58 CO 246/2022-208 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení k rukám jejího advokáta částku [částka] (výrok II.). Dále rozhodl o přiznání odměny advokátovi JUDr. [jméno] [příjmení] ve výši [částka] s tím, že bude proplacena prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok III.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu nájemného a záloh za služby za období od ledna [rok] do [datum] včetně (dále případně jen„ rozhodné období“). Uvedla, že je výlučnou vlastnící budovy [adresa] na adrese [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [obec] a žalovaný byl (od [datum]) výlučným nájemcem bytu [číslo] v této budově (dále jen jako„ předmětný byt“) na základě přechodu nájmu po zemřelé matce [jméno] [příjmení], přičemž předmětný byt předal žalobkyni dne [datum]. Žalovaný nehradil ve shora uvedeném období řádně a včas nájemné a zálohy za služby (stejně jako v předchozím období - od ledna 2011 - kdy dlužné platby jsou již předmětem jiných řízení). Nájemné bylo každoročně v souladu se zákonem jednostranně zvyšováno. Žalobkyně požaduje po žalovaném na nájemném [částka] měsíčně a za služby [částka] měsíčně, tedy celkem [částka] měsíčně, a za období ledna [rok] (do 22. 1. uvedeného měsíce) pak poměrnou část nájemného ve výši [částka] a poměrnou část zálohy za služby ve výši [částka], tedy celkem [částka]. Z celkové dlužné částky [částka] žalobkyně odečetla přeplatek na službách, který by žalovanému vznikl při úhradě záloh za služby, a to podle vyúčtování za rok [rok] ve výši [částka], za rok [rok] ve výši [částka] a za rok [rok] ve výši [částka], pročež vyčíslila žalovaný nárok částkou [částka]. Z dlužného nájemného a záloh za služby žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z příslušných měsíčních částek od specifikovaných dat do zaplacení. Žalovaný žalovanou částku přes výzvu ze dne [datum] nezaplatil. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Ke své obraně sporoval, že by byl nájemcem předmětného bytu, že by na něj nájem přešel; poukázal na to, že žalobkyně mu odmítla vydat jakýkoli dokument dokládající, že by byl nájemcem bytu. Namítl, že žaloba neměla být podána, neboť podobné řízení běží pod sp. zn. 38 C 832/2013 a žalobkyně to měla řešit rozšířením žaloby. Předmětný byt nebyl v pronajímáním schopném stavu podle stavebního zákona a nesměl se pronajímat. Výše nájemného neodpovídá technickému stavu bytu; žalobkyně výši požadovaného nájemného odvozuje od stavu bytu, do kterého jej na vlastní náklady uvedl nájemce, tedy od stavu, který je zásluhou nájemce mnohem lepší, než byl v době vzniku nájemního vztahu. Podle žalovaného existují přeplatky nájemného a dále neuhrazené zhodnocení předmětného bytu vyčíslené soudním znalcem na [částka]. Prostřednictvím ustanoveného právního zástupce žalovaný zopakoval, že na něj nájem předmětného bytu po matce [jméno] [příjmení] nepřešel, uvedená skutečnost by měla být v řízení vyřešena jako předběžná otázka; není jasné, jakým jednáním by na žalovaného právo nájmu k předmětného bytu přešlo; v období let [rok] - [rok] v předmětném bytě nebydlel, měl zajištěné bydlení jinde. Uvedl, že mu předmětný byt nebyl pronajímatelem předán. Připomněl neobyvatelnost bytu s tím, že byl neobyvatelný nejen v rozhodném období, ale již několik let předtím, přinejmenším v době jeho předání žalovanému a jeho bratrovi byl v dezolátním stavu (holobyt). Namítl, že se v rozhodném období od ledna [rok] do ledna [rok] v bytě nezdržoval, když od ledna [rok] do května [rok] bydlel společně se svou družkou v bytě v [obec a číslo], [ulice a číslo] a následně (až do září 2018) v [obec a číslo], okres [okres]. Žalovaný shrnul, že nebyl nájemcem předmětného bytu, byt nebyl způsobilý k užívání jako byt, ve sporném období od ledna [rok] do ledna [rok] včetně se v něm nezdržoval, přičemž tyto tři základní okolnosti jsou důvodem k nepřiznání žalovaného nároku pro rozpor s dobrými mravy. S poukazem na svoji finanční a zdravotní situaci, do které se nedostal vlastní vinou, namítl, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by na něm žalobkyně požadovala nájem v obvyklé výši. Zálohy za služby jsou současně s nájemným požadovány neoprávněně, když platby za služby spojené s užíváním bytu lze požadovat až podle ročního vyúčtování, které nebylo učiněno. 