58 CO 328/2022-140 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit státu náklady řízení, jejichž vyčíslení vyhradil samostatnému usnesení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení k rukám státu na účet tamního soudu (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení výše uvedených částek s tím, že se žalovanou uzavřel smlouvu o dílo dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], na jejímž základě žalovaná provedla pro žalobce interiérové práce v nemovitosti [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] v [obec], dle smlouvy žalovaná poskytla žalobci záruku za vady díla. Žalobce v záruční době oznámil vadu díla spočívající ve vadném obložení stěn v sociálním a hygienickém zázemí hostů, které bylo degradováno vlhkostí a plísní a vyzval žalovanou k opravě. Žalovaná odmítla vadu odstranit, proto se domáhal slevy z ceny díla v podobě nákladů na opravu vady dle znaleckého posudku ve výši [částka], smluvní pokuty [částka] denně za 277 dní od [datum] do [datum] a náhrady škody [částka], představující náklady na znalecký posudek. 3. Žalovaná nesporovala provedení díla dle smlouvy o dílo, popírala výskyt vad, které by bylo možno považovat za záruční vady. Namítala, že dílo provedla dle projektové dokumentace předložené žalobcem, pokud se vyskytla vada spočívající ve výskytu plísně na rubové straně dřevěného obložení, nejedná se o vadu v důsledku porušení povinnosti zhotovitele, ale o důsledek nesprávně zvoleného technického řešení, které však vyplývalo z projektové dokumentace předložené žalobcem. Namítala, že její povinností bylo provést dílo dle této projektové dokumentace, zvýšená vlhkost zdiva nezakládá její odpovědnost. Nemůže se jednat o záruční vadu, i kdyby dílo bylo provedeno odchylně od projektové dokumentace, jednalo by se o vadu díla, nikoliv záruční vadu, která nebyla v době předání vytknuta. Vznik plísně považovala za důsledek nesprávné údržby objektu žalobcem. 4. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud I. stupně k závěru o skutkovém stavu, dle něhož žalobce jako objednatel a žalovaná jako zhotovitelka uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla mimo jiné realizace obkladů na WC, chodbě a předsíni v přízemí nemovité věci žalobce. Žalovaná dílo provedla a předala jej žalobci. Účastníci se dohodli na záruční době na provedené dílo po dobu 60 měsíců. Žalobce dopisem ze dne [datum] reklamoval u žalované vady díla spočívající v degradaci obložení stěn v sociálním a hygienickém zázemí hostů v přízemí hotelu vlhkostí a plísni na rubové straně, dále v použití nevhodného materiálu na bázi dřeva do prostředí s trvale zvýšenou vlhkostí a volbě nevhodného technického řešení fixace na stěny neumožňujícího cirkulaci vzduchu za obkladem, kde je velice úzká mezera. Žalovaná uplatněnou vadu neuznala. [příjmení] obložení stěn tak, jak bylo provedeno, neodpovídalo projektové dokumentaci – deska obložení sestávala ze dvou částí po 15 mm namísto jedné desky o tloušťce 12 mm, byla uchycena na dřevěném roštu a od stěny byla vzdálena 5 až 10 mm namísto navržených 20 mm. Minimální odstup desky od zdi, aby mohl za deskou cirkulovat vzduch a nekondenzovala zde vlhkost, stanovil znalec na 2 cm, ideálně 5 cm a více. 5. Po právní stránce věc posoudil jako nárok ze smlouvy o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházel z toho, že žalovaná se žalobci zaručila za řádné a kvalitní provedení předmětu smlouvy spočívající v použití materiálů odpovídajících příslušné technologické úrovně a za řádné a odborné provedení díla v souladu se standardem, který odpovídá obvyklé současné technické úrovni. Vzhledem k tomu, že obložení stěn dřevěnými deskami neodpovídalo projektové dokumentaci, tím pádem smluvnímu ujednání, nejednalo se o řádné provedení díla a část díla vykazovala vady. Vycházel přitom z toho, že se jednalo o zjevnou vadu, kterou bylo možno zjistit prohlídkou předaného díla, žalobce vadu vytkl až dopisem ze dne [datum], tedy více než dva roky po předání díla, učinil tak sice v rámci sjednané záruční