54 CO 436/2021-155 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře [číslo] m² (dále jen„ Pozemek“) s podílem [číslo], přičemž Pozemek tvoří veřejné prostranství a žalovaná je v souladu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu povinna za užívání veřejného prostranství jejími občany vydat vlastníkům Pozemku částku odpovídající obvyklému nájemnému, které činí [částka], a to za období [datum] do [datum]. Pozemek je veřejným prostranstvím, což plyne z přípisu samotné žalované ze dne [datum]. Za obdobný pozemek nacházející se 200 m od Pozemku bylo jinému vlastníkovi přiznáno bezdůvodného obohacení rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 17 C 387/2016-53. Žalobce měl za to, že s ohledem na ust. § 1127 o. z. je oprávněn požadovat bezdůvodné obohacení nejen v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, ale ve vztahu k celému Pozemku i za ostatní spoluvlastníky a to i za období, kdy nebyl spoluvlastníkem Pozemku. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobce se stal spoluvlastníkem Pozemku až dne [datum], nemůže se tak domáhat bezdůvodného obohacení za dobu, kdy spoluvlastníkem Pozemku nebyl. Dále namítala, že Pozemek nemá charakter veřejného prostranství, neboť není jakkoliv využíván jinými občany Městské části [obec a číslo]. Pozemek se skládá z veřejné účelové komunikace, včetně parkovacích stání, chodníku a zeleně, část chodníku a zeleň jsou odděleny živým plotem, Pozemek je fakticky užívání pouze obyvateli domu [adresa], veřejná účelová komunikace je uzavřená a slouží pouze jako příjezdová komunikace k domu a zaparkování vozidel. Údržbu pozemku si zajišťují vlastníci Pozemku na vlastní náklady. Za užívání veřejné účelové komunikace se podle judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu náhrada nepřiznává. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, podrobně rozvedených v bodech 7. – 25. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem Pozemku s podílem o velikosti [číslo], způsob využití pozemku je zeleň. Žalobce nabyl spoluvlastnické právo k Pozemku jako vydražitel usnesením soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Bytový dům [adresa] je funkčně spjat s veřejnou účelovou komunikací, která byla na Pozemku vybudovaná se souhlasem investora. Žalobce není vlastníkem žádné bytové jednotky v domě [adresa] [obec] pozemků a situaci před domem soud prvního stupně zjistil z ortofotomapy a z předložených fotografií. 5. Soud prvního stupně zamítl návrh na provedení místního šetření na Pozemku a dále na pozemku parc. [číslo] (ohledně něhož bylo žalované uloženo vydat bezdůvodného obohacení ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 387/2016), neboť skutečnosti, které měly být místním šetřením zjištěny, byly prokázány fotografiemi a ortofotomapami. Soud dále zamítl návrh žalované na vypracování znaleckého posudku k určení výše obvyklého nájemného, neboť základ nároku žalobce neshledal po právu a není tak třeba ani zjišťovat jeho výši. Stejně tak považoval za nadbytečný žalovanou navrhovaný důkaz správním spisem, neboť rozhodné skutečnosti již byly zjištěny z rozhodnutí, které byly ve správním řízení vydány. 6. Soud prvního stupně při svém rozhodování nevyšel ze sdělení Úřadu městské části [obec a číslo], odboru právního a veřejných zakázek ze dne [datum], kde je uvedeno, že Pozemek je svým charakterem veřejné prostranství ve smyslu § 14b zákona č. 131/2000 Sb., neboť se jedná o pouhé poskytnutí informace podle zákona [číslo] Sb., které je svým významem převyšováno výslovně uděleným souhlasem právní předchůdkyně žalobce s umístěním účelové komunikace na jejím pozemku. 7. Shora uvedená skutková zjištění posuzoval soud prvního stupně podle § 2991 odst. 1 o. z., podle příslušných ustanovení zákona o obcích a o hlavním městě [obec] a dále podle zák. č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Dovodil, že žalobce nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období, kdy ještě nebyl spoluvlastníkem Pozemku. Dále měl za to, že Pozemek není veřejným prostranstvím, neboť částečně se na něm nachází veřejná účelová komunikace (k níž dal právní předchůdce žalobce souhlas) a částečně se jedná o zeleň, o kterou se starají členové SVJ příslušného bytového domu, který je s pozemkem funkčně spjat. Soud prvního stupně nadto považoval nárok žalobce za rozporný s dobrými mravy; žalobce k nákupu svého podílu přistoupil s ryze spekulativním záměrem, když již dopředu si byl vědom, o jaký druh pozemku a s jakými omezeními se jedná; o Pozemek se pak ani nestará. Uplatňování obdobných nároků za takovýchto okolností (spekulativní nabývání zanedbatelných vlastnických podílů v blízkosti bytových domů, které nejsou oploceny) by vedlo do budoucna ke zcela bezprecedentnímu zneužívání vlastnických práv jednotlivců (spekulantů, kteří si koupí nemovitost, jejíž užívání je objektivně omezeno, a tato skutečnost je jasně seznatelná z dostupných veřejných seznamů i prohlédnutím nemovitosti na místě samém) za účelem následného vymáhání renty po obcích, což je podle soudu prvního stupně nemravným jednáním. 8. Soud prvního stupně při svém rozhodování nepřihlédl k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 17 C 387/2016-53, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dne 28. [anonymizováno] 54 Co 270/2017-203; měl za to, že uvedené rozhodnutí není s to prokázat charakter Pozemku. 9. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která měla plný úspěch, přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů, sestávajících z nákladů na právní zastoupení advokátem v souhrnné výši [částka]. 10. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že jeho nárok je v rozporu s dobrými mravy. Svůj nárok odvozuje od judikatury jak Ústavního, tak Nejvyššího soudu, proto jej jen těžko lze označit za rozporný s dobrými mravy. Pokud by snad soud považoval za rozporné s dobrými mravy, že žalobce nárokuje celou výši bezdůvodného obohacení, přestože je minoritním spoluvlastníkem, poukázal žalobce na svou povinnost vyplatit plnění, které mu bude přiznáno, ostatním spoluvlastníkům podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Žalobce popřel, že by se jednalo o„ vymáhání renty po obcích“ a„ spekulativní nabývání zanedbatelných vlastnických podílů“, ale o nárok souladný s ustálenou judikaturou. Žalobce připustil, že na Pozemku se nachází účelová komunikace, která však tvoří pouze minoritní část Pozemku a zbytek Pozemku je veřejným prostranstvím. V řízení nebylo zjištěno, jakou část Pozemku účelová komunikace představuje a v jaké části tedy žalobci nenáleží právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že by zbylá část pozemku neměla charakter veřejného prostranství; naopak, tato část Pozemku je užívána jako chodník a veřejná zeleň neomezeným okruhem uživatelů. V této souvislosti soudu prvního stupně vytýkal, že neprovedl místní šetření, jímž by bylo prokázáno, že se o veřejné prostranství jedná. Žalobce zopakoval, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 387/2016 (a u odvolacího soudu pod sp. zn. 54 Co 270/2017) se projednávalo vydání bezdůvodného obohacení za užívání obdobného pozemku vzdáleného 200 m od Pozemku, v souladu s ust. § 13 o. z. má právo na to, aby bylo o jeho věci rozhodnuto stejně. Soud prvního stupně se řádně nevypořádal s tím, že sama žalovaná [příjmení] za veřejné prostranství označila, souhlas s vybudování účelové komunikace s tím nemá žádnou souvislost. Žalobce setrval na svém názoru, že v souladu s ust. § 1127 a § 1877 o. z. má nárok na vydání bezdůvodného obohacení i za dobu, kdy nebyl spoluvlastníkem Pozemku, tedy za dobu před [datum], a to zejména s ohledem na účel institutu aktivní prevence u aktivní solidarity. K tomu odkázal na komentářovou literaturu k ust. § 139 obč. zák. č. 40/1964 Sb. (která je podle jeho názoru použitelná i pro stávající právní úpravu), jakož i na komentářovou literaturu k občanskému zákoníku č. 89/2012 Sb. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 594/2006. Žalobce nesouhlasil ani s výrokem o nákladech řízení, soud prvního stupně zcela pominul konstantní judikaturu Ústavního soudu týkající se nákladů na právní zastoupení advokátem v případě statutárních měst a jejich městských částí, přestože na to žalobce v průbě