58 CO 26/2022-68 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ohledně částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 188/2011, kdy doba řízení činila více než 8 let a 9 měsíců. Žalobce uplatnil dne [datum] dle ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) svůj nárok u žalované. Žalovaná [datum] projednala jeho návrh a dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. 3. Žalobce vzal žalobu ohledně částky [částka] zpět, soud I. stupně tak postupem dle ust. § 96 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“) řízení v tomto rozsahu zastavil. 4. Soud I. stupně zjistil podrobně ze spisu Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 188/2011 průběh posuzovaného řízení (viz odst. 3 odůvodnění napadeného rozsudku), na tato zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje. Za podstatné je třeba zrekapitulovat, že dne [datum] podal žalobce Okresnímu soudu v Liberci žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví, způsobené provozem motorového vozidla proti společnosti [právnická osoba] Věc byla přidělena projednávajícímu soudci, který dne [datum] z důvodu své podjatosti předložil věc předsedkyni Okresního soudu v Liberci, která [datum] přidělila k projednání věc jinému soudci. Žalovaná prostřednictvím svého advokáta podala [datum] vyjádření ve věci a navrhla vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalované, současně navrhla přerušit řízení do doby pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. [spisová značka], usnesení nabylo právní moci dne [datum], když žalobce proti usnesení o přerušení řízení podal odvolání, které odvolací soud usnesením ze dne [datum] odmítl. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum], při kterém byly provedeny listinné důkazy a bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení mezitímního rozsudku. Dne [datum] soud zamítl žalobu, proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací dne [datum] zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Další jednání se konalo dne [datum], bylo odročeno na neurčito za účelem zadání revizního znaleckého posudku, neboť existovaly dva rozdílné znalecké posudky, které předložili účastníci. Dne [datum] byl znalecký posudek soudu předložen. Dne [datum] bylo ve věci samé rozhodnuto, odvolací soud dne [datum] rozsudek soudu I. stupně v obou výrocích o věci samé potvrdil, změny doznal pouze nákladový výrok. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 5. Soud posoudil věc podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., vyšel ze zjištění, že posuzované řízení trvalo 8 let a 10 měsíců a ve shodě se žalovanou dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nebylo vydáno konečné rozhodnutí v přiměřené lhůtě a žalobce má právo na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 31a zákona. S ohledem na délku řízení, téměř 9 let, dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva by nebylo dostačující, a proto přiznal žalobci odškodnění v penězích. 6. Základní odškodnění stanovil částkou [částka] s tím, že za jeden měsíc náleží žalobci odškodnění ve výši [částka]. Dále prvostupňový soud zhodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Pro postup orgánů veřejné moci zvýšil základní částku odškodnění o 5 %, neboť v průběhu posuzovaného řízení docházelo k průtahům. První jednání ve věci se konalo dne [datum], tj. po 4 letech od podání žaloby. Řízení bylo přerušeno od [datum] do [datum], kdy soud nařídil ústní jednání. Nakonec se neřídil ani závěry pravomocného rozhodnutí v trestní věci, pro které bylo toto řízení přerušeno. Další průtah byl od předložení druhého znaleckého posudku [datum] do nařízení dalšího jednání ve věci, resp. jeho konání, když nařízené jednání [datum] bylo odročeno za účelem vyčkání rozhodnutí o odvolání proti usnesení o přiznání znalečného. Další jednání se pak konalo až [datum], jednání se však mohlo konat, aniž by bylo rozhodnuto o znalečném, neboť při jednání [datum] nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pokud jde o význam řízení pro poškozeného, pak vzhledem