54 CO 460/2021-270 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.), a zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.). Výrokem III. zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a výrokem IV. co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce [částka] (výrok V.) 2. Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo zproštěním obžaloby. Žalobce požadoval celkem částku [částka], představující náklady právního zastoupení ve výši [částka], přiměřené zadostiučinění za imateriální újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] a dále [částka] za průtahy v řízení. 3. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, přičemž v rámci předběžného projednání nároku žalovaná žalobci poskytla odškodnění v celkové částce [částka], která představovala náhradu za právní zastoupení ve výši [částka] a částku [částka] za nepřiměřenou délku řízení. Zároveň žalovaná konstatovala, že došlo k nezákonnému rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobci se omluvila, přičemž ke všem okolnostem věci se dle žalované konstatování a vyslovení omluvy jeví jako dostatečné zadostiučinění. 4. Žalobce vzal podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět co do částky [částka] představující náhradu škody na právní zastoupení a co do částky [částka] představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a z těchto částek se domáhal již jen úroku z prodlení. Žalobce zároveň nepožadoval zbývající částku [částka] jako náhradu škody za právní zastoupení, a to včetně úroku z prodlení. Soud prvního stupně proto řízení ohledně částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] zastavil. 5. Soud prvního stupně ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši [částka] uzavřel, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání – když byl následně žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu s odkazem na to, že nebylo prokázáno, že předmětný skutek spáchal žalobce. Odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku bylo odvolacím soudem zamítnuto podle § 256 tr. řádu. 6. Zároveň soud prvního stupně shledal postačující konstatování žalované, že došlo k nezákonnému rozhodnutí a že se žalobci omlouvá a dospěl k závěru, že není třeba poskytnout žalobci finanční odškodnění. Vyšel z toho, že žalobce byl sice stíhán pro závažnější trestný čin a hrozil mu trest odnětí svobody od dvou do osmi let odnětí svobody, avšak proti žalobci bylo za několik měsíců po zahájení posuzovaného řízení zahájeno další trestní řízení, a následně ještě jedno, vždy též pro závažnou hospodářskou trestnou činnost, stíhání skončila odsouzením žalobce a v jednom případě uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zásah nezákonného trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce nebyl dokazováním prokázán, resp., nebylo zjištěno, že by právě posuzované trestní stíhání do osobnostní sféry žalobce zasáhlo natolik, aby bylo namístě finanční odškodnění. 7. Ohledně zaplacení částky [částka] z důvodu nepřiměřené délky řízení soud prvního stupně konstatoval, že nesprávný úřední postup spočíval v průtazích mezi jednotlivými úkony soudu v posuzovaném řízení, a to v době [datum] do [datum] a dále v době od [datum] do [datum], když navíc v mezidobí byl postup soudu chaotický a nekoncentrovaný. Takový postup dle soudu prvního stupně dosahuje takové intenzity, že je namístě přiznat finanční zadostiučinění. 8. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud prvního stupně vyšel ze základní částky [částka] za každý rok řízení, za první dva roky ve výši jedné poloviny, a měsíční odškodné vypočítal poměrně z částky [částka] za rok/12 měsíců, tj. [částka] za měsíc a dospěl k celkové částce [částka], když za počátek řízení považoval den [datum] (kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) a za konec den [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku, tj. celkem 4 roky a 11 měsíců. Soud prvního stupně zároveň shledal naplnění kritérií odůvodňujících případnou modifikaci základní částky ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a z důvodů složitosti posuzovaného řízení (provádění výslechů, znaleckého posudku poškozeného, odborná kriminalistická vyjádření) snížil základní částku o 25 %. S ohledem k tomu, že věc byla projednávána na dvou stupních soudní soustavy, snížil soud prvního stupně základní částku dále o 15 %. K dalšímu zvýšení či snížení již nepřistoupil, když význam řízení byl již posuzován v otázce nároku na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a žalobce se nijak na délce řízení nepodílel. Základní částka tak byla soudem snížena o 40 %, což představuje částku [částka], přičemž žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení v částce [částka], a proto soud prvního stupně žalobu ohledně tohoto nároku jako nedůvodnou zamítl. 9. Výroky I. a II. žalobci naopak přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z poskytnutých částek za použití § 1970 o. z. a § 15 odst. 1, 2 zákona č. 82/19998 Sb., když žalovaná se dostala do prodlení po 6 měsících od uplatnění nátoku žalobcem. 10. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. 11. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce, kterým napadl výroky III. a IV. rozsudku. Soudu prvního stupně je vytýkáno, že ohledně nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení neprovedl správný výpočet přiznané částky. Poukázal zejména na to, že soud prvního stupně nezohlednil kritérium postupu soudu v trestním řízení a z odůvodnění rozsudku není patrné, jak se tato skutečnost promítla do úvah soudu o stanovení výše odškodnění. Zde poukázal na zjevnou nečinnost soudu ve směru k nařízení hlavního líčení či opakované žádosti o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, aby se do délky řízení nezapočítávalo dovolací řízení a dále, jak se soud prvního stupně vypořádal s hlediskem složitosti řízení, které žalobce považuje za nijak složité. Žalobce navrhl, aby soud vycházel z délky řízení 5 let a 8 měsíců, což představuje základní částku [částka], která by měla být ponížena o 25 % z důvodu složitosti případu, naopak navýšena o 20 % pro průtahy v rozsahu 29 měsíců, tedy snížena celkem o 5 %, čímž mělo být žalobci přiznáno dalších [částka]. 12. Pokud jde o přiznání zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zde se žalobce se závěry soudu prvního stupně neztotožňuje v hodnocení provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí členů rodiny žalobce a pana [jméno] [příjmení]. Rovněž nesouhlasí s tím, že by zásah do osobnostní sféry žalobce byl snížen probíhajícím stíhání i v jiných trestních věcech žalobce. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak nekoresponduje s odškodněním stavu nejistoty, do kterého se žalobce po celou dobu stíhání dostal. S ohledem na žalobcem citovanou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu nelze názor soudu prvního stupně považovat za správný a proto žalobce odvolacímu soudu navrhl, aby jeho rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci zadostiučinění v penězích za nesprávný úřední postup a za nezákonné trestní stíhání a přizná mu náhradu nákladů řízení. 13. Žalovaná s rozsudkem soudu prvního stupně souhlasila a navrhla jeho potvrzení. 14. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tj. ve výrocích II. – V., podle § 212 a násl. o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 15. Pokud jde o nárok žalobce na odškodnění nepřiměřené délky řízení, nesouhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně v posouzení celkové délky napadeného řízení a s hodnocením jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž s