62 CO 354/2021-534 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným, v pořadí již třetím rozsudkem vyhověl žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci [anonymizováno] tří [anonymizováno] od právní moci rozsudku za práci přesčas [částka] (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení zbývající částky za práci přesčas ve výší [částka] (výrok III), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] jako náhrady mzdy za tři dny dovolené (výrok [příjmení]) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou a za práci přesčas s odůvodněním, že byl dne [datum] jmenován ministrem zemědělství [anonymizováno] funkce [anonymizována dvě slova] a pracovní smlouvou z [datum] byl mezi účastníky založen pracovní poměr ve výši 33,3% pracovního úvazku. Žalovaný žalobci neproplácel přesčasové hodiny, kdy rozsah práce žalobce byl ve skutečnosti vyšší a výsledně s ním dne [datum] po odvolání z funkce [anonymizována dvě slova] rozvázal pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce. 2. Ve věci bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dle § 52 písm. g) zák. práce ze dne [datum], je neplatná, současně též zamítl žalobu na určení, že odvolací dekret [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je neúčinný (výrokem I.). Dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu mzdy za práci přesčas ve výši [částka] ve dvou samostatných splátkách [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] od doručení rozsudku (výrokem II.) a zamítl též žalobu na uložení povinnosti žalovanému uvést v potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] údaje o průměrném měsíčním výdělku a proplatit náhradu mzdy za [anonymizována dvě slova] nevyčerpané dovolené (výrokem III.). Výrokem IV. obsaženým v doplňujícím usnesení bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků tak, že na jejich náhradu nemá žádný z nich právo. 3. K odvolání žalobce rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení v části výroku III. ohledně uložení povinnosti žalovanému uvést v potvrzení o zaměstnání údaj o průměrném měsíčním výdělku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrokem I.), neboť při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu v tomto rozsahu výslovně zpět. Ve výrocích I., II. a IV. a ve zbývající části výroku III. odvolací soud tímto usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a částečně i nesrozumitelné, odůvodnění rozsudku nesplňuje náležitosti podle § 157 odst. 2 o. s. ř., skutková zjištění soudu prvního stupně shledal neúplnými a právní závěry soudu prvního stupně tak označil za předčasné a nesprávné. V návaznosti na dané pak soudu I. stupně uložil, aby se zabýval návrhy žalobce tak, že je bude zkoumat jednotlivě a samostatně a tak o nich rozhodovat i samostatnými výroky. K neplatnosti výpovědi ze dne [datum] mu mimo jiné uložil, aby provedl výklad skutkového vylíčení výpovědního důvodu, použitého v této listině zaměstnavatelem, přičemž dospěje-li k závěru, že skutkové vylíčení odpovídá výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. f) zák. práce, aby se zabýval dalšími rozhodnými skutečnostmi nutnými pro posouzení důvodnost výpovědi žalobci. K návrhu na určení neúčinnosti odvolacího dekretu instruoval odvolací soud prvostupňový soud především co [anonymizováno] odstranění procesních vad a poučení žalobce ohledně prokázání naléhavého právního zájmu na tomto určení. K otázce doplacení mzdy pak odvolací soud vydal ve vztahu k soudu prvního stupně pokyn, aby poučil žalobce o nutnosti prokázání, jakým způsobem dospěl k žalované částce a ohledně nároku na nevyčerpanou dovolenou a její proplacení vůbec odvolací soud konstatoval, že ve vztahu k tomuto je nutno postupovat podle § 43 odst. 1 o. s. ř. 5. Následně bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud prvního stupně opětovně zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dle § 52 písm. g) zák. práce ze dne [datum], je neplatná, současně též zamítl žalobu na určení, že odvolací dekret [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je neúčinný (výrokem I.). Dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu mzdy za práci přesčas ve výši [částka] ve dvou samostatných splátkách [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] od doručení rozsudku (výrokem II.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě mzdy za tři dny dovolené částku [částka], to [anonymizováno] tří [anonymizováno] od právní moci rozsudku (výrokem III.) a současně zamítl žalobu ve výši [částka] o náhradu mzdy za další tři dny dovolené (výrokem IV.), přičemž žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrokem V.). 6. K odvolání žalobce rozhodl odvolací soud svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně určení neúčinnosti odvolacího dekretu potvrzuje (výrokem I.), ve výroku I. ohledně určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a ve výrocích II., IV. a V. pak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrokem II.). Současně nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát soudu prvního stupně (výrokem III.). Odvolací soud opětovně instruoval soud prvního stupně a uložil mu konkrétní pokyny, jakým způsobem v řízení dále postupovat, přičemž co [anonymizováno] svého obsahu odpovídaly tyto pokyny již vysloveným instrukcím z předcházejícího zrušujícího rozhodnutí. 7. Proti výroku ad I., v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně určení, že odvolací dekret [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je neúčinný, rozhodnutí odvolacího soudu, podal žalobce dne [datum] dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že rozsudek městského soudu se ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně neúčinnosti odvolacího dekretu, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že odvolací dekret [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je neúčinný, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Vyslovil v této souvislosti názor, že k rozhodnutí o předmětném nároku žalobce nejsou věcně příslušné soudy, které projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci v občanském soudním řízení, nýbrž soudy, které rozhodují podle soudního řádu správního věci správního soudnictví. Za takové situace měl soud prvního stupně řízení ve vztahu k danému nároku řízení zastavit a postupovat podle § 104b odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy poučit žalobce o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Protože soud prvního stupně tak neučinil a ani odvolací soud tuto inkonsistenci postupem podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. neodstranil, zatížily oba soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 8. Veden závazným pokynem Nejvyššího soudu rozhodl soud prvního stupně svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že řízení se v části týkající se neúčinnosti rozhodnutí ministra zemědělství o odvolání žalobce z funkce [anonymizována čtyři slova], které organizují [anonymizováno] se [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], zastavuje (výrokem I.). Současně poučil žalobce podle § 72 odst. 3 s. ř. s. o možnosti podat příslušnou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví (výrokem II.). 9. K odvolání žalobce odvolací soud svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], výše uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž poukázal zejména na závaznost právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu citovaného výše. 10. Dovolání žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítnuto, mimo jiné s odkazem na závěry předešlého rozhodnutí Nejvyššího soudu, a žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému, a to ve výši [částka] [anonymizováno] tří [anonymizována dvě slova] právní moci usnesení. 11. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] a z listinných důkazů učin