62 CO 282/2022-149 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu s návrhem, že odstoupení žalované ze dne [datum] od dodatku smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě-vedení skupiny ze dne [datum] je neplatné (výrok I.), zamítl žalobu s návrhem, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši [částka], jako nevyplacenou smluvní odměnu za měsíce srpen až prosinec [rok], tedy od [datum] do [datum] (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o řízení obchodní skupiny, dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení a dne [datum] dodatek ke smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě – vedení skupiny. Dne [datum] podstoupila žalobkyně v [anonymizováno] vážný zákrok. S [anonymizováno] byly spojeny další [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně se musela vyhýbat stresu a byla jí nařízena pracovní neschopnost od [datum] do [datum]. Žalobkyně oznámila svou pracovní neschopnost, a proč nemůže z vážného důvodu, který nezavinila, vykonávat činnost dle uzavřených smluv v plném rozsahu. Žalobkyně i v době pracovní neschopnosti vykonávala pracovní činnost po telefonu a e-mailu. Žalovaná prováděnou činnost akceptovala po dobu 2 měsíců bez výhrad a vyjádřila pochopení s tím, že schůzky se skupinou může žalobkyně vykonávat, až bude v pořádku. Po zjištění aktuálního [anonymizována dvě slova] po kontrole informovala žalobkyně dne [datum] žalovanou, že od [datum] zůstává v plné pracovní neschopnosti, což znamená, že nebude k dispozici svému týmu ani na telefonu ani na e-mailu do té doby než se její [anonymizováno] stav opět nezastabilizuje s tím, že termín není schopná momentálně určit. Požádala o nějakou kontaktní osobu, na koho se mohou lidi z jejího týmu obracet v případě jakýkoliv dotazů nebo při řešení konkrétních problémů. Poté, kdy žalobkyně s ohledem na stanovené vycházky odmítla návrhy termínů osobních schůzek s ředitelem, obdržela poštou odstoupení od dodatku smlouvy o obchodním zastoupení – vedení skupiny ze dne [datum]. Důvodem bylo dle odůvodnění dlouhodobé a opakované neplnění povinností ze strany žalobkyně. Dle žalobkyně musí být dlouhodobé a opakované neplnění povinností jako důvod pro odstoupení zaviněné, důvodné a prokazatelné. Žalobkyně shledala odstoupení neúplné a nekonkrétní, když v něm nejsou popsány konkrétní porušení ani jejich četnost. V odůvodnění je dle žalobkyně pominuta skutečnost, že částečné neplnění povinností bylo způsobeno vážným [anonymizována dvě slova] žalobkyně spojeným se ztrátou dítěte, [anonymizováno] v [anonymizováno] s následnou pracovní neschopností. Nemožnost kompletního plnění pracovních povinností nemohla žalobkyně realizovat z důvodu zásahu vyšší moci a nijak se na tomto [anonymizováno] zaviněně nepodílela. Žalobkyně si je vědoma toho, že zákon připouští odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení povinností druhé smluvní strany. V případě žalobkyně se všako podstatné porušení nejednalo, protože nebyla pouze přechodnou dobu způsobilá účastnit se porad skupiny jednou týdně na pracovišti žalovaného. I pokud by však bylo porušení posuzováno jako podstatné, žalobkyně tuto skutečnost nemohla nijak ovlivnit. Dopisem právního zástupce ze dne [datum] odstoupení v plném rozsahu neuznala s tím, že jej považuje za neplatné. Žalovaná odpověděla dne [datum], přičemž zopakovala, že odstoupila pouze od dodatku a ne od smlouvy samotné, jinak se nevyjádřila. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím právního zástupce vyjádření, v němž zopakovala neuznání odstoupení a vyzvala žalovanou k úhradě smluvní odměny a umožnění pokračování v činnosti. Žalobkyně se vymezila vůči postupu, že žalovaná odstoupila pouze od dodatku ke smlouvě a ponechala v platnosti smlouvu, ke které byl dodatek uzavřen. Smlouva byla dle názoru žalobkyně platná a účinná až do [datum], kdy skončil smluvní vztah mezi stranami, a žalobkyně tedy měla nárok na plnění ze strany žalované. Dlužnou částku nevyplacené odměny žalobkyně určila dle měsíčního průměru za poslední rok, který činil [částka] měsíčně. 