62 CO 339/2022-709 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce tajemníka úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum] a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladu řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. 2. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval v pořadí čtvrtým rozsudkem. Svým prvním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobě na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] vyhověl a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení rozsudku částku [částka] k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], když shledal, že uplatněné důvody odvolání nebyly naplněny. Uzavřel, že pokud žalovaný žalobci vytýká, že v rozporu s ust. [ustanovení pr. předpisu] o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 tohoto zákona nejmenoval svého zástupce po projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] v době své pracovní neschopnosti, tak tím žalobce žádnou svoji povinnost neporušil, neboť v době pracovní neschopnosti žádnou takovouto povinnost nemá. Ani další dvě vytýkaná jednání – pověřování jednotlivých pracovníků úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] a to, že žalobce v době své pracovní neschopnosti dochází na úřad a vykonává některé pracovní činnosti – neshledal prvostupňový soud jako důvod relevantní k odvolání žalobce z funkce tajemníka. 3. Tento rozsudek byl k odvolání žalovaného rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změněn tak, že se žaloba na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] zamítá a současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po výkladu projevu vůle obsažené v písemném odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalovaný žalobci vytýká že, že v rozporu s ust. § 81 odst. 5 písm. c) zák. o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 tohoto zákona nejmenoval svého zástupce po projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] kdykoli před [datum], kdy nastoupil pracovní neschopnost. Porušení této povinnosti považoval odvolací soud za natolik závažné, že samo o sobě opravňovalo žalovaného žalobce odvolat z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] tak, jak stanoví [ustanovení pr. předpisu] o úřednících územních samosprávných celků. Dále žalobce podle odvolacího soudu tím, že po dobu své pracovní neschopnosti pověřoval [anonymizováno] zaměstnance úřadu k výkonu různých činností, takticky obcházel svoji povinnost podle § 81 odst. 5 písm. c) zák. o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 tohoto zákona jmenovat svého zástupce. 4. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalobce svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby se odvolací soud zabýval výkladem projevu vůle žalovaného obsažené v odvolání žalobce z funkce tajemníka ze dne [datum] podle výkladových pravidel vyplývajících z ust. [ustanovení pr. předpisu] – ve zkratce o. z.) a § 18 zák. práce. Dále dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že nepřihlédl k tomu, že oba důvody pro odvolání z funkce uvedené v ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících mohou být použity, jen porušil-li vedoucí úředník nebo vedoucí úřadu jemu zákonem stanovené povinnosti v době posledních 6 měsíců předtím, než k odvolání z funkce pro takové porušení došlo. 5. Nato odvolací soud svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc soudu I. stupně vrátil k dalšímu řízení s tím, že důvody, které vedly dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], lze vztáhnout i na napadený rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] Odvolací soud soudu I. stupně uložil zkoumat, zda pro odvolání žalobce z funkce tajemníka byly splněny zákonné podmínky uvedené v [ustanovení pr. předpisu] o úřednících územních samosprávních celků) s tím, že soud I. stupně měl zaměřit svou pozornost na výklad projevu vůle žalovaného obsaženého v listině odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] z [datum] podle výkladových pravidel uvedených v [ustanovení pr. předpisu] 6. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně žalobu na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum] zamítl a žalobce zavázal zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento jeho rozsudek byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud I. stupně při jednání dne [datum] zasedal v jiném složení senátu oproti předchozímu řízení, přičemž nedodržel postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř. Prvostupňovému soudu tak bylo uloženo při dalším jednání sdělit obsah přednesů a provedených důkazů a uvedené procesní pochybení napravit. 7. Soud prvního stupně poté svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu opětovně zamítl a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce byl dne [datum] jmenován do funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] s účinností od [datum], po dobu výkonu své funkce nejmenoval žádného svého zástupce. Od [datum] nejméně do [datum] byl v pracovní neschopnosti a po dobu pracovní neschopnosti příležitostně docházel podle svého uvážení do zaměstnání. Žalovaný o tomto jeho postupu věděl, nevěděl však o něm předem. Žalobce během pracovní neschopnosti uděloval písemná pověření k zastupování několika zaměstnancům, kdy zpravidla šlo o obecná pověření na kratší období, obvykle dvou týdnů až jednoho měsíce a v několika případech se jednalo o pověření k určitému právnímu jednání. Během pracovní neschopnosti kromě toho učinil několik dalších právních jednání, například udělil souhlas s uvolněním finančního příspěvku ve výši [částka] ze sociálního fondu dne [datum], dále se účastnil jednání komise pro otevírání obálek dne [datum]. Dne [datum] žalovaný požádal zástupkyni ředitele [anonymizováno] pro sekci státní správy, pověřené řízením [stát. instituce] o udělení souhlasu k odvolání žalobce z funkce tajemníka, tento souhlas byl dne [datum] udělen a žalovaný dne [datum] žalobce z funkce tajemníka odvolal pro závažné porušení zákonných povinností s tím, že žalobce po dobu své pracovní neschopnosti od [datum], tedy po dobu delší než 6 měsíců, nezajistil svého zástupce a k zastupování pověřuje jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], čímž měl porušit ustanovení § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 tohoto zákona, dále žalobce v době dočasné pracovní neschopnosti dochází na úřad a vykonává pracovní a úřední činnost. Dále soud prvního stupně uzavřel, že odvolání žalobce z funkce tajemníka splňuje formální náležitosti uvedené v § 12 odst. 3 zákona o úřednících územních samosprávných celků a za tohoto stavu se zabýval tím, zda uplatněné důvody odvolání z funkce jsou naplněny. V odůvodnění svého rozhodnutí rozebral povinnosti úředníků podle § 16 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] a dodal, že povinnosti žalobce jsou zakotveny též v zákoníku práce. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný vytkl žalobci celkem tři skutečnosti, a to 1) po dobu své pracovní neschopnosti, na kterou žalobce nastoupil [datum], tedy po dobu delší než 6 měsíců, nezajistil svého zástupce, [anonymizováno]) k zastupování žalobce pověřuje jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a 3) v době dočasné pracovní neschopnosti žalobce dochází na úřad a vykonává pracovní a úřední činnost. Pokud jde o první z uvedených důvodů, z jazykového vyjádření žalovaného nelze podle prvostupňového soudu bez dalšího učinit jednoznačný závěr, jaké konkrétní pochybení žalovaný žalobci vytkl. Soud prvního stupně se proto zabýval výkladem projevu vůle žalovaného a v tomto směru doplnil dokazování výslechem žalobce a výslechem statutárního orgánu žalovaného – starosty Mgr. [jméno] [jméno]. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 555 a § 556 o. z., která odcitoval, a uvedl, že žalovaný mínil žalobci vytknout porušení zákonné povinnosti jmenovat po projednání v radě hlavního města Prahy svého zástupce, přičemž tuto povinnost má podle § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec]