62 CO 350/2022-85 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), a povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala náhrady mzdy od [datum] do [anonymizováno] [rok] v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici pekařka, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne [datum] byl s ní okamžitě zrušen pracovní poměr. Žalobkyně podala u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, které bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] uplatnila trvání na dalším zaměstnání, které se dostalo do dispozice žalovaného dne [datum]. Žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci, v důsledku čehož jí vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, a to ode dne [datum]. Rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku je dle žalobkyně kalendářní čtvrtletí 1. 10. – [datum]. Žalobkyni byla vyplácena mzda [částka] čistého, což odpovídá dle žalobkyně částce [částka] hrubého. Žalovaný nezaplatil žalobkyni náhradu mzdy za období od [datum] do [anonymizováno] [rok] v celkové výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum] vyzvala k zaplacení náhrady mzdy, přičemž žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. 3. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu mzdy dle § 69 odst. 1 zák. práce byly splněny, neboť neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] byla určena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně uplatnila dle nalézacího soudu trvání na dalším zaměstnání u žalovaného dne [datum]. Žalovaný žalobkyni nepřiděloval práci a porušil tak dle soudu I. stupně povinnost podle § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce dne, kdy bylo zaměstnavateli doručeno písemné oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, náleží zaměstnanci dle soudu I. stupně náhrada mzdy. Náhrada mzdy náleží zaměstnanci dle nalézacího soudu ve výši průměrného hrubého výdělku, který se zjišťuje z rozhodného období, kterým je zpravidla kalendářní čtvrtletí předcházející dni, v němž zaměstnanci vzniklo právo na náhradu mzdy. Rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku je dle soudu I. stupně kalendářní čtvrtletí od [datum] do [datum]. Z výplatních pásek bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že žalobkyně v rozhodném období za celý odpracovaný měsíc pobírala mzdu ve výši [částka] hrubého. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala za měsíc březen [rok] pouze částku [částka], soud žalobkyni přiznal částku v této výši. Náhrada mzdy za dalších 9 měsíců činí dle soudu I. stupně [částka]. Ve vztahu k žalovaným požadovanému snížení náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 2 zák. práce soud I. stupně uvedl, že žalovaný namítal, že žalobkyně pracovala od října [rok] ve školní jídelně v [obec]. Z výplatní pásky bylo dle nalézacího soudu prokázáno, že od zaměstnavatele ŠJ [obec] pobírala mzdu ve výši [částka] hrubého. Výplatními páskami žalobkyně od žalovaného bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že žalobkyně od žalovaného každý měsíc obdržela dvě výplatní pásky, neboť měla uzavřenou jak pracovní smlouvu, tak dohodu o provedení práce. Na základě pracovní smlouvy i dohody o provedení práce pracovala žalobkyně u žalovaného jako pekařka. Dle soudu I. stupně se fakticky jednalo o jeden pracovněprávní vztah. Pro posouzení návrhu žalovaného na snížení jeho povinnosti k náhradě mzdy bylo dle soudu I. stupně nezbytné porovnat mzdové podmínky u žalovaného a u nového zaměstnavatele ŠJ [obec]. Soud I. stupně při porovnání vzal v úvahu celkový měsíční příjem žalobkyně od žalovaného, tedy [částka], a tuto částku porovnal se mzdou od nového zaměstnavatele ve výši [částka] hrubého a dospěl k závěru, že mzdové podmínky u nového zaměstnavatele nejsou výhodnější ani rovnocenné ve srovnání se mzdou žalobkyně u žalovaného. Z uvedeného důvodu povinnost žalovaného k náhradě mzdy nesnížil. Ve vztahu k další námitce žalovaného, že se žalobkyně vůči žalovanému, nadřízeným pracovníkůma kolegům na pracovišti dopouštěla takového jednání, které odůvodňuje aplikaci § 580 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 4 zák. pr., neboť se opakovaně dopouštěla velmi hrubého porušení pracovní kázně, soud I. stupně uvedl, že porušení dobrých mravů není ani dle zákoníku práce, ani dle judikatury důvodem pro nepřiznání náhrady mzdy dle § 69 odst. 1 zák. práce, resp. důvodem pro snížení povinnosti zaměstnavatele k náhradě mzdy. Při posuzování žádosti zaměstnavatele o snížení náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru lze dle nalézacího soudu přihlížet jen k okolnostem panujícím po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za níž by měla být náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta a které se týkají poměrů zaměstnance. Soud I. stupně tedy nepovažoval námitky žalovaného za důvodné, a proto žalobkyni přiznal náhradu mzdy v plné výši. 4. Výrok o nákladech řízení mezi odůvodnil nalézací soud s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem zahrnující odměnu za šest úkonů po [částka], šest paušálních náhrad výdajů po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky [částka]. 5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř.. Má za to, že nárok žalobkyně směřuje proti dobrým mravům. Žalovaný v řízení tvrdil a navrhoval důkazy k tomu, že se žalobkyní byly na pracovišti problémy, když šikanovala ostatní zaměstnance, které žalovanému kvůli tomu hrozili odchodem, pozměňovala pracovní výkazy, vyvolávala konflikty, hrozila ostatním zaměstnancům fyzickou likvidací, vulgárně je napadala, a to včetně vedoucích pracovníků a jednatele žalovaného, do práce chodila s kocovinou, navíc během pracovní doby opakovaně používala alkohol. Žalovaný k těmto tvrzením nabídl důkazy v podobě čestných prohlášení a návrhu svědeckých výpovědí zaměstnanců žalovaného, jejichž provedení soud pro nadbytečnost zamítnul, čímž dle žalovaného zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že s napadeným rozsudkem a jeho odůvodněním zcela souhlasí. Dle žalobkyně provedl soud I. stupně dostatečné dokazování, na jeho základě učinil zjištění o všech podstatných a pro rozhodnutí ve věci relevantních skutečnostech, načež je správně posoudil po právní stránce. Žalovaný se dle žalobkyně v odvolání omezil pouze na snahu očernit žalobkyni. Poukázala na to, že s ohledem na to, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo okamžité zrušení pravomocně určeno neplatnýma s ohledem na to, že žalobkyně řádně zaslala žalovanému oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání, náleží jí náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy žalobkyně žalovanému oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, a to do doby, kdy žalovaný žalobkyni umožnil pokračovat v práci nebo kdy došlo k platnému skončení pracovního poměru žalobkyně. Pokud žalovaný navrhoval snížení náhrady mzdy na nulovou hodnotu, s tím, že nárok žalobkyně údajně směřuje proti dobrým mravům, není takové snížení dle žalobkyně možné. Žalobkyně odkázala současně na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které jsou pro možné rozhodování soudu o snížení náhrady mzdy relevantní pouze ty okolnosti, které nastaly po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za kterou má být náhrada mzdy poskytnuta. Zároveň žalobkyně upozornila, že korektiv dobrých mravů nepatří mezi důvody, na základě nichž by měl soud uvažovat nad možným snížením náhrady mzdy žalobkyně. Poukázala rovněž na skutečnost, že žalovaný žalobkyni nejprve udělil neplatné okamžité zrušení, následně jí