konstatování porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích totiž žalovaná odmítla dobrovolně uspokojit. 4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobce řádně splnil zákonem stanovenou podmínku pro soudní uplatnění nároku představovanou jeho předběžným uplatněním u příslušného úřadu a že s ohledem na celkovou délkou posuzovaného řízení nelze považovat za dostatečnou formu kompenzace pouhé konstatování porušení práva. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval právně relevantními skutečnostmi rozhodnými pro úvahu o výši přiměřeného finančního zadostiučinění. V této souvislosti kromě délky trvání posuzovaného řízení považoval za nutné zvlášť přihlédnout k již popsané procesní složitosti posuzovaného řízení, v rámci níž bylo třeba zohlednit též fakt, že posuzovaná věc byla projednávána celkem na třech stupních soudní soustavy a k tomu ještě i před Ústavním soudem, dále zvýšenému významu předmětu řízení pro poškozeného a konečně i do jisté míry sdílené povaze žalobci přivozené nemajetkové újmy, neboť v posuzovaném řízení žalobce vystupoval jako žalovaný ve vzájemné shodě spolu s dalším žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jelikož ustálená judikatura stanoví, že za každý rok trvání řízení je možné uvažovat o obecné výši imateriální újmy odpovídajících částce [částka] za každý rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky řízení lze přiznat částku pouze v poloviční výši, soud prvního stupně shledal, že obecná základní výše odškodnění nemajetkové újmy žalobce [jméno] [příjmení], kterou lze považovat za výchozí pro její následnou individualizaci, činí [částka]. Tuto částku následně snížil pro zmíněnou procesní složitost o 30 % s tím, že další její modifikaci již reálně nebylo třeba provádět, neboť případné navýšení zmíněné obecné základní výše nemajetkové újmy pro význam předmětu řízení pro poškozeného shledal přímo úměrným v úvahu rovněž přicházejícímu snížení zmíněné obecné základní nemajetkové újmy s ohledem na charakter odškodňované újmy coby újmy sdílené. Takto tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení byla žalobci způsobena nemajetková újma ocenitelná částkou [částka] Vedle této jistiny soud prvního stupně s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přiznal žalobci i jím požadovaný zákonný občanskoprávní úrok z prodlení, a to ode dne marného uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované, tj. ode dne [datum]. Ve zbylém rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. 5. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním obě procesní strany, žalobce v rozsahu celého zamítavého výroku o věci samé (výrok II) a žalovaná naopak ohledně vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I), přičemž v důsledku obou zmíněných odvolání byl napaden i svou povahou akcesorický nákladový výrok III předmětného rozsudku. 6. Protože rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 124/2021-121, kterým bylo o obou odvoláních rozhodnuto tak, že„ rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění jen tak, že co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá, jinak, tj. co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se v tomto výroku a dále ve výroku II potvrzuje“, byl posléze zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2951/2021-158, jen v rozsahu, v jakém jím byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky [částka] s příslušenstvím (a dále též ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení), bylo nadále třeba se vypořádat již jen s požadavkem žalobce na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši dalších [částka] s příslušenstvím (jdoucí nad rámec již žalobci pravomocně přiznané náhrady nemajetkové újmy ve výši částky [částka] spolu s úr