58 CO 392/2021-93 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Takto soud I. stupně rozhodl na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal náhrady škody v celkové výši [částka], jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem finančního úřadu. Ten měl spočívat v tom, že finanční úřad vydal nesprávné potvrzení o zániku zástavního práva na nemovitostech, které žalobce převedl na třetí osobu. V důsledku toho nedošlo k výmazu zástavního práva ve lhůtě sjednané v kupní smlouvě a kupujícímu vzniklo vůči žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. K jejímu zaplacení byl žalobce zavázán pravomocným rozhodnutím soudu, a vedle toho byl povinen zaplatit kupujícímu i úrok z prodlení (ve výši [částka]) a náhradu nákladů soudního řízení (ve výši [částka]). 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce měl závazky vůči státu (daňový nedoplatek), pro které bylo na jeho nemovitostech zřízeno zástavní právo. Žalobce se rozhodl s vědomím Finančního úřadu pro Královehradecký kraj (dále jen„ finanční úřad“), s nímž svůj postup koordinoval, část svých nemovitostí prodat a z utržené kupní ceny daňový nedoplatek uhradit. V kupní smlouvě ze dne [datum] bylo ujednáno, že část kupní ceny odpovídající daňovému nedoplatku bude kupujícím zaslána přímo na účet finančního úřadu (což se také dne [datum] stalo). Kupující trval na tom, aby na sebe žalobce převzal závazek k zajištění výmazu zástavního práva, který bude zajištěn smluvní pokutou. V kupní smlouvě (s jejímž zněním byl finanční úřad seznámen) tak bylo sjednáno, že žalobce se zavazuje zajistit nejpozději do [datum] výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a že pro případ, že tento závazek nebude řádně a včas splněn, zaplatí kupujícímu smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení s výmazem zástavního práva. Finanční úřad pak dne [datum] vydal (první) potvrzení o zániku zástavního práva, avšak osvědčil tím jeho zánik jen u těch nemovitostí, které nebyly předmětem kupní smlouvy a zůstaly i nadále v žalobcově vlastnictví. Katastrální úřad pak na základě toho vymazal zástavní právo jen na nemovitostech žalobce, nikoliv též na nemovitostech, které nabyl kupující. Po telefonickém upozornění ze strany žalobce vydal finanční úřad dne [datum] (druhé) potvrzení o zániku zástavního práva a následujícího dne podal i návrh na jeho výmaz u katastrálního úřadu. V tomto druhém potvrzení byla uvedena i nemovitost, která vůbec zástavním právem zatížena nebyla, a z toho důvodu katastrální úřad návrh na vklad výmazu zástavního práva dne [datum] zamítl. V pořadí třetí potvrzení vydal finanční úřad dne [datum] a na základě tohoto potvrzení katastrální úřad v řízení, zahájeném dne [datum], výmaz povolil, a to ke dni [datum]. Kupující následně vůči žalobci uplatnil nárok na smluvní pokutu, který mu byl přiznán pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové, č. j. 13 C 124/2016-95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 199/2017-114. Na smluvní pokutě byla kupujícímu přisouzena částka [částka] spolu s úrokem z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Dále mu byla přiznána vůči žalobci náhrada nákladů řízení ve výši [částka] (před okresním soudem) a [částka] (před krajským soudem). Žalobce se pravomocnému rozhodnutí podrobil a přisouzené částky kupujícímu uhradil. 4. Na zjištěný skutkový stav věci aplikoval soud I. stupně zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), a nejprve se zabýval tím, zda je dána existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu na straně orgánů státu. Dospěl k závěru, že potvrzení o zániku zástavního práva vystavené finančním úřadem sice nemá povahu rozhodnutí, nicméně pokud orgán veřejné moci takové potvrzení vydá a toto trpí vadami, jedná se o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu. Bránila-li se žalovaná v řízení tím, že podáním návrhu na výmaz zástavního práva ke katastrálnímu úřadu postupovala již nad rámec svých zákonných povinností, soud I. stupně poukázal na to, že se zjevně jednalo o běžnou praxi, a navíc pochybení finančního úřadu není spatřováno v podání (chybného) návrhu na vklad, ale v chybném potvrzení o zániku zástavního práva, které bylo podkladem pro jeho výmaz z katastru nemovitostí. Jako částečně opodstatněnou však soud I. stupně shledal námitku žalované, dle které žalobce, jenž při uzavření kupní smlouvy jednal v rámci smluvní volnosti, nedostatečně uvážil časový aspekt závazku, který na sebe převzal. Soud I. stupně uvedl, že žalobce měl kalkulovat s délkou správního řízení, která je minimálně třicetidenní, při náležité opatrnosti je však třeba počítat s délkou spíše 60 dnů. V posuzovaném případě byla kupní smlouva podepsána dne [datum], dalších 15 dnů měl kupující na úhradu kupní ceny a teprve poté mohl finanční úřad vydat potvrzení o zániku zástavního práva, pro což zákon žádnou lhůtu nestanoví, za přiměřenou by však bylo lze považovat lhůtu 30 dnů, srovnatelnou se lhůtou pro vydání rozhodnutí dle správního řádu. Následně bylo třeba zahájit a dokončit řízení před katastrálním úřadem, a bylo proto třeba v celkovém součtu počítat se lhůtou alespoň 90 dnů od úhrady daňového nedoplatku (která by do [datum] neuběhla), žalobce si však ponechal jen 83 dnů. Smluvní pokuta za jeden započatý měsíc (ve výši [částka]) proto s nesprávným úředním postupem nesouvisí, neboť této škodě mohl žalobce předejít vyjednáním přiměřenější lhůty pro výmaz zástavního práva. Další prodlevu, v trvání tří měsíců, však již žalobce nemohl rozumně předpokládat. To, že k výmazu zástavního práva ani v této době nedošlo, bylo zapříčiněno elementárním pochybením finančního úřadu, který dvakrát neprovedl řádnou komparaci zajištěných nemovitostí, u nichž potvrzoval zánik zástavního práva, což vedlo k tomu, že k úspěšnému výmazu zástav došlo až„ na třetí pokus“. V příčinné souvislosti s tím žalobci vznikla škoda, představovaná smluvní pokutou ve výši [částka], kterou žalobce musel kupujícímu uhradit. 5. Pokud žalobce – vedle smluvní pokuty – uplatňoval z titulu náhrady škody rovněž úrok z prodlení a náklady řízení (k jejichž úhradě byl zavázán rozhodnutím soudu ve sporu s kupujícím), byl jeho nárok v této části shledán jako nedůvodný, neboť chybí příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem finančního úřadu a vznikem této škody. Uvedené částky totiž žalobce musel vynaložit nikoliv v důsledku vadného postupu finančního úřadu, nýbrž v důsledku toho, že podstoupil soudní řízení, nebo-li tyto výdaje by neměl, pokud by kupujícímu smluvní pokutu uhradil včas a dobrovolně. Žalobě proto bylo vyhověno jen co do částky [částka] a ohledně zbylých [částka] byla coby nedůvodná zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a jelikož úspěch obou procesních stran lze mít za srovnatelný, soud I. stupně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci řízení. 8. Žalobcovo odvolání (jak bylo vyjasněno při jednání odvolacího soudu) směřovalo proti zamítavému výroku o věci samé (ad II) a výroku o nákladech řízení (ad III). Žalobce namítal, že v kupní smlouvě sjednal lhůtu k zajištění výmazu zástavního práva v dostatečné délce, když počítal jak se splatností kupní ceny na úhradu daňového nedoplatku, tak i s maximálními lhůtami pro správní řízení vedené před finančním a katastrálním úřadem. I v tom případě, že by finanční úřad vydal potvrzení až po 30 dnech, stále ještě by zbývalo 53 dnů pro řízení před katastrálním úřadem, přičemž z osobní zkušenosti žalobce věděl, že katastrální úřad dodržuje obvyklou správní lhůtu v trvání 30 dnů. Z uvedeného vyplývá, že žalobce si z opatrnosti ponechal rezervu v délce více než tří týdnů (23 dnů). Navrhl proto, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn a byla mu přisouzena i zbývající část smluvní pokuty ve výši [částka]. Současně vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky [částka] (odpovídající úroku z prodlení a nákladům řízení, k jejichž úhradě byl zavázán v soudním řízení vedeném s kupujícím), a navrhl rozšíření žaloby o příslušenství částky [částka], a sice o zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (s poukazem na to, že svůj nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum]). 9. Odvolání žalované směřovalo proti vyhovujícímu výroku o věci samé (ad I) a výroku o nákladech řízení (ad III). Žalovaná setrvala vesměs na svých obranných námitkách, které uplatnila již v řízení před sou