62 CO 221/2022-59 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši [částka] (výrokem I/), kdy dále uložil žalovanému ve lhůtě 3 dnů zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně (výrokem II/). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném stanovení shora uvedené povinnosti žalovanému, jak je uvedena ve výroku I/ napadeného rozhodnutí z titulu leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum], když žalovanému byly poskytovány služby operativního leasingu a do užívání byla předána vozidla [anonymizováno] (reg. zn. [anonymizováno]) a [anonymizováno] (reg.zn. [anonymizováno]). Žalobkyně vyúčtovala žalobci splátky operativního leasingu, pokuty a poplatky za jejich zpracování, kolky na vystavení ORV a poplatky za zpracování, poplatek za zmařenou inspekci, náhradu škody za pojistné události, účtovaní za kilometráž a nadměrné opotřebení, přefakturaci za poškozené pneumatiky, doplnění pohonných hmot k náhradnímu vozidlu, předprohlídku a její přefakturaci, a to daňovými doklady, které žalobkyně specifikovala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pro úplnost uvedla, že část dluhu byla uhrazena žalobkyni společností [právnická osoba] jakožto ručitelem, tyto však nejsem předmětem podané žaloby. 3. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně poukázal na to, že elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který obsahoval kvalifikovanou výzvu ve smyslu § 114b zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), byla žalovanému uložena povinnost, aby se pro případ, že proti platebnímu rozkazu podá odpor, ve lhůtě třiceti dnů ode dne podání odporu ve věci samé písemně vyjádřil s tím, že pokud tak bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě neučiní a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude se mít za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a že v takovém případě soud rozhodne rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. Žalovaný sice proti výše uvedenému platebnímu rozkazu podal odpor, avšak bez bližšího odůvodnění, avšak ten již v soudem stanovené třicetidenní lhůtě (do [datum]) nedoplnil požadovaným vyjádřením. Soud I. stupně s odkazem na § 114b o. s. ř. dovodil, že žalovaný žalobou uplatněný nárok uznal a že byly naplněny procesním předpisem stanovené předpoklady pro to, aby ve věci bylo možné (v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř.) rozhodnout rozsudkem pro uznání. 4. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávající ze soudního poplatku z žaloby a nákladů právního zastoupení vyčíslil v odůvodnění svého rozsudku. 5. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním, které doplnil podáním ze dne [datum]. V něm vznesl námitku místní nepříslušnosti, namítl, že částka byla uhrazena [právnická osoba] Prvostupňovému soudu vytýká, že nenařídil jednání a proto neměl možnost se k věci vyjádřit. Dále rozebral, že pracoval pro [právnická osoba] jako vázaný zástupce, kdy v okamžiku, kdy firmu opouštěl, vzniklo vyúčtování a závazek žalovaného vůči žalobkyni, která po žalovaném chce plnění ještě jednou. Žalovaný však již plní [právnická osoba], což dokládá excelovou tabulkou. Sporuje rovněž pozdní vrácení vozidla, které bylo dáno pojistnými událostmi, opravami a opětovnými reklamacemi oprav. Požádal o osobní projednání a vyjasnění. 6. Žalobkyně se k odvolání písemně vyjádřila tak, že shledává odvolání žalovaného opožděným, absentuje v něm též odvolací návrh. Navrhla odvolacímu soudu, aby rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř., za použití § 205b o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je nedůvodné. Nutno dodat, že ve věci bylo nařízeno odvolacím soudem z podnětu žalovaného ústní jednání, z něhož se žalovaný výsledně omluvil. Proto byla věc projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti (§101 odst. 3 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.) 8. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 9. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 10. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 11. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 12. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 13. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 14. Ve vztahu k napadenému rozsudku nutno uzavřít, že pole přezkumu odvolacího soudu je limitováno výhradně kritérii § 205b o. s. ř. Za situace, kdy ve vztahu k předmětu řízení nastala fikce uznání nároku a soudem I. stupně bylo přikročeno k vydání rozsudku pro uznání, věcný přezkum správnosti vydaného rozhodnutí odvolacím soudem, je zákonem vyloučen. Rozsudek pro uznání nebyl vydán po provedeném dokazování, ale za splnění zákonných předpokladů. Proto se odvolací soud může zabývat jedině splněním předpokladů pro jeho vydání (viz § 153a o. s. ř.) Odvolací soud tak není vázán odvolacími důvody a přezkoumává napadený rozsudek jen z hlediska ustanovení § 205b o. s. ř., bez ohledu na to, jaký odvolací důvod odvolatel sám uplatnil. Vzhledem k tomu, že veškeré podmínky z hlediska fikce uznání nastaly, když žalovaný v základních obrysech nevylíčil ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení žalobou požadovaného plnění vůbec žádné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), je třeba uzavřít, že zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny. Z povahy vydaného rozhodnutí vyplývá, že jednání ve věci nařízeno být nemuselo, přičemž z obsahu spisu se podává, že rozsudek pro uznání byl vyhlášen veřejně (§156 odst. 1 o. s. ř.). 15. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že vzhledem k tomu, že žalovaný se přes výzvu dle § 114b odst. 1 a 2 o. s. ř. ve věci samé v určené lhůtě kvalifikovaně nevyjádřil, resp. vyjádřil se toliko tak, že dává odpor do elektronického platebního rozkazu a žádá o jeho zrušení v plném rozsahu, z čehož nevyplývá ani náznakem základ obrany proti žalobou uplatněnému nároku, ač byl o následcích nesplnění této povinnosti soudem I. stupně v elektronickém platebním rozkazu poučen (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v kvalifikovaném vyjádření bránil, nastala fikce uznání nároku ze strany žalovaného ze zákona a soud I. stupně byl povinen vydat ve věci rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. 16. Odvolací soud se proto námitkou místní nepříslušnosti, která nad to byla podána ža