54 CO 208/2022-82 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky [částka] představované v součtu a) požadavkem žalobkyně na vrácení kupní ceny ve výši [částka], kterou žalované zaplatila na základě účastníky řízení uzavřené kupní smlouvy č. K1302906 ze dne [datum], jejímž předmětem byla koupě motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia III, [registrační značka], [příjmení]: TMBAG7NE8E0182745 (dále též jen„ předmětné vozidlo“), a to s tvrzením, že od uvedené kupní smlouvy platně odstoupila a smluvní strany jsou si vzájemně povinny vrátit to, co na základě předmětné smlouvy získaly, a b) požadavkem žalobkyně na zaplacení ušlého zisku ve výši [částka], o který dle žalobních tvrzení přišla v souvislosti s odstoupením od předmětné kupní smlouvy, neboť práva odstoupit od smlouvy využila jen proto, že se ukázalo, že vozidlo, které od žalované kupovala, bylo v té době již exekutorem zahrnuto do soupisu movitých věcí třetí osoby za účelem vymožení vykonatelné pohledávky, přičemž žalované bylo známo, že o koupi takového vozidla žalobkyně nemá zájem, i přesto ji však při uzavírání smlouvy ujišťovala o opaku, a žalobkyni proto posléze ušel zmíněný zisk plynoucí jí z dalšího prodeje předmětného vozidla [jméno] [příjmení], který poté co od žalobkyně na základě v pořadí další kupní smlouvy předmětné vozidlo zakoupil, od smlouvy odstoupil právě s odkazem na postižení předmětného vozidla tzv. generálním inhibitoriem spojeným se soupisem zmíněného vozidla do majetkové podstaty povinného [jméno] [jméno], předchozího majitele předmětného vozidla. 3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že obě procesní strany spolu dne [datum] podepsaly kupní smlouvu č. K1302906, na jejímž základě žalovaná prodala žalobkyni předmětné vozidlo za kupní cenu [částka]. Původním vlastníkem tohoto vozidla byl [jméno] [jméno], od něhož jej dne [datum] zakoupil [jméno] [příjmení], který uvedené vozidlo obratem dne [datum] prodal autobazaru Amagon [číslo] s. r. o., od něhož pak toto vozidlo žalovaná zakoupila dne [datum]. V předmětné kupní smlouvě žalovaná mimo jiné prohlásila, že podpisem smlouvy stvrzuje, že na předmětném vozidle neváznou žádné závazky a jakékoliv právní vady a omezení a že není předmětem exekuce či výkonu rozhodnutí (článek 4.2 písm. d) kupní smlouvy). Obsahem uvedené kupní smlouvy bylo též ujednání smluvních stran o právu kupujícího od předmětné smlouvy odstoupit, pokud zjistí, že prodávající uvedl nepravdivé údaje, nebo jím stvrzené údaje o vozidle nebo údaje o vozidle uvedené mimo jiné v článku 4.2 smlouvy nebudou pravdivé ke dni nabytí vlastnictví kupujícím a že tímto nemá být dotčeno právo kupujícího na náhradu škody způsobené mu uvedením nepravdivých údajů ze strany prodávajícího. Následně dne [datum] žalobkyně podepsala kupní smlouvu s [jméno] [příjmení], který od ní předmětné vozidlo odkoupil za kupní cenu [částka]. [jméno] [příjmení] byl dne [datum] doručen exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – město, který byl vydán proti povinnému [jméno] [jméno], předchozímu majiteli předmětného motorového vozidla, a spolu s tím byl [jméno] [příjmení] vyzván k vydání předmětného vozidla uvedenému soudnímu exekutoru za účelem realizace exekuce prodejem movitých věcí povinného s tím, že provedením předmětné exekuce byl soudní exekutor pověřen Okresním soudem v Teplicích dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. [jméno] [příjmení] v reakci na to odstoupil od kupní smlouvy uzavřené s žalobkyní a obě smluvní strany si vzájemně vrátily to, co na základě kupní smlouvy obdržely, tedy žalobkyně vrátila [jméno] [příjmení] obdrženou kupní cenu a oproti ní získala zpět motorové vozidlo. V návaznosti na uvedené žalobkyně dopisem ze dne [datum] žalované sdělila, že odstupuje od jimi uzavřené kupní smlouvy týkající se předmětného vozidla, a žalovanou požádala o vrácení kupní ceny ve výši [částka] a dále o zaplacení ušlého zisku ve výši [částka] s odůvodněním, že vyšlo najevo, že předmětné vozidlo bylo v době koupě předmětem exekuce nařízené na majetek jeho předchozího vlastníka [jméno] [jméno]. Zmíněná výzva k úhradě peněžitého plnění v souhrnné výši [částka] ve lhůtě 10 dnů ode dne jejího