54 CO 402/2022-106 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce [částka] k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal po žalovaném vrácení poskytnuté zálohy za právní zastupování v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích, pod sp. zn. [spisová značka] a následném řízení odvolacím. Žalobce zaplatil žalovanému dne [datum] zálohu ve výši [částka] z účtu svého bratra, žalovaný však žádné úkony právní služby pro žalobce nevykonal, neprovedl ani vyúčtování služeb a po odstoupení od smlouvy žalobcem poskytnutou zálohu nevrátil. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce s tvrzením, že od žalobce žádné finanční prostředky neobdržel. Zmiňovanou částku [částka] inkasoval od pana [jméno] [příjmení], kterému by případně mohlo svědčit právo na její vrácení, nikoliv však žalobci, který žalovanému nic nezaplatil. 4. Soud prvního stupně vyšel z následujícího, mezi stranami nesporného, skutkového stavu. Dne [datum] byla z bankovního účtu vedeného na jméno [jméno] [příjmení] na bankovní účet žalovaného zaslána částka [částka], přičemž ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno„ [jméno] [příjmení] - záloha na právní zastupování“. Mezi účastníky řízení probíhala v srpnu a září roku [rok] emailová komunikace stran zastupování žalobce v trestním řízení, kdy žalovaný mimo jiné žalobci zaslal k vyplnění elektronickou formou plnou moc, na základě níž by jej mohl v uvedeném trestním řízení zastupovat. Dne [datum] žalobce žalovaného informoval o tom, že smlouvu vypovídá a požaduje navrácení uhrazené zálohy. Žalobce výzvu k vrácení zálohy zopakoval v emailu zaslaném žalovanému dne [datum]. 5. Námitce nedostatku věcné legitimace soud prvního stupně nepřisvědčil s tím, že není rozhodné, z jakého bankovního účtu byla záloha na bankovní účet žalovaného zaslána. Důležité je, že údaj platby obsahoval označení, za jakým účelem je žalovanému zasílána, tedy jako záloha za právní zastupování žalobce. Na základě zaplacené zálohy žalovaný žalobci zaslal plnou moc k vyplnění. Úhrada zálohy přitom byla podmínkou pro to, aby žalovaný začal žalobce zastupovat, čemuž nutně musí předcházet udělení plné moci. Soud prvního stupně shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, která byla následně vypovězena ze strany žalobce, jemuž vzniklo právo na vrácení nespotřebované zálohy. Žalovaný přitom ani přes poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soudu nedoložil, respektive ani netvrdil, jaké konkrétní úkony právní služby pro žalobce skutečně vykonal, když svou obranu založil toliko na námitce nedostatku věcné legitimace. Žalobci tak svědčí právo na vrácení zálohy v plné výši, pročež soud prvního stupně žalobě výrokem I. v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobci byla přiznána jejich plná náhrada sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], odměny advokáta za 7 a půl úkonu právní služby po [částka] dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), včetně 8 režijních paušálů po [částka] a cestovného osobním automobilem Dacia Duster, [registrační značka] k jednání soudu dne [datum] a [datum] (za cestu [obec] – [obec] a zpět 2 x 210 km při průměrné spotřebě 5,1l [číslo] km nafty, za cestu k jednání dne [datum] částku [částka] a za cestu k jednání dne [datum] částku [částka]) a náhrady za zmeškaný čas za 12 půlhodin po [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž vytýkal soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci, konkrétně nesprávné posouzení věcné legitimace účastníků řízení. Zopakoval svou předešlou argumentaci, mimo jiné uvedl, že v předmětném sporu nejde o to, zda byla uzavřena smlouva o právní pomoci, ale o to, kdo uhradil částku [částka] a kdo má v případě nesplnění závazku nárok na její úhradu. Dále zdůraznil, že jedinými právně rozhodnými skutečnostmi v projednávané věci byl vznik dluhu a jeho splnění cestou plnění za jiného a závazkových práv a povinností s ním spojených na třetí osobu. Odkázal na § 1936 odst. 1 a 1937 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dovozoval, že úhradou částky [částka] třetí osobou, tedy [jméno] [příjmení], tato osoba vstoupila do práv věřitele (žalovaného) a má právo, aby jí dlužník (žalobce) vyrovnal, co za něj plnila. 8. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil až v rámci odvolacího jednání před soudem dne [datum]. Ztotožnil se závěry uvedenými v napadeném rozsudku a navrhl jeho potvrzení. 9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil relevantní skutková zjištění, získaná z nesporných tvrzení účastníků a v řízení provedených listinných důkazů. Zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu a žádná ze stran nesprávnost skutkových zjištění nenamítá. V podrobnostech proto odvolací soud na skutkové závěry soudu prvního stupně uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje, neboť pro potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry opisovat. 11. Pokud jde o právní hodnocení věci, soudu prvního stupně nutno vytknout, že ačkoliv došel ke správnému závěru o důvodnosti žalobního nároku, v odůvodnění napadeného rozsudku absentují odkazy na jím aplikovaná zákonná ustanovení. Toto pochybení bylo zhojeno v rámci odvolacího řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně při posuzování nároku řídil, jakož i skutečnost, že na věc evidentně aplikoval příslušná ustanovení o. z. a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen„ zákon o advokacii“). 12. Z provedeného dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že účastnící mezi sebou uzavřeli smlouvu příkazního typu podle § 2430 a násl. o. z. Žalovaný se jako advokát zavázal poskytovat žalobci právní služby, konkrétně jej obhajovat v trestním řízení (§ 1 odst. 2 zákona o advokacii). Na žádost žalovaného složil žalobce na poskytování právních služeb zálohu ve výši [částka]. Následně žalobce smlouvu o poskytování právních služeb podle § 20 odst. 4 zákona o advokacii vypověděl a vyzval žalovaného k vrácení zaplacené zálohy. Výpověď odůvodnil tím, že žalovaný pro něj žádné úkony právní služby nevykonal. Toto tvrzení přitom v řízení před soudem prvního stupně nebylo vyvráceno, neboť žalovaný ani přes řádné poučení podle § 118a o. s. ř. nedoložil, že by žalobci právní služby poskytoval. Za takové situace je pak poskytnutou zálohu nutno vnímat jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., neboť získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. V době přijetí zálohy na poskytování právních služeb byl dán řádný právní důvod, a to uzavřená smlouva o poskytování právních služeb. Výpovědí žalobce však došlo k ukončení této smlouvy, právní důvod odpadl a plnění poskytnuté žalobcem (nevyčerpaná záloha) se stalo pro žalovaného bezdůvodným obohacením, které byl povinen vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Za stavu, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakékoliv úkony právní služby pro žalobce vykonal, bylo na místě, aby byla žalovanému vrácena záloha v plné výši. 13. [příjmení] žalovaného spočívala výlučně v tom, že žalobce není ve věci aktivně legitimován a tedy není ani důvod, proč by měl výzvě soudu prvního stupně podle § 118 a o. s. ř. vyhovět. Odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně s názorem žalovaného stran nedostatku věcné legitimace nemohl ztotožnit. Argumentace žalovaného uvedená v odvolání, je na věc zcela nepřípadná. Odkazovaná ustanovení § 1936 odst. 1 a 1937 odst. 2 o. z., je totiž potřeba vnímat v kontextu v řízení prokázaných skutečností a v souvislosti s ostatními ustanoveními o. z., nikoliv izolovaně a toliko částečně, jak činí žalovaný. 14. Podstatné je, že pouze mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový právní vztah, o poskytnutí právních služeb ve smyslu občanského zákoníku a zákona o advokacii. Jeho obsahem byla kromě jiného, povinnost žalobce zaplatit žalovanému zálohu za poskytnutí právních služeb. Tuto povinnost žalobce splnil a za situace, kdy mezi smluvními stranami nebylo ujednáno, jakým způsobem tak má učinit, tato skutečnost není rozhodná. Následně došlo k zániku uvedeného právního poměru a jednou z povinností žalovaného bylo vrátit zaplacenou zálohu, a to subjektu, s nímž smlouvu uzavřel, tedy žalobci. Je tak zcela nerozhodné, z jakého účtu f