k tomu, že se jednalo o nárok na náhradu škody na zdraví, soud I. stupně zvýšil odškodnění o 10 % a o dalších 5 % zvýšil odškodnění z důvodu věku žalobce, který v době podání žaloby dosáhl 63 let a v době skončení řízení dosáhl 70 let. Řízení bylo po právní, skutkové i procesní stránce složité. Jednalo se o náhradu škody na zdraví, kdy soud musel posoudit několik nároků a vycházet se zadaných znaleckých posudků. V souvislosti s tím rozhodoval o přiznání znalečného, které bylo přezkoumáváno odvolacím soudem. Soud I. stupně v posuzovaném řízení vydal ve věci dvě rozhodnutí, která byla také podrobena přezkumu odvolacího soudu. Řízení bylo více než přes rok přerušeno do doby, než bylo rozhodnuto v trestní věci. Tyto všechny okolnosti nakonec také přispěly k délce řízení. Pro tuto složitost prvostupňový soud ponížil odškodnění o 25 %. Po této modifikaci základní částky ([částka] – [částka], tj. 5 % snížení = [částka]) dospěl prvostupňový soud k závěru, že přiměřeným odškodněním je částka [částka], kdy výši tohoto odškodnění již žalovaná poskytla žalobci, ohledně částky [částka] s příslušenstvím tak shledal žalobu nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), za vyjádření žalované ve věci soud I. stupně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] nepřiznal, neboť žalovaná zopakovala pouze to, co uvedla ve Stanovisku. 7. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. a) až g) o. s. ř. Namítl, že soud I. stupně nepřiměřeně snížil základní částku přiměřeného zadostiučinění, když dle názoru žalobce nebyly s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb., dány předpoklady pro snížení celkové základní částky o 25 % pro složitost věci, neboť nelze akceptovat paušálně prezentovaný názor prvostupňového soudu o tom, že každé řízení, ve kterém je prováděno dokazování znaleckým posudkem, je řízením (skutkově) složitým. Takovýto závěr by činil totiž velkou většinu řízení skutkově složitými, když znalecký posudek je jeden z nejfrekventovanějších důkazních prostředků. Pokud tedy je znalecký posudek standardním a běžně užívaným důkazním prostředkem, nelze na tomto základě bez dalšího učinit závěr, že se jedná o skutkově složité řízení. Naopak je takový důkaz často také značným ulehčením situace pro rozhodující soud. Žalobce si pro posuzované řízení obstaral vlastní znalecký posudek, což pochopitelně eliminovalo část procesních otázek, které by jinak s obstaráním znaleckého posudku musel tamější soud řešit. Žalobce rovněž odmítá přijmout právní názor soudu I. stupně, že je paušálním důvodem pro snížení částky přiměřeného zadostiučinění skutečnost, že ve věci bylo rozhodováno dvakrát ve dvou stupních soudní soustavy, a to zejména s ohledem na to, proč tomu tak bylo. Odvolací soud zrušil rozhodnutí prvostupňového soudu s následujícím odůvodněním„ okresní soud vzal za prokázané, že v důsledku 100 % zavinění žalobce není dána žádná příčinná souvislost mezi škodou a provozem. Takový závěr je však zcela v rozporu s důkazy, které okresní soud provedl. Z důkazů, které byly v řízení před okresním soudem provedeny, a to jejich přečtením z trestního spisu, vyplývá zcela jiný průběh nehodového děje, než uvádí okresní soud.“ Odvolací soud v posuzovaném řízení dále výslovně konstatoval, že okresní soud se neřídil procesními pravidly vyplývajícími z ust. § 120 odst. 1 a 3, § 132 a § 133 o. s. ř., upravujícími průběh dokazování, hodnocení důkazu a zjištění skutkové stavu věci, resp. jeho posouzení, přičemž toto byl důvod jeho nesprávného rozhodnutí. Nutnost projednání věci ve dvou stupních soudní soustavy způsobil prvostupňový soud porušením procesních předpisů. Z citované pasáže rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rovněž vyplývá, že většina skutkových zjištění, učiněných v průtahovém řízení, vyplynula toliko z trestního spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto důvodu bylo také průtahové řízení přerušeno, když skutková otázka průběhu předmětné škodné události byla v průběhovém řízení považována soudem za otázku předběžnou. Soud I. stupně v posuzovaném řízení měl