doby, ovšem subjektivní reklamační lhůta dle § 1921 odst. 2 o. z. plynula již od okamžiku, kdy měl žalobce možnost vadu odhalit při prohlídce díla. Žalobce tedy nevytkl danou vadu krytou zárukou bez zbytečného odkladu, což žalovaná v soudním řízení namítla. Soud I. stupně však vytčenou vadu shledal jako vadu vědomou, neboť žalovaná nemohla na základě pouhého porovnání výsledného díla s projektovou dokumentací nevědět, že obložení stěn neodpovídá projektové dokumentaci, a to ani co do způsobu zhotovení desek (tloušťka, dvě desky místo jedné), ani co do jejich vzdálenosti od stěny (5 až 10 mm namísto 20 mm). V důsledku toho nezaniklo žalobci právo domáhat se svého práva ze záruky dle § 1921 odst. 3 o. z., byť jej neuplatnil v subjektivní lhůtě bez zbytečného obkladu. Nárok žalobce na zaplacení slevy z ceny díla odpovídající nákladům na odstranění vady shledal opodstatněným a přiměřeným, stejně tak shledal důvodným nárok na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 odst. 1 o. z. a náklady na znalecký posudek coby příslušenství pohledávky v podobě nákladů spojených s vymáháním nároku. Žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek [částka] a náklady právního zastoupení za 8 úkonů po [částka], paušální náhradu hotových výdajů 8 x po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka] s odkazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasila s aplikací § 1921 odst. 3 o. z. na práva z vad díla s tím, že ust. § 2618 o. z. je ustanovením speciálním, které v případě nároků z vad díla vylučuje aplikaci obecného ustanovení § 1921 o. z. Soud I. stupně tak postupoval nesprávně, pokud v daném případě aplikoval toto obecné ustanovení. Souhlasila s tím, že se jednalo o vady zjevné, které bylo možno zjistit již při převzetí díla, pokud žalobce tyto vady vytkl až po více než dvou letech od předání, měla být žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Poukázala dále na to, že se nejednalo o vady záruční, ale vady existující již v době předání díla, pokud žalobce požadoval zaplatit slevu z ceny díla, takový nárok u žalované neuplatnil, po ní požadoval pouze opravu. Nárok na smluvní pokutu zanikl minimálně v důsledku opožděné reklamace. Nesouhlasila ani s náhradou škody za vypracovaný znalecký posudek s tím, že náklad na znalecký posudek nemůže být škodou, která by vznikla v příčinné souvislosti s porušením jakékoliv právní povinnosti třetí osobou. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. 8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované považoval její odvolací námitky za nedůvodné, napadený rozsudek považoval za správný s tím, že žalovaná o vadě věděla, nemá tak právo na námitku pozdní notifikace vady s tím, že se jednalo o vadu záruční, která byla vytknuta včas. Poukázal na to, že žalovaná ani nenamítala neexistenci vady, ani že by o ní v době předání nevěděla. K námitkám ohledně nesprávného právního posouzení poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2290/2014, 32 Cdo 3915/2019 a komentářovou literaturu, která připouští aplikaci rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1604/2006, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 112/2009 i na novou právní úpravu. Lze tak dovodit, že i v případě existence speciálního ustanovení o vadách díla (§ 2618 o. z.) se na vady díla aplikuje úprava týkající se tzv. vědomé vady, tedy úprava § 1921 odst. 3 o. z. Pokud by tomu tak nebylo, došlo by k porušení principu rovnosti. I pokud by se § 1921 odst. 3 o. z. na daný případ neaplikoval, subsidiárně by byl aplikován § 2112 o. z. v souladu s komentářovou literaturou. Nesouhlasil s tvrzením žalované, že by se mělo jednat o vadu zjevnou, nikoliv záruční. Poukázal na § [číslo] odst. 1 a § 2113 o. z. a komentářovou literaturu k tomuto ustanovení, dle níž se záruka na vady vztahuje na vady bez zřetele na to, zda existovaly v době převzetí. Uvedl, že dle smluvních ujednání žalovaná poskytla záruku na vady díla, daná vada byla vadou záruční, žalobce byl oprávněn ji vytknout kdykoliv během záruční doby. Po