62 CO 7/2022-66 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a dále, že je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky představující smluvní pokutu vycházející ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] a představující 0,03 % dlužného nájemného za období let 2012 a 2013, a to od [datum]. 3. Dle žalobních tvrzení žalovaná neuhradila nájem za užívání nebytových prostor místnosti [číslo] (obchod o výměře 76,30 m2) v budově [adresa] – obchod, postavené na pozemku [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří a pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v obci a k . úz. [obec], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Vsetín (dále jen„ nebytový prostor“), a to na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum]. Nájemné bylo stanoveno na částku [částka] ročně (bez DPH). Roční nájemné mělo být vždy každý rok navýšeno o roční míru inflace vyhlášenou za předcházející kalendářní rok. Žalovaná byla dále povinna hradit náklady na služby spojené s nájmem. Strany si spolu dále sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,03% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradami nájmu a služeb spojených s nájmem za období od červen 2012 až listopad [rok] a leden až únor [rok]. Žalobce požadoval smluvní pokutu za prodlení s úhradami nájemného a služeb spojených s nájmem, a to z částky [částka] ve výši 0,03% denně od [datum] do [datum] ([číslo] dní) v částce [částka] a z částky [částka] ve výši 1,09% od [datum] do [datum] ([číslo] dní) v částce [částka], celkem [částka]. Pohledávka z titulu nájmu ve výši [částka] byla již uplatněna žalobou ze dne [datum] [anonymizováno] a následně byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 15 C 605/2013-44, ze dne [datum rozhodnutí] Smluvní pokuta z jistiny pohledávek ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] byla vyčíslena žalobou ze dne [datum] na částku [částka] a následně přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 15 C 605/2013-44. Následně žalobce uplatnil další žalobou úhradu smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] na částku [částka], která byla následně přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 15 C 278/2017-99 Touto žalobou se domáhal smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] v žalované výši. 4. Žalovaná nárok žalobce neuznávala, vznesla námitku promlčení a uvedla, že smluvní pokuta ve výši 0,03% denně je nepřiměřeně vysoká. 5. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že žalovaná užívala nebytové prostory v budově [adresa], v obci a k. ú. [obec], a to místnost [číslo] o výměře 76,30 m2. Nájemní vztah žalované byl ukončen výpovědí žalobce, když výpovědní doba uplynula dne [datum]. Od [datum] do [datum] žalovaná užívala dotčený nebytový prostor bez právního důvodu. Dne [datum] žalovaná předala klíče od nebytového prostoru žalobci. Žalovaná neuhradila nájemné za červen [rok] až červen [rok] celkem v částce [částka], zálohy na službách za I. a II. čtvrtletí roku [rok] ve výši [částka], dále žalovaná neuhradila vyúčtování služeb za období od ledna do prosince roku [rok] v celkové částce [částka], celkem [částka]. Dlužný nájem a úhrady za služby byly předmětem jiného řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 605/2013-44. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze z částky odpovídající rozdílu záloh a fakturou, která byla uplatněná v řízení sp. zn. 15 C 605/2013, částku [částka]. Strany si ve smlouvě o nájmu nebytových prostor sjednaly v článku VI. odst. 1, že pokud se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením nájemného nebo služeb spojených s nájmem, zavazuje se uhradit vedle zákonných úroků z prodlení také smluvní pokutu ve výši 0,03% z dlužné částky za každý den prodlení. 6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zejména podle § 261 odst. 6, § 387, § 393, § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění [účinnost] (dále jen„ obch. zák“), § 544, § 720 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen„ obč. zák“) a § 6, § 5 a § 7 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Uvedl, že účastníci jsou obchodními korporacemi a smlouva o podnájmu byla uzavřena v mezích jejich podnikatelské činnosti. K námitce promlčení uvedl, že promlčecí doba činí čtyři roky a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 847/2001, který dovodil, že„ u práva na zaplacení smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení, počíná promlčecí doba v obchodních závazkových vztazích běžet vždy dnem, za který věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu (§ 393 odst. 1, § 387 odst. 1, § 397 obch. zák.)“ Námitku promlčení shledal nedůvodnou. Dále uvedl, že nárok žalobce na smluvní pokutu je důvodný, neboť byla mezi stranami sjednána a žalovaná povinnosti ve smlouvě o nájmu porušila, když nehradila žalobci nájemné a služby spojené s nájmem. 7. K výši smluvní pokuty soud I. stupně uvedl, že z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta dosáhla určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka, není možno to pokládat za nepřiměřené, tedy nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou„ denní sazbu“ smluvní pokuty. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 400/2004 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 1826/2008, dle kterých použití moderačního práva ve smyslu § 301 obch. zák. je výsledkem procesu rozhodování, který zahrnuje tři postupné fáze. V první fázi soud řeší otázku, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, kdy toto posouzení je věcí volného uvážení soudu. V případě, kdy soud dospěje k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, jestli použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. V třetí etapě soud posuzuje, až kam (v jakém rozsahu) nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud ČR s ohledem na okolnosti případu považoval za rozpornou s dobrými mravy výši smluvní pokuty ve výši 1% denně (33 Odo 447/2005, z 22. 6. 2006). Sjednaná výše smluvní pokuty 0,03% denně z těchto mezí nevybočuje. 8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] jako právně nezastoupenému účastníkovi dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. 9. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. 10. Odvolání směřovalo do všech výroků rozsudku a žalovaná v něm uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítla, že smluvní pokuta ve výši 0,03 % denně je nepřiměřeně vysoká a soud I. stupně měl uplatnit moderační právo a pokutu snížit. Dále uvedl, že soud I. stupně opomněl se zabývat otázkou, zda v řízení, kterým se žalobce domáhal jistiny, byly žalobou požadovány zákonné či smluvní úroky z prodlení. V tomto žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2924/2009, dle kterého při posuzování přiměřenosti, resp. nepřiměřenosti smluvní pokuty se přihlíží i ke sjednané výši úroků z prodlení, když jen smluvní pokutu, nikoliv úroky z prodlení může soud za použití moderačního práva snížit, a to s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. 11. Žalovaná závěrem žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání. 12. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil. 13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalované není důvodné. 14. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní. 15. Mezi stranami sporu byly pouze dvě sporné otázky, a to ohledně promlčení nároku na zaplacení smluvní pokuty a ohledně přiměřenosti smluvní pokuty, kdy žalovaná tvrdila, že smluvní pokuta ve výši 0,03 % denně z dlužné částky je ne