62 CO 5/2022-158 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dne [datum] je neplatná (výrokem I/). Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrokem II/). 2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] s tím, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl dne [datum] pracovní poměr (podle pracovní smlouvy), na základě které žalobce vykonával pro žalovanou práci vědeckého pracovníka. Podle žalobních tvrzení byl (mimo jiná předchozí jmenování) od [datum] jmenován do funkce vedoucího katedry krizového řízení Fakulty bezpečnostního managementu a dne [datum] byl jmenován do funkce prorektora pro vědu a výzkum žalované, přičemž dne [datum] se žalobce písemně vzdal funkce prorektora. V reakci na dané mu byla dne [datum] doručena výpověď z pracovního poměru, kde mu bylo sděleno, že žalovaná nedisponuje žádným vhodným volným pracovním místem odpovídajícím jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, a dovodila fikci nadbytečnosti dle § 73a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění (dále jen „zák. práce“) práce a rozvázala s ním pracovní poměr dle § 52 písm. c) zák. práce. Žalobce však setrval na stanovisku, že z funkce (vedoucího katedry krizového řízení), do níž byl jmenován opětovně dne [datum], s účinnosti od [datum], nikdy neodstoupil, ani z této nebyl písemně odvolán, jak stanoví čl. 27 odst. 4 věta druhá Organizačního řádu žalované. Žalobce dále uvedl, že odeslal žalované předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž sdělil žalované, že považuje výpověď za neplatnou a vyzval žalovanou, aby mu nabídla místo odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci s tím, že netrvá na vykonávání vedoucí pracovní pozice, žalovaná však dané zcela odmítla. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že je dlouholetou pracovněprávní praxí žalované, že vedoucí akademický pracovník obsazuje pouze jedno systematizované místo a v rámci tohoto místa může být pověřen řízením pracoviště, které je v hierarchii níže, než jeho zastávaná vedoucí akademická funkce, kdy toto vykonává zcela dobrovolně. Odmítla, že by takový vedoucí pracovník byl současně ustanoven na dvou systematizovaných akademických pracovních místech a v takovém případě měl dvě osobní evidenční čísla, byl povinen odpracovat dvojnásobně hodin a pobíral dva platy. Zdůraznil, že jmenováním na vyšší pozici dochází ke změně pracovního poměru dle § 40 odst. 1 věty druhé zák. práce, pracovník je převeden na vyšší pozici a obdrží novou pracovní náplň. Argumentaci žalobce označila za účelovou a poukázala na to, že v srpnu 2019 došlo ke změně systematizace pracovních a služebních míst u žalované, která spočívala ve zrušení dvou neobsazených míst a vytvoření dvou nových pracovních míst na jiných pracovištích. Jedním z nich bylo volné, neobsazené místo vedoucího katedry krizového řízení. Zdůraznila, že nemohla předvídat, že žalobce ke dni [datum] rezignuje ze zdravotních důvodů na funkci prorektora. Proto žalobci nemohlo být v rámci nabídkové povinnosti nabídnuto místo vedoucího katedry krizového řízení, protože toto místo ke dni [datum] neexistovalo. 4. Na dané žalobce reagoval tak, že tvrzení žalované, že jmenováním do vyšší pozice dochází ke změně pracovního poměru, nevyplývá z právních předpisů ani vnitřních předpisů žalované. Akcentoval, že žalobce nesjednal se žalovanou změnu druhu práce, nemohl tak být na jinou práci převeden, nadále vykonával pozici vedoucího katedry a k tomu navíc byl jmenován do funkce prorektora. [obec] vedoucího katedry tak nemohlo zůstat volné a neobsazené. Žalobce vykonával pozici vedoucího katedry i po jmenování prorektorem, vystupoval v této pozici interně i vůči veřejnosti, nadále vykonával pracovní náplně vedoucího katedry a samotnou žalovanou byl uváděn jako vedoucí katedry na oficiálních propagačních materiálech žalované. 5. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která podrobně zrekapituloval v odstavcích 7 – 9 napadeného rozsudku. 