3. Na základě takto zjištěného skutkového [anonymizováno] soud I. stupně uzavřel, že hlavním účelem uzavřeného dodatku bylo vedení obchodní skupiny. Dále dospěl k závěru, že v případech podstatného porušení ve smyslu § 2002 o. z. musí jít o tak závažné případy porušení v kontextu daného závazkového vztahu, kdy straně porušující smlouvu by muselo být již při uzavírání smlouvy zřejmé, že za těchto podmínek by smluvní partner o smlouvu neměl vůbec zájem, pokud by takové porušení očekával. Obsahově se bude dle nalézacího soudu zejména jednat o případy nenaplnění hlavního účelu závazku, vzhledem k funkci a hospodářskému smyslu objednaného plnění, s naprostou nemožností jeho řádného užívání, nedodržení hlavních vymíněných parametrů apod. Právní význam zásadně naopak dle soudu I. stupně nemá, z jaké příčiny k porušení došlo. Soud I. stupně si byl vědom vážností situace, která žalobkyni postihla, nicméně s ohledem na charakter vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nebyla dle nalézacího soudu chráněna zákoníkem práce, neboť nešlo o vztah pracovněprávní, ale závazkový. K námitce žalobkyně, že nelze odstoupit pouze od dodatku ke smlouvě, soud I. stupně uvedl, že ustanovení § 1727 o. z. je dispozitivní a je možné si mezi stranami ujednat, že odstoupit lze jen od dodatku od smlouvy, jak strany učinily v čl. XI odst. 3 dodatku ke smlouvě. K námitce, že v odstoupení od dodatku ke smlouvě není uveden důvod odstoupení a odstoupení je tedy neplatné, uvedl, že důvod odstoupení není obligatorní náležitostí odstoupení, i když je uvedení důvodu žádoucí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dlouhodobě nevykonávala vedení skupiny, dospěl nalézací soud k závěru, že se jednalo o podstatné porušení dodatku ke smlouvě o vedení obchodní skupiny, neboť žalovaná by v případě, kdy by věděla, že žalobkyně nebude dlouhodobě vykonávat činnost dle dodatku ke smlouvě, i když z důvodu vyšší moci, tento dodatek neuzavřela. Odstoupení tak bylo dle soudu I. stupně platné a účinné dnem doručení žalobkyni, a žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení provize. 4. Výrok o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou odůvodnil nalézací soud s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], které sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., tedy částky [částka] za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 5. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně a uplatnila v něm dle svého obsahu odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř.. Namítla jednostranné posuzování důkazů soudem I. stupně, kdy soud přihlédl při svém rozhodování k důkazům žalované, aniž by vzal v úvahu i důkazy žalobkyně a tyto správně posoudil. Soud svým jednostranným postojem porušil dle žalobkyně princip rovnosti stran sporu. Dále neúplně zjistil skutkový stav věci, zejména neprovedením závažných důkazůa argumentů žalobkyně za účelem zhodnocení, zda došlo či nedošlo k porušení povinností žalobkyně podstatným způsobem. Soud I. stupně tak dospěl dle žalobkyně ke skutkovým závěrům, které však při svém hodnocení a svých úvahách vadně a nesprávně posoudil v neprospěch žalobkyně. Závěry soudu a odůvodnění těchto závěrů jsou ve zjevném rozporu se skutečnostmi prokázanými provedenými důkazy, resp. důkazy, jejichž provedení bylo ze strany soudu bezdůvodně odmítnuto. Soudce dle žalobkyně od počátku zastával názor, že žalobkyně nárok na náhradu škody nemá a nemá právo zpochybnit odstoupení od dodatku smlouvy. Přesto nabádal strany k dohodě a akceptoval návrh žalované, že žalobkyni nabídne dodatečné vypořádání, čímž nechával žalobkyni v pozici, že jí žalovaný nárok náleží. Tento postup vedl žalobkyni k přesvědčení, že úkolem řízení není to, zda bylo odstoupeno od smlouvy oprávněně či nikoliv, ale jak vysoké bude odškodnění. Žalovaná nabídla vyplatit žalobkyni [částka], což dle žalobkyně svědčí o tom, že si byla nedostatků a pochybení ve svém postupu dobře vědoma. Přístup žalované ale soud I. stupně dle žalobkyně vůbec nereflektoval. Nalézací soud při svém rozhodnutí došel dle žalobkyně k jednoduchému vysvětlení, které však nemohly prováděné důkazy jakkoliv změnit, a to, že v rámci obchodního vztahu žalobkyně a žalované, který nebyl pracovněprávním vztahem, mohla žalovaná odstoupit kdykoliv a bez jakéhokoliv důvodu. Žalobkyně tak neměla možnost se odstoupení jakkoliv bránit. Soud I. stupně přitom vůbec neřešil otázku, zda tzv. porušení povinností ze strany žalobkyně bylo skutečně podstatným porušením s možným následkem a právem žalované od smlouvy odstoupit, a to na pozadí tragické osobní újmy žalobkyně, která i přes tragickou událost, smrt svého dítěte, nadále vykonávala mnoho desítek činností