doručení uvedené výzvy byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná na uvedené reagovala sdělením, že odstoupení od kupní smlouvy nepovažuje za úkon platný, žalobkyní požadovanou částku nezaplatila a předmětné vozidlo si i přes výzvu nepřevzala, neboť má za to, že stejně jako ona, tak i žalobkyně a posléze její zákazník se stali dobrověrnými vlastníky předmětného vozidla, neboť o exekučním postihu vůči [jméno] [jméno] nevěděla a objektivně ani vědět nemohla, jelikož vozidlo nekupovala od něj, ale až v pořadí od jeho druhého právního nástupce. Navíc žalobkyní realizované odstoupení od kupní smlouvy považuje za právní jednání neplatné z důvodu jeho neurčitosti. 4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ust. § 2001, § 2005, § 2894 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), shledal žalobou uplatněný nárok důvodným. Zdůraznil přitom, že právo odstoupit od kupní smlouvy bylo smluvními stranami výslovně dohodnuto, a to mimo jiné i pro případ, že by se ukázalo, že kupované motorové vozidlo bylo již tehdy předmětem exekuce, bez ohledu na to, zda prodávající o takové skutečnosti věděl. Z textu předmětné kupní smlouvy je bez jakýchkoliv pochyb zřejmé, že žalobkyně měla zájem pouze o koupi exekucemi nezatížených vozidel. Z tohoto pohledu je tedy nepodstatné tvrzení žalované o nabytí vlastnictví k předmětnému vozidlu v dobré víře a z toho pramenícího oprávnění k převodu vlastnického práva na třetí osobu. Žalobkyně byla totiž dle smlouvy oprávněna k odstoupení od smlouvy i na základě pouhé objektivní skutečnosti, že kupované vozidlo je předmětem exekuce. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že předmětné motorové vozidlo bylo v době, kdy smluvní strany uzavíraly kupní smlouvu ze dne [datum], předmětem exekuce prodejem movitých věcí povinného [jméno] [jméno], původního vlastníka uvedeného vozidla, uzavřel, že žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy v souladu s obsahem účastníky uzavřené smlouvy, přičemž za platný lze shledat i způsob, kterým tak učinila, neboť z žalované doručeného hmotněprávního úkonu odstoupení od smlouvy lze s určitostí zjistit, proč žalobkyně od smlouvy odstoupila. V písemném vyhotovení odstoupení od smlouvy je totiž kromě odkazu na konkrétní článek kupní smlouvy zakotvující právo žalobkyně od smlouvy odstoupit výslovně uvedeno, že motorové vozidlo, které žalobkyně od žalované zakoupila, bylo v době prodeje předmětem exekuce vedené proti předchozímu majiteli vozidla a že žalobkyně takovýto typ vozidel zásadně nevykupuje. Protože v důsledku odstoupení od smlouvy zaniká celý obsah závazku, tedy veškerá práva a povinnosti jím založená, soud prvního stupně vyhověl požadavku žalobkyně na vrácení kupní ceny a žalovanou zavázal, aby z titulu zmíněného odstoupení od smlouvy zaplatila žalobkyni částku [částka] představující kupní cenu uhrazenou za koupi předmětného vozidla. Spolu s tím pak žalovanou zavázal též k úhradě částky [částka] z titulu žalobkyni ušlého výdělku, a to s poukazem na žalobkyní očekávaný zisk z dalšího prodeje předmětného vozidla zákazníkovi [jméno] [příjmení], který poté, co zjistil, že vozidlo je předmětem exekuce, od kupní smlouvy, kterou s žalobkyní uzavřel, odstoupil. Vedle povinnosti k úhradě zmíněných jistin soud prvního stupně podle § 1968, ve spojení s § 1970 o. z., uložil žalované též povinnost k úhradě žalobkyní v souladu s uvedenými jistinami požadovaného zákonného úroku z prodlení, jehož výši shledal v souladu s jeho hmotněprávní úpravou zakotvenou v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek splatnosti uvedeného úroku z prodlení určil v závislosti na uplynutí desetidenní lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění, která byla žalované doručena dne [datum], konkrétně počínaje dnem [datum], který soud prvního stupně shledal prvým dnem prodlení žalované s úhradou zmíněného dluhu. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a jelikož žalobkyně se svojí žalobou zcela uspěla, zavázal žalovanou k plné náhradě všech účelně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyně v souhrnné výši [částka]. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, neboť má za to, že rozhodnutí soudu