4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování (účastníky předloženými důkazy a rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen„ tamního soudu“ nebo též„ soudu I. stupně“) č. j. 38 C 285/2013-270 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Co 282/2018-350 ve věci určení nájemného od [datum], které nabyly právní moci dne [datum]; ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 207/2014-140, ve spojení s rozsudkem odvolacího soud ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 339/2017-173, ve věci určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, které nabyly právní moci dne [datum]; ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 832/2013-190, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241, které nabyly právní moci dne [datum], ve věci zaplacení dlužného nájemného a ceny služeb za období leden [rok] až říjen [rok] - vedené pod sp. zn. 38 C 832/2013 a za období listopad [rok] až prosinec [rok] - vedené pod sp. zn. 41 C 289/2016, kdy obě věci byly spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí) uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 6. až 10. (na která v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje). 5. Pod bodem 11. napadeného rozhodnutí soud I. stupně shrnul své závěry o důvodnosti podané žaloby. S konstatováním, že skutečnost, že se žalovaný stal nájemcem předmětného bytu, byla shledána již v rozsudku tamního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 832/2013 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 269/2020-241 (z něhož citoval), uzavřel, že žalovaný byl v rozhodném období nájemcem předmětného bytu, kdy nájem bytu na žalovaného přešel ještě před účinností„ nového občanského zákoníku“ (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [účinnost], dále jen„ o. z.“ - poznámka odvolacího soudu), proto projednávanou věci posoudil podle„ starého občanského zákoníku“, tedy zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“). Žalovaný jako nájemce bytu byl povinen podle § 685 obč. zák. a v souladu s ujednáním smlouvy platit žalobkyni úhradu za užívání bytu (nájemné) a za služby spojené s užíváním bytu měsíčně pozadu do 5. dne následujícího měsíce. Žalobkyně a žalovaný byli v postavení pronajímatele a nájemce předmětného bytu. V rozhodném období činilo nájemné částku [částka], zálohy na služby s nájmem spojené činily částku [částka] měsíčně; žalovaný předmětný byt žalobkyni předal dne [datum], pročež je povinen za měsíce leden [rok] platit pouze poměrnou část nájemného ve výši [částka] a za služby pouze [částka]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný v rozhodném období„ nájem neplatil“, soud I. stupně žalobě vyhověl. Námitky žalovaného týkající se kvality bytu a výše nájmu měl za vyvrácené závěry shora zmíněných rozsudků ve věci určení nájemného, kdy nájemné bylo stanoveno na základě znaleckého posudku i s přihlédnutím ke kvalitě předmětného bytu. Za situace, kdy bylo prokázáno, že nájem předmětného bytu na žalovaného přešel, a že žalovaný byt odevzdal až dne [datum], již neprováděl žalovaným navrhované důkazy k jeho tvrzením skutečnost přechodu nájmu předmětného bytu zpochybňujícím, která byla žalovaným neúspěšně uplatňována již v předchozích řízeních. Neshledal nemravným přiznání dlužného nájemného, když bylo pouze rozhodnutím žalovaného, že užíval více bytů v různých obdobích; nepotřeboval-li předmětný byt, mohl ho pronajímateli vrátit kdykoliv před datem [datum], kdy tak učinil protokolárně. Namítaná rekonstrukce bytu již s ohledem na plynutí času není pro projednávanou věc rozhodná. Soud I. stupně z uvedených důvodů žalobě zcela vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši. 6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“), když procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále případně jen„ AT“). 7. O odměně právního zástupce - advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], ustanoveného usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 232/2018-104, soud I. stupně rozhodl s podle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 7, § 13 odst. 1 a 4 AT. 8. Žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu včasným odvoláním. Setrval na své argumentaci, že na něj nájem bytu po jeho matce, [jmén