55 CO 363/2021-207 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení o [částka], výrokem II. žalované uložil zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení, výrokem III. žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Podle odůvodnění se žalobkyně jako vlastník nemovitosti na adrese [adresa] a pronajímatel domáhala zaplacení částky za nájem nebytových prostor č. XVI umístěný ve druhém patře domu, sestávající z pěti kanceláří, chodby, koupelny, WC a kuchyňkou o celkové výměře 127 m². Ve smlouvě ze dne [datum] bylo ujednáno nájemné ve výši [částka] měsíčně, a zálohy za služby související s užíváním předmětu nájmu ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná ani přes výzvy neuhradila nájemné a služby za měsíce prosinec [rok], leden [rok], listopad [rok], červenec [rok], říjen [rok], listopad [rok] a prosinec [rok]. Pro neplacení nájemného a záloh na služby ve lhůtě byla žalobkyní dána žalované výpověď z nájmu předmětných nebytových prostor. Žalované vznikly přeplatky za vyúčtování služeb za roky [rok], [rok] a [rok], mezi účastníky došlo k jednání o vzájemném zápočtu pohledávek, ale k uzavření dohody v písemné formě nikdy nedošlo. Žalobkyně proto přeplatek v celkové výši [částka] jednostranně započetla na pohledávky žalované a celková dlužná částka ke dni podání žaloby činila [částka]. 3. Žalovaná uvedla, že veškeré dlužné platby, kromě záloh na služby ve výši [částka] za období červenec 2020, říjen 2020, listopad 2020 a prosinec 2020 žalobkyni uhradila. Má za to, že na zaplacení uvedených záloh na služby žalobkyni nárok dosud nevznikl. 4. V průběhu řízení vzala žalobkyně zpět žalobu o [částka], v tomto rozsahu soud dle § 96 o. s. ř. řízení zastavil (výrok I.). 5. Soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, který mezi účastníky nebyl sporný, že dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu na nájem nebytových prostor v [obec a číslo], [ulice a číslo], které jsou ve vlastnictví žalobkyně. Konstatoval faktury, které byly žalobkyní žalované vystaveny, které tvořily podklad žalobního návrhu. Z nájemní smlouvy z čl. III zjistil, že zálohové platby na služby činí částku [částka] měsíčně za šest osob, splatné vždy do desátého dne měsíce předcházejícího před měsíčním období, za které se platí. 6. Po právní stránce uplatněný nárok posoudil dle § 4 a § 7 zák. č. 67/2013 Sb. Po zpětvzetí žaloby, když řízení bylo částečně zastaveno, zůstal předmětem pouze nárok na zaplacení záloh za služby v celkové výši [částka]. Po provedeném dokazování soud shledal tento nárok opodstatněný. Mezi účastníky není sporné, že žalovaná uvedené částky do rozhodnutí soudu nezaplatila s tím, že žalobu označila za předčasnou, neboť žalobkyně nebyla oprávněna zálohy žalovat, a domnívá se, že jí opět vznikne přeplatek na těchto platbách. Tuto námitku soud neshledal opodstatněnou, neboť žaloba byla podána dne [datum], žalobkyně tedy jako pronajímatel byla oprávněna se domáhat žalobou zaplacení dlužných záloh na služby, když ještě nebyla stíhána povinností jejich vyúčtováním a všechny tyto zálohy na služby byly dle nájemní smlouvy po datu splatnosti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně provádí vyúčtování služeb spojených s nájmem vždy až na počátku druhé poloviny kalendářního roku, tedy soud vyúčtování služeb za rok 2020 nemohl mít ještě k dispozici. Ohledně vyúčtování za předchozí roky žalovaná nic nenamítala. Žalovaná se v řízení bránila tím, že se žalobkyní měla být uzavřena dohoda o splátkách, toto její tvrzení se jí v řízení nepodařilo prokázat, ani přes výzvu dle § 118a o. s. ř. Z emailové korespondence vzal soud za prokázané, že se žalobkyně opakovaně domáhala na žalované úhrady za dlužné nájemné a zálohy na služby, ale nedošlo k podpisu dohody, mezi nimi. Proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Shledal oprávněný i nárok na příslušenství přisouzené částky s odkazem na § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle plného procesního úspěchu žalobkyně ve věci. 8. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. V jeho následném odůvodnění namítala, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení částky [částka] představující záloh na služby ve výši [částka], celkem za čtyři měsíce. V případě, že by částku zaplatila, žalobkyně by vznikl neoprávněný majetkový prospěch a bezdůvodné obohacení na její úkor. Z vyúčtování služeb za rok [rok], provedeného žalobkyní [datum] vyplynulo, že na těchto zálohách uhradila [částka] (což odpovídá osmi uhrazeným měsíčním platbám po [částka]), když skutečné náklady na služby spojené s nájmem předmětných nebytových prostor za rok [rok] činily pouze [částka]. Již uhrazením plateb žalovanou vznikl přeplatek na službách za rok [rok] ve výši [částka]. Z provedeného vyúčtování vyplývá, že veškeré skutečné náklady na služby za rok [rok] byly žalovanou uhrazeny před podáním žaloby, není proto žalobkyně nyní oprávněná požadovat jejich zaplacení. Dále soudu vytýkala, že nepřihlédl ke skutečnostem, které tvrdila a na jejichž podporu nabídla důkazy. Naopak z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že skutečnosti vyplývající z listin, které soudu předložila k důkazu, soud ponechal zcela stranou svých úvah. Zejména pominul její tvrzení ohledně uzavření dohody o splátkovém kalendáři se žalobkyní o úhradě dlužné částky. Tyto velmi podrobně specifikovala ve svém podání ze dne [datum]. Soud zcela vágně a nekonkrétně uvedl, že se jí nepodařilo tvrzení o splátkách prokázat. Soud pominul skutečnost, že pro uzavření dohody o splátkovém kalendáři není zákonem předepsaná písemná forma a bez dalšího došel ke skutkovému závěru, že taková dohoda uzavřena nebyla, přestože z provedeného dokazování vyplývá pravý opak. Soud tak nedostatečně zjistil skutkový stav, mimo jiné ve vztahu k době prodlení žalované s úhradou jednotlivých faktur. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že se tento mění a ve výroku II. se žaloba zamítá a v tomto smyslu, aby bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení. 9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že toto neobsahuje žádné konkrétní relevantní náležitosti, ke kterým by se mohla vyjádřit. Dle žalobkyně soud provedl veškeré listinné důkazy, a to i nad rámec nutný pro posouzení nároku, a dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Žalobkyně odkázala na svá skutková tvrzení a důkazy, které soudu předložila, a ze kterých je dovozován její nárok. Potvrdila, že žalované vznikl přeplatek na zaplacených zálohách za služby spojené s předmětem nájmu za rok [rok], a tento jí byl v červenci roku [rok] i vyplacen. Poukázala však na to, že v době podání žaloby byl její nárok důvodný, a v tomto smyslu by měl také soud rozhodnout. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku, včetně přiznání náhrady nákladů řízení. 10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vymezeném odvoláním, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným. 11. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který nebyl mezi účastnicemi sporný. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor, včetně povinnosti žalované platit sjednaný nájem a zálohy na služby. Soud, který rozhodoval v polovině roku [rok], shledal nárok žalobkyně na zaplacení záloh, spojených s užíváním předmětu nájmu za rok [rok] jako důvodný, když konstatoval, že vyúčtování provádí žalobkyně v druhé polovině následujícího roku (tak jako v předchozích letech) bez toho, že byt zjišťoval, resp. vyzval žalobkyni, která setrvala na své žalobě, aby konkrétně pro účely soudního řízení doložil, že ještě půl roku po skončení roku [rok] existuje dluh žalované na nezaplacených zálohách na služby. Žalovaná se v průběhu řízení bránila konstantním tvrzením, že na těchto službách nic nedluží, a ostatně to potvrdila i sama žalobkyně ve vyjádření k jejímu odvolání, kde výslovně uvedla, že žalobou neustále uplatňuje částku [částka], ale žalované za totéž období z téhož titulu vrátila přeplatek na službách přesahující částku [částka]. Pro posouzení důvodnosti nároku žalované částky, není vůbec rozhodující, kdy a jak provádí vyúčtování žalobkyně, neboť proti takovémuto postupu žalovaná nemá obrany. Z úřední činnosti soudu je známo, že vyúčtování záloh na služby se standardně provádí k [datum] následujícího roku. Kdyby tak žalobkyně postupovala, soud by již v době svého rozhodnutí měl podklad pro posouzení, zda žalovaná dluží či nikoliv. Pro shledání důvodnosti nároku žalobkyně, nemůže být rozhodující datum, kdy ona sama toto vyúčtování provede, neboť provedeno ad absurdum by ho mohla provést i v době ještě pozdější. Podstatné však je zjištění, které žalobkyně ani nepopírá, a dokonce v rámci odvolacího řízení sama uvedla, že ke konci roku [rok] nejenže žalovaná nic žalobkyni nedlužila, ale ve svůj prospěch žalobkyně disponovala jejím přeplatkem na službách po dalších téměř sedm měsíců. Procesní stanovisko žalobkyně, která setrvala na své žalobě, včetně příslušenství v situaci, kdy sama disponovala finančními prostředky, kter