6. Na základě daného vzal za prokázané, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnán u žalované od [datum] s druhem práce vědecký pracovník na dobu neurčitou. Od [datum] vykonával funkci vedoucího oddělení dalšího rozvoje, následně byl jmenován do funkce prorektora, kdy řídil z této funkce i katedru krizového řízení a oddělení dalšího rozvoje. Poté byl z této funkce odvolán a od [datum] opět jmenován, a to do funkce prorektora pro studijní a pedagogickou činnost, kdy mj. opět řídil i katedru krizového řízení. Po odvolání z funkce byl od [datum] jmenován do funkce vedoucího katedry krizového řízení. V této době byly i jiné osoby ve funkci prorektora pověřeny řízením kateder. Dnem [datum] byl žalobce jmenován do funkce prorektora žalované pro vědu a výzkum, kde řídil oddělení vědy a výzkumu a plnil další úkoly dle pokynu rektora a byl odměňován žalovanou za dobrou práci pololetními odměnami, na tuto funkci rezignoval dne [datum]. Od [datum] žalovaná zrušila volné a neobsazené pracovní místo vedoucího katedry krizového řízení a nadále toto pracovní místo již ve svém interním personálním a účetním systému EKIS neevidovala, stejně jako tak činila u některých jiných kateder. Dopisem ze dne [datum] sdělila žalovaná žalobci, že nedisponuje volným pracovním místem, které by odpovídalo jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu a které by mu tedy mohli nabídnout, a téhož dne předala žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zák. práce pro fikci nadbytečnosti dle § 73a odst. 2 zák. práce. Dnem [datum] pak rektor žalované pověřil dočasně řízením katedry krizového řízení akademického pracovníka této katedry doc. Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobce vyzval žalovanou k nabídnutí pracovní pozice odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, to však žalovaná odmítla. 7. Dále soud I. stupně konstatoval, že dle Organizačního řádu (vnitřní normy žalované z roku 2018, dále jen„ Organizační řád“) byly základními organizačními články univerzity rektorát, Fakulta bezpečnostního managementu a Fakulta bezpečnostně právní, které se dále členily na organizační články nižší úrovně, u fakult na katedry, kdy vedoucí organizačního článku byl oprávněn zaměstnancům, kteří byli zařazeni v tomto organizačním článku, ukládat pracovní (služební) úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Pokud nebyla obsazena funkce vedoucího organizačního článku, popř. nebyl žádný zaměstnanec (příslušník) pověřen dočasným řízením organizačního článku, řídil tento organizační článek do doby jmenování vedoucího vedoucí organizačního článku bezprostředně vyšší úrovně, vedoucího katedry jmenoval a odvolával rektor. 8. Po právní stránce subsumoval soud I. stupně věc pod ustanovení § 33, § 40 odst. 1, § 73 odst. 1, § 73a odst. 2 zák. práce a § 10 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v platném znění a odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2376/2015 a ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5179/2016. 9. Po zhodnocení výše uvedeného soud I. stupně uzavřel, že v posuzovaném případě byl žalobce jmenován do funkce prorektora pro vědu a výzkum dnem [datum], čímž došlo k trvalé změně jeho pracovního poměru ve smyslu § 40 odst. 1 zák. práce, když jeho jediným druhem práce vykonávaným u žalované byla pozice prorektora. Soud I. stupně konstatoval, že u žalované bylo dle Organizačního řádu možné pověřovat osoby dočasným vedením kateder, kdy jim bylo uloženo toto (dočasné) zastupování vedoucího zaměstnance na dané katedře jako pracovní úkol. Následně byl tedy žalobce pověřen vedením katedry krizového řízení, která byla v té době bez vedoucího, jednalo se tedy o pověření zastupováním vedoucího zaměstnance, když z titulu funkce prorektora jako jednoho z nejvýše postavených vedoucích zaměstnanců mohl tyto úkoly bez dalšího plnit a u žalované bylo obvyklé, že vedoucí zaměstnanci, resp. rektor i prorektoři, tyto úkoly plnili. Soud I. stupně dovodil, že odvoláním z funkce prorektora tak již neexistovalo jiné pracovní místo, které by žalobce u žalované zastával, neboť nevykonával žádný další druh práce vedle vedoucího pracovního místa prorektora. Uvedl též, že místo vedoucího dané katedry žalovaná v srpnu [rok] zrušila. Když tedy žalovaná žalobce odvolala z vedoucího pracovního místa prorektora, nebylo možné žalobce jmenovat na místo vedoucího katedry krizového řízení, jelikož dané místo již nebylo volné, resp. neexistovalo a následně byl řízením katedry pověřen, opětovně jako pracovním úkolem, jeden ze zaměstnanců zařazený v dané katedře. Soud I. stupně tedy konstatoval, že se tak nejednalo o jmenování, jak se mylně domníval žalobce a žalovaná postupovala správně, pokud žalobci dala výpověď. Jelikož žalovaná neměla pro žalobce žádné volné místo, které by mu mohla ve smyslu § 73a odst. 2 zák. práce nabídnout, byl dán výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zák. práce. Soud I